Chybějící daň může být identifikována i u subjektu, který je nekontaktní, nepodal daňové přiznání nebo kterému byla daň doměřena správcem daně (a to i z jiného důvodu než z titulu účasti na podvodném jednání). Pokud je daňový subjekt nekontaktní a správce daně tudíž nemá jinou možnost než si za účelem zjištění daňové povinnosti daňového subjektu obstarat důkazy sám, nelze mu to přičítat k tíži. Tvrzení stěžovatele, že zúčastněné subjekty řádně podávaly kontrolní hlášení, z nichž lze ověřit realizaci obchodů, není relevantní. Z kontrolního hlášení nelze usuzovat na odvedení daně daňovým subjektem; jedná se o nástroj ke sledování toků zdanitelných plnění, nicméně nijak ještě nesvědčí o splnění daňové povinnosti. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2023, č. j. 9 Afs 85/2022-48, bylo by absurdní se domnívat, že pouhým deklarováním určitých transakcí dojde k negaci jakéhokoliv závěru o existenci daňového podvodu. Stejně tak je nepřípadná argumentace stěžovatele, že si správce daně mohl splnění povinností stran přiznání daně ověřit u subdodavatelů. V prvé řadě je nutné zopakovat, že subdodavatelé se správcem daně nespolupracovali; dále je nutné podotknout, že ani ověření podání daňového přiznání nic nevypovídá o tom, zda byla daň vykázána správně a zda byla daňovým subjektem uhrazena.
K předpisům: