592/1992 Sb. o pojistném na veřejné zdravotní pojištění

Schválený:
592/1992 Sb.
ZÁKON
České národní rady
ze dne 20. listopadu 1992
o pojistném na veřejné zdravotní pojištění
Změna: 10/1993 Sb., 15/1993 Sb.
Změna: 161/1993 Sb.
Změna: 324/1993 Sb.
Změna: 42/1994 Sb.
Změna: 241/1994 Sb.
Změna: 59/1995 Sb.
Změna: 149/1996 Sb.
Změna: 48/1997 Sb.
Změna: 127/1998 Sb.
Změna: 29/2000 Sb., 118/2000 Sb.
Změna: 258/2000 Sb., 492/2000 Sb.
Změna: 138/2001 Sb.
Změna: 49/2002 Sb.
Změna: 176/2002 Sb.
Změna: 424/2003 Sb., 437/2003 Sb., 455/2003 Sb.
Změna: 53/2004 Sb.
Změna: 438/2004 Sb.
Změna: 438/2004 Sb. (část)
Změna: 123/2005 Sb.
Změna: 381/2005 Sb., 413/2005 Sb., 545/2005 Sb.
Změna: 62/2006 Sb.
Změna: 117/2006 Sb.
Změna: 214/2006 Sb.
Změna: 189/2006 Sb. (část), 264/2006 Sb.
Změna: 261/2007 Sb., 296/2007 Sb.
Změna: 189/2006 Sb.
Změna: 306/2008 Sb., 285/2009 Sb., 362/2009 Sb.
Změna: 227/2009 Sb.
Změna: 281/2009 Sb.
Změna: 73/2011 Sb.
Změna: 138/2011 Sb.
Změna: 298/2011 Sb.
Změna: 329/2011 Sb., 369/2011 Sb.
Změna: 401/2012 Sb., 500/2012 Sb.
Změna: 11/2013 Sb.
Změna: 342/2013 Sb.
Změna: 458/2011 Sb., 344/2013 Sb.
Změna: 109/2014 Sb.
Změna: 250/2014 Sb., 267/2014 Sb.
Změna: 200/2015 Sb.
Změna: 145/2017 Sb. (část)
Změna: 145/2017 Sb. (část)
Změna: 145/2017 Sb., 183/2017 Sb., 297/2017 Sb.
Změna: 297/2017 Sb. (část)
Změna: 297/2017 Sb. (část)
Změna: 134/2020 Sb.
Změna: 231/2020 Sb.
Změna: 231/2020 Sb. (část), 285/2020 Sb., 540/2020 Sb.
Změna: 161/2021 Sb.
Změna: 274/2021 Sb.
Změna: 286/2021 Sb., 363/2021 Sb., 371/2021 Sb.
Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:
Oddíl I
 
§ 1
Předmět zákona
Tento zákon upravuje výši pojistného na veřejné zdravotní pojištění (dále jen "pojistné"), penále, způsob jejich placení, kontrolu, vedení centrálního registru pojištěnců, přerozdělování pojistného a zřízení zvláštního účtu veřejného zdravotního pojištění.
 
ČÁST PRVNÍ
Pojistné
 
§ 2
Výše pojistného
(1) Výše pojistného činí 13,5 % z vyměřovacího základu za rozhodné období.
(2) Výši pojistného je jeho plátce povinen si sám vypočítat. Pojistné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.
Vyměřovací základ
 
§ 3
nadpis vypuštěn
(1) Vyměřovacím základem zaměstnance2) je úhrn příjmů ze závislé činnosti, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům55), které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3) a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Zúčtovaným příjmem se pro účely věty první rozumí plnění, které bylo v peněžní nebo nepeněžní formě nebo formou výhody poskytnuto zaměstnavatelem zaměstnanci nebo předáno v jeho prospěch, popřípadě připsáno k jeho dobru anebo spočívá v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance.
(2) Vyměřovací základ zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o
a) náhradu škody podle zákoníku práce a právních předpisů upravujících služební poměry,
b) odstupné a další odstupné, odchodné a odbytné, na která vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů, a odměna při skončení funkčního období, na kterou vznikl nárok podle zvláštních právních předpisů,
c) věrnostní přídavek horníků5),
d) plnění, které bylo poskytnuto poživateli starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně po uplynutí jednoho roku ode dne skončení zaměstnání,
e) jednorázovou sociální výpomoc poskytnutou zaměstnanci k překlenutí jeho mimořádně obtížných poměrů vzniklých v důsledku živelní pohromy, požáru, ekologické nebo průmyslové havárie nebo jiné mimořádně závažné události.
(3) Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 a 2 obdobně.
(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví z vyměřovacího základu podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak.
(5) Je-li zaměstnanci vyplácen příjem v cizí měně, přepočte se na českou měnu způsobem stanoveným zákonem upravujícím daně z příjmů. Zaměstnavatel je povinen vést ve svých záznamech pro stanovení a odvod pojistného kurz, který použil.
(6) Minimálním vyměřovacím základem je minimální mzda.
(7) Je-li zaměstnancem zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením11a) z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců11b) osoba, které byl přiznán invalidní důchod,11c) je u ní vyměřovacím základem částka přesahující částku, která je vyměřovacím základem u osoby, za kterou je plátcem pojistného stát.
(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:
a) s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu12);
b) která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;
c) která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;14)
d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,
e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),
f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.
(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud
a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,
b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,15)
c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,13) nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).
(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace,16) je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.
(11) Pro účely pojistného na veřejné zdravotní pojištění se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené Úřadem práce České republiky - krajskou pobočkou nebo pobočkou pro hlavní město Prahu (dále jen „krajská pobočka Úřadu práce“) podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou vyměřovacím základem zaměstnanců pro daný kalendářní měsíc, případně jeho poměrnou částí, pokud zaměstnavatel vyplatil zaměstnancům mzdu pouze za část měsíce.
(12) Vyměřovacím základem pracovníka v pracovním vztahu uzavřeném podle cizích právních předpisů16a) je úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a to ve výši, ve které jsou nebo by byly předmětem daně z příjmů fyzických osob podle zákona o daních z příjmů3), s výjimkou příjmů, které tomuto pracovníku nahrazují výdaje jím za zaměstnavatele vynaložené v souvislosti s tímto pracovním vztahem nebo škodou vzniklou v souvislosti s tímto pracovním vztahem, a příjmů uvedených v odstavci 2. Ustanovení o minimálním vyměřovacím základu podle odstavce 6 se použije obdobně.
(13) Do vyměřovacího základu zaměstnance, kterému podle zákoníku práce nepřísluší náhrada mzdy nebo platu za dovolenou v rozsahu, ve kterém mu tato náhrada přísluší podle právních předpisů členského státu Evropské unie, do něhož byl zaměstnanec vyslán56), se zahrnuje náhrada mzdy nebo platu za dovolenou ve výši, v jaké by příslušela tato náhrada za dovolenou podle zákoníku práce, i když nebyla zaměstnavatelem zúčtována; je-li náhrada mzdy nebo platu za dovolenou příslušející podle právních předpisů členského státu vyšší než tato náhrada, která by příslušela podle zákoníku práce, zahrnuje se do vyměřovacího základu zaměstnance též rozdíl mezi těmito náhradami, a to v tom kalendářním měsíci, v němž byla výše tohoto rozdílu zjištěna.
 
§ 3a
(1) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je 50 % daňového základu; daňovým základem se pro účely tohoto zákona rozumí dílčí základ daně z příjmů ze samostatné činnosti podle zákona o daních z příjmů, které jsou nebo by byly, pokud by podléhaly zdanění v České republice, předmětem daně z příjmů fyzických osob.
(2) Osoba samostatně výdělečně činná je povinna odvést pojistné z vyměřovacího základu podle odstavce 1. Je-li vyměřovací základ podle odstavce 1 nižší než minimální vyměřovací základ, je osoba samostatně výdělečně činná povinna odvést pojistné z minimálního vyměřovacího základu, není-li dále stanoveno jinak. Minimálním vyměřovacím základem se rozumí dvanáctinásobek 50 % průměrné mzdy; za průměrnou mzdu se pro účely tohoto zákona považuje částka, která se vypočte jako součin všeobecného vyměřovacího základu pro účely důchodového pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se průměrná mzda zjišťuje, a přepočítacího koeficientu pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu16b) s tím, že vypočtená částka se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.
(3) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu
a) uvedenou v § 3 odst. 8 písm. a) až c),
b) která současně vedle samostatné výdělečné činnosti je zaměstnancem a odvádí pojistné z tohoto zaměstnání vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro zaměstnance,
c) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),
pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto osob je 50 % daňového základu.
(4) Minimální vyměřovací základ osoby samostatně výdělečně činné se sníží na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních měsíců, pokud osoba samostatně výdělečně činná
a) nevykonávala samostatnou výdělečnou činnost po celé rozhodné období,
b) měla nárok na výplatu nemocenského nebo peněžité pomoci v mateřství jako osoba samostatně výdělečně činná; za pobírání nemocenského z nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných se pro účely tohoto zákona považuje též období prvních 3 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (karantény), po které se nemocenské podle zvláštního právního předpisu neposkytuje, pokud se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou, která je účastna nemocenského pojištění osob samostatně výdělečně činných,
c) se stala osobou uvedenou v odstavci 3,
pokud tyto skutečnosti trvaly po celý kalendářní měsíc.
(5) Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné, jejíž daň z příjmů je rovna paušální dani, je minimální vyměřovací základ