Tvrzení stěžovatele a), že „se žalobce nemusel obávat toho, že by při zesplatnění úvěrů poskytnutých bratry Š. trpěl nedostatkem prostředků na dlouhodobé financování jeho finančního plánu, neboť bratři Š., kteří jej schválili prostřednictvím společnosti Rail Invest a.s., by za popsaných okolností o zesplatnění úvěrů nepochybně nerozhodli“ je přitom čistě spekulativní a nepodložené, neboť nelze s jistotou vycházet z toho, že osoba, která je v postavení statutárního orgánu či akcionáře Rail Invest a.s., jí bude i za několik let a vždy bude ochotná půjčovat žalobci finanční prostředky, resp. po uplynutí splatnosti nebude vyžadovat vrácení již poskytnutých prostředků. Krajský soud proto správně uzavřel, že stěžovatel a) v žalobou napadeném rozhodnutí neopodstatněně redukuje činnost vedoucí k dosažení zdanitelných příjmů jen na vlastní výrobu, což je výklad restriktivní, neodpovídající plně obsahu § 24 ZDP. Pokud stěžovatel a) snáší v kasační stížnosti další věcné argumenty pro podporu závěru o nesprávnosti názoru krajského soudu v této otázce, je podle přesvědčení kasačního soudu nezbytné vyžadovat jejich komplexní podrobné uvedení již v žalobou napadeném rozhodnutí, neboť se vztahují k jednomu ze zákonných předpokladů daňové uznatelnosti předmětného daňového nákladu.