Optimalizace daňového zatížení prostřednictvím spolupráce osob vychází z legislativní úpravy v § 13 ZDP a umožňuje poplatníkům s příjmy dle § 7 ZDP strategicky rozdělit příjmy a výdaje na spolupracující osoby, čímž lze významně snížit daňovou povinnost poplatníka a v určitých situacích i spolupracující osoby. Klíčové parametry obsažené v § 13 ZDP zahrnují přesné vymezení spolupracujících osob – manželé, osoby žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti či členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu – a stanovení maximálních limitů pro rozdělení příjmů a výdajů poplatníka na spolupracující osobu (např. u manželů podíl převedených příjmů a výdajů až 50 %, resp. základ daně nejvýše 540 000 Kč za rok). Rozdělení je možné pouze u příjmů ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP [s vyloučením příjmů dle § 7 odst. 1 písm. d)], přičemž převáděný podíl na příjmech a na výdajích musí být shodný. Výhodou spolupráce osob je možnost uplatnění daňových slev a odpočtů od základu daně v plné výši u spolupracující osoby, efektivní využití daňové ztráty, snížení základu pro progresivní sazbu daně 23 % a možnost úspory na sociálním pojištění při výkonu vedlejší samostatné činnosti. Článek detailně analyzuje konkrétní modelové situace, včetně výpočtů daňové úspory a případně pojistného, a upozorňuje rovněž na legislativní omezení rozdělení příjmů a výdajů (např. nemožnost převodu na dítě, na které je uplatňováno daňové zvýhodnění, či při uplatnění slevy na manžela).