Stejně tak dle Nejvyššího správního soudu nelze stěžovateli oprávněně vytýkat, že nepoptal dodání reklamy u některých společností představujících „dřívější“ články v řetězci s ohledem na to, že se osobně znal s jejich představiteli. Ačkoliv by takový postup mohl být pro stěžovatele ekonomicky výhodnější, není namístě mu obecně vytýkat (bez toho, aby správce daně blíže prokázal enormní výši ceny za zprostředkování reklamy), že poptal reklamní plnění od zprostředkovatele, a hodnotit tak výhodnost či nevýhodnost jeho svobodného podnikatelského rozhodnutí. V daňovém řízení nadto vyplynulo, že se jednatel stěžovatele osobně znal rovněž s jednatelem dodavatele společnosti L.M.N., což také může odůvodňovat výběr právě tohoto dodavatele.