Novinky ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2026

Minimální mzda představuje pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění významnou hodnotu, neboť určuje minimální vyměřovací základ zaměstnance, případně jeho poměrnou část, a projevuje se v mnoha případech, například:

Obdobně musí být minimální vyměřovací základ (případně jeho poměrná část) dodržen i v případě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr tehdy, pokud výše zúčtovaného příjmu zakládá povinnost zaměstnavatele platit pojistné. Podmínkou pro použití tohoto ­postupu je skutečnost, že se na zaměstnance (a za­­městnavatele jako plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného zákonné minimum.

Podle ustanovení § 25 odst. 3 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však již dohoda o provedení práce), pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy, tj. od ledna 2026 částku 11 200 Kč. Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěnce přípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.

V přímé souvislosti s placením pojistného zaměstnavateli (i osobami samostatně výdělečně činnými) hraje ve zdravotním pojištění důležitou roli institut průměrné mzdy. Pojem průměrné mzdy naleznete v ustanovení § 3a odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb. Za průměrnou mzdu se pro účely zdravotního pojištění považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu. Takto vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Podle nařízení vlády České republiky č. 365/2025 Sb. představuje výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2024 hodnotu 46 278 Kč. Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu činí 1,0581. Součinem těchto dvou částek dostaneme po zaokrouhlení na celou korunu nahoru průměrnou mzdu pro rok 2026 ve výši

Jedna desetina průměrné mzdy, zaokrouhlená na celou pětisetkorunu směrem dolů, představuje od 1. 1. 2026 pro dále vyjmenované osoby jako zaměstnance rozhodnou částku tzv. započitatelného příjmu 4 500 Kč, tedy ve stejné výši jako v roce 2025.

Povinnosti zaměstnavatele vznikají od 1. 1. 2026 při příjmu u:

Podle § 7a odst. 1 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů, činí rozhodná částka příjmu zaměstnance pracujícího na dohodu o provedení práce 25 % průměrné mzdy stanovené podle § 23b odst. 4 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a to po zaokrouhlení na celé pětisetkoruny směrem dolů.

Průměrná mzda pro rok 2026 je stanovena v hodnotě 48 967 Kč. Rozhodná částka příjmu se vypočte jako 25 % z této hodnoty (zaokrouhleno na 12 242 Kč) a po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů činí 12 000 Kč.

Z uvedeného plyne, že u dohody o provedení práce (více dohod o provedení práce u jednoho zaměstnavatele) vzniká od 1. 1. 2026 účast na zdravotním pojištění .

V kontextu výše uvedeného je zapotřebí si uvědomit že zaměstnavatelé plní u těchto osob jako zaměstnanců zákonné povinnosti při příjmu 4 500 Kč a vyšším, resp. při příjmu 12 000 Kč a vyšším, dle konkrétní situace i s přihlédnutím k potřebě dodržet zákonné minimum.

Jinak také řečeno, pokud příjem osoby jako zaměst­nance nedosáhne od 1. 1. 2026 částky 4 500 Kč, resp. 12 000 Kč, neplatí zaměstnavatel ze zúčtovaného příjmu žádné pojistné a ani neplní vůči zdravotní pojišťovně zaměstnance žádné povinnosti. Tato osoba však nemá takovou činností řešen svůj pojistný vztah neboli pojištění u zdravotní pojišťovny, což si musí zajistit jiným způsobem.

Do konce roku 2025 se svědek na dobu podávání svědecké výpovědi (což je obvykle jeden den) stal zaměstnancem orgánu veřejné moci, u kterého svědectví podal. Tento orgán byl pak jako zaměstnavatel svědka povinen plnit všechny povinnosti vůči zdravotní pojišťovně (přihlášení a odhlášení zaměstnance – na jeden den kódem Q, započtení příjmu zaměstnance, částky pojistného a osoby jako zaměstnance za příslušný měsíc na přehled o platbě pojistného zaměstnavatele a zaplacení pojistného). V porovnání s poměrně nízkou částkou odváděného pojistného byl tento proces neúměrně administrativně a časově náročný.

Z těchto důvodů se svědečné v soudním řízení a náhrada ušlého výdělku za podání výpovědi v jiných řízeních zařazují od 1. 1. 2026 mezi příjmy osvobozené od platby pojistného na veřejné zdravotní pojištění neboli dotyčné osoby se z titulu tohoto příjmu nepovažují ve zdravotním pojištění za zaměstnance.

Od 1. 1. 2026 dochází ke změně ve formulaci č. 48/1997 Sb. Stát je plátcem pojistného za osoby osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku, nejde-li o osoby uvedené vpísm. c) nebo d) nebo není-li dítě umístěno v zařízení s týdenním nebo celoročním pobytem; za takové osoby se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, a to ode dne, který osoba uvedla v oznámení, ne však dříve než dnem následujícím po dni, kdy toto oznámení bylo doručeno příslušné zdravotní pojišťovně; v případě dodatečného určení příslušnosti k českým právním předpisům podle koordinačních nařízení se pojištěnec stává osobou osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku ode dne, který uvedl v oznámení; pojištěnec je osobou osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do 7 let věku nejméně do konce kalendářního měsíce, v němž bylo oznámení doručeno příslušné zdravotní pojišťovně.

Do konce roku 2025 platilo, že stát byl plátcem pojistného za osobu celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku mj. pouze tehdy, pokud osoba neměla příjmy ze zaměstnání nebo ze samostatné výdělečné činnosti. Pokud tato osoba měla, byť i velmi nízké příjmy, ze zaměstnání či z podnikání, stát za ni pojistné neplatil.

Tím, že se pro účel placení pojistného státem ruší podmínka neexistence příjmů ze zaměstnání nebo podnikání, dochází k odstranění dosavadní nerovnosti mezi pojištěnci. Rodiče pečující o děti tak získávají stejné postavení, jaké mají pojištěnci, za které stát platí pojistné z jiného titulu a kteří nejsou limitováni příjmem ze zaměstnání nebo podnikání (například poživatelé důchodu, studenti, ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené aj.). Jestliže bude mít rodič pečující o dítě příjmy ze zaměstnání či podnikání, bude za něj platit pojistné stát i zaměstnavatel, a v zaměstnání nebo v podnikatelské činnosti nebude pro něj platit minimální vyměřovací základ.

Pro daný účel je nastavena věková hranice pouze na 7 let a rodiče již nejsou limitováni dobou, po kterou mohly být děti ve školce (do konce roku 2025 se jednalo o dobu maximálně 4 hodiny denně). Dítě může být ve školce i v družině celý den. Zrušením této omezující podmínky tak dochází k pobídce využívání zkrácených pracovních úvazků. Zároveň se vypouští možnost péče o nejméně dvě děti do 15 let věku.

Protože se jedná o subjektivní právo pojištěnce, které může dle svého uvážení využít, stanoví se, od kterého dne lze tento nárok uplatnit, a tedy od kterého dne začíná být za pojištěnce plátcem pojistného stát. Není možné uplatňovat toto právo se zpětnou platností, což však neplatí v situaci, kdy došlo k dodatečnému určení aplikovatelné legislativy podle koordinačních nařízení Evropské unie.

V této kategorii je osoba evidována nejméně do konce kalendářního měsíce, ve kterém doručila zdravotní pojišťovně oznámení.

Za účelem snížení administrativní zátěže oznamují zaměstnavatelé zdravotní pojišťovně dle nových podmínek v § 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. pouze ty „státní kategorie“, které jsou jim přímo známy, tj. v případě ženy na mateřské nebo osoby na rodičovské dovolené. V této souvislosti je další zásadní změnou, že zaměstnavatelé oznamují tyto skutečnosti příslušné zdravotní pojišťovně pouze jedenkrát měsíčně po skončení daného měsíce v den splatnosti pojistného, tedy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, jak stanoví § 5 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb.

Ustanovení § 10c zákona č. 48/1997 Sb. ukládá, že oznámení podle § 10 odst. 1 (informace od zaměstnavatele) a § 10a (informace od živnostenských úřadů) lze učinit pouze elektronicky datovou zprávou ve formátu a struktuře stanovených příslušnou zdravotní pojišťovnou.

Podle § 12 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb. je pojištěnec povinen sdělit v den nástupu do zaměstnání svému zaměstnavateli, u které zdravotní pojišťovny je pojištěn, a pokud je pojištěncem podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. (tedy je evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát), sděluje, a na vyžádání zaměstnavatele dokládá, i tuto skutečnost. Stejnou povinnost má i tehdy, stane-li se pojištěncem jiné zdravotní pojišťovny nebo stane-li se nebo přestane-li být pojištěncem podle § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb. v době trvání zaměstnání; tuto povinnost splní do osmi dnů ode dne vzniku skutečnosti, která nastala. Přijetí sdělení podle předchozích vět je zaměstnavatel povinen pojištěnci .

Zaměstnavatel má právo požadovat na zaměstnanci nebo bývalém zaměstnanci úhradu penále, které zaplatil v souvislosti s neoznámením nebo opožděným oznámením skutečností podle tohoto písmene.

V souvislosti s úpravou lhůty zániku práva předepsat dlužné pojistné ode dne splatnosti z 10 let (do konce roku 2025) na 6 let, jak je deklarováno v § 16 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., se dle § 14 odst. 1 analogicky upravuje lhůta pro zánik nároku na vrácení přeplatku pojistného taktéž na 6 let. Tato doba pro nárok na vrácení přeplatku pojistného je stanovena jako prekluzivní.

Za účelem sjednocování zákonných lhůt v oblasti zdravotního pojištění se sociálním zabezpečením a s daňovými předpisy se nahrazuje desetiletá promlčecí doba, platná do konce roku 2025, lhůtou v délce šesti let, která je prekluzivní. To znamená, že po uplynutí lhůty šesti let, pokud nebyl proveden úkon ke zjištění výše pojistného nebo jeho vyměření, dochází k zániku práva pojistné předepsat.

Obdobně jako se zkracuje doba možnosti u práva předepsat dlužné pojistné dle § 16 odstavce 1 zákona č. 592/1992 Sb., zkracuje se i doba pro právo vymáhat pojistné. Avšak na rozdíl od předepsání pojistného, kdy se jedná o lhůtu prekluzivní, se v případě vymáhání pojistného jedná o lhůtu promlčecí, a to jak v případě dlužného pojistného vyměřeného platebním výměrem, tak výkazem nedoplatků.

Obdobně jako je tomu v případě placení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, je od 1. 1. 2026 možná úhrada pojistného a dalších plateb pouze bezhotovostním platebním stykem.

V případě, že zaměstnavatel zjistí nové skutečnosti, které mají vliv na údaje uvedené na předaném přehledu o platbách pojistného, je povinen ohlásit změny do 8 dnů ode dne, kdy se o nich dozvěděl, a to prostřednictvím opravného přehledu o platbách pojistného, který předá příslušné zdravotní pojišťovně.

Podání řádného a opravného přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele lze učinit pouze elektronicky datovou zprávou ve formátu a struktuře stanovených příslušnou zdravotní pojišťovnou.

Pravidelnou změnou pro OSVČ je zvýšení minimální zálohy. Tuto minimální zálohu platí ty OSVČ, pro které je jejich samostatná výdělečná činnost:

Minimální měsíční vyměřovací základ OSVČ pro rok 2026 je určen sazbou 50 % z částky průměrné mzdy 48 967 Kč, tj. 24 483,50 Kč. Minimální výše zálohy OSVČ pro rok 2026 se vypočte jako 13,5 % z částky 24 483,50 Kč a zvyšuje se tak od ledna 2026 z dosavadních 3 143 Kč na

Minimální vyměřovací základ neplatí ve zdravotním pojištění pro OSVČ vyjmenované v § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb.