Formální přechod na nového dodavatele

Z výše uvedených důvodů NSS nepřisvědčil argumentaci, že Charyton pro stěžovatelku prakticky nebyla novým obchodním partnerem. Předchozí zkušenosti s panem Mykhaylem a společnostmi Janir a Vasyan nejsou indicií o důvěryhodnosti společnosti Charyton. NSS zdůrazňuje, že v situacích tohoto typu je nutno rozlišit mezi důvěrou v toho, kdo fakticky věci pro odběratele obstarává (zde zajišťuje uskutečnění objednaných prací), a subjektem „na nějž“ jsou obstarávané záležitosti „napsány“. Faktický obstaravatel může být odběrateli jistě delší dobu znám a jako takový požívat u odběratele důvěru v to, že vskutku fakticky zajistí, co má obstarat. To však automaticky nemusí znamenat, že lze takovouto důvěru přenášet i na subjekt, který zjevně je fakticky s obstaravatelem spojen a na nějž je obstarání „napsáno“ (tj. subjekt, který vystupuje jako formální – ve smyslu právní, tj. i daňové odpovědnosti – dodavatel za situace, že dodávka je zjevně fakticky zajištěna úsilím dlouhodobého obstaravatele, jímž podle dostupných informací byl právě pan Mykhaylo). K tomu, aby bylo možno přenést důvěru z faktického obstaravatele na subjekt, na nějž jsou de facto z vůle obstaravatele dodávky „napsány“, je třeba, aby odběratel vyvinul cílené úsilí k tomu, aby se ujistil (například konkrétními dotazy u faktického obstaravatele a vyhodnocením, že odpovědi na ně jsou přesvědčivé), že nově „používaný“ subjekt pro dodávku nejspíš nebude nástrojem k uskutečnění podvodu na DPH. Konkrétní podoba takového úsilí má odpovídat povaze transakcí, o něž jde, a prostředí, v němž se odehrávají. Roli jistě může hrát zkušenost s obdobnými situacemi v minulosti a důvody, proč v minulosti faktický obstaravatel „napsal“ své aktivity na ten či onen konkrétní subjekt, a zda to vedlo k podezřelým situacím v oblasti DPH.