Závěrem NSS zdůrazňuje, že považoval-li stěžovatel původní rozhodnutí daňových orgánů za nesprávná a nezákonná, mohl svá práva již tehdy bránit v řízení před správním soudem. Je třeba opětovně zdůraznit, že obnova řízení neslouží k nápravě vad řízení či nápravě nezákonnosti rozhodnutí daňových orgánů (srov. rozsudky NSS ze dne 6. 12. 2006, čj. 1 Afs 36/2006-86, či ze dne 11. 7. 2012, čj. 1 Afs 43/2012-42. V nynější věci se ovšem stěžovatel v žalobním i kasačním řízení právě o to snaží. Nelze totiž přehlédnout, že podstatná část jeho argumentace se týká právě hodnocení jednotlivých důkazů (zejména svědeckých výpovědí svědků Chrásky a Žemby, jakož i listinných důkazů). Přezkoumání hodnocení důkazů a závěrů o skutkovém stavu, jak k němu dospěly daňové orgány v původním řízení, však správním soudům v rozsahu požadovaném stěžovatelem již v nynější věci nepřísluší.