„Nesrovnalosti“ v časové souslednosti smluv lze jednoduše přičíst skutečnosti, že stěžovatelka a společnost ADR jsou personálně propojeny. Je proto pochopitelné, že smlouvy podepisuje tatáž osoba a že jednotlivé strany přistupují ke smluvní dokumentaci s určitou laxností, neboť je prakticky vyloučeno, že by mezi nimi s ohledem na personální propojenost vznikl ve vztahu k danému smluvnímu závazku soukromoprávní spor. V tomto kontextu NSS připomíná, že soukromé právo zásadně poskytuje smluvním stranám značnou volnost v tom, jakým způsobem a jakou formou své (závazkové) vztahy upraví a případně změní [princip smluvní volnosti a autonomie vůle zakotvený v § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“)]. Pokud se pohybují v mezích zákona, orgány veřejné moci jim nemohou ukládat, jakou konkrétní podobu a formu by měly tyto vztahy mít, případně s kým by je měly uzavřít.