Provázanost trestního a daňového řízení

Nejvyšší správní soud však zdůrazňuje, že pro soud je závazný toliko výrok rozsudku, a to rozsudku odsuzujícího, který již nabyl právní moci (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Afs 33/2011-78). Navíc bude vždy nezbytné hledět na skutečnost, zdali byla vina obžalovaného zkonstatována po hlavním líčení, které je zpravidla těžištěm dokazování, či v rámci alternativního způsobu vyřízení trestních věcí (například skrze dohodu o vině a trestu). Nelze však přehlížet, že skutková věta musí obsahovat popis skutku tak, aby jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného činu, jímž byl obžalovaný uznán vinným, avšak nemusí odpovídat povaze a vymezení daňového podvodu v daňovém řízení. S ohledem na tuto skutečnost je povinností soudu rozhodujícího po vydání trestního rozsudku pečlivě posoudit, zdali jednání vytýkané daňovému subjektu v daňovém řízení skutečně plně odpovídá skutkové větě trestního rozsudku. Ústavní soud v nálezu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09 (bod 21), k vázanosti civilního soudu trestním rozsudkem uvedl, že „z výroku o vině je pak nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti civilního soudu rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je tedy dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí soudu v civilním řízení.“ Stejné se přiměřeně uplatní pro vázanost daňových orgánů a správních soudů odsuzujícím trestním rozsudkem. I zde bude nezbytné zkoumat, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu a jednání vymezeného ve skutkové větě okolnostmi významnými pro daňové řízení. Takto však krajský soud v této věci nepostupoval, nýbrž pouze obecně uvedl, že „by bylo již absurdní přezkoumávat závěry žalovaného v mezích žalobních bodů, které se týkají obhajoby nároku žalobce na odpočet DPH za tato období, když nárok žalobce je podložen trestnou činností zmíněných osob“ a odkázal na nemožnost dovolání se zásady daňové neutrality při prokázaném spáchání trestné činnosti a na zneužití práva. Tento postup nemůže kasační soud aprobovat. Jestliže soudy rozhodující v trestním řízení shledaly vinu jednatele společnosti Trávníček-Svitavy (jakožto fyzické osoby) a ve skutkové větě popsaly daňově podvodné jednání této společnosti ve zdaňovacích obdobích ledna, února a března 2015, včetně povědomí jednatele tohoto daňového subjektu o podvodu, mohl krajský soud ve svém odůvodnění z trestních rozsudků vyjít, zároveň však bylo jeho povinností popsat, nakolik se daňový podvod předestřený správcem daně překrývá se skutkovou větou odsuzujících rozsudků. Pro úplnost kasační soud poznamenává, že i z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud nebyl povinen vyčkávat rozhodnutí trestních soudů, neboť si mohl sám učinit úsudek o tom, zda došlo k podvodu na DPH a zda stěžovatelce náleží nárok na odpočet DPH za přijetí plnění od společností Pertinax a Grano Trade. Jestliže krajský soud vyčkával na vydání trestních rozsudků, a proto řízení přerušil nejprve od 26. 8. 2019 do 28. 5. 2021 a následně (čekaje na rozhodnutí v dovolacím řízení) od 2. 10. 2021 do 26. 8. 2022, nepostupoval v souladu se zásadou ekonomie řízení a jeho rychlosti.