Žalovaný popsané jednání připodobnil k situaci sjednání úvěru, o němž již dopředu dlužník ví, že jej nebude moci splatit. Podle žalovaného vznik povinnosti vrátit neoprávněně získané nadměrné odpočty DPH včetně příslušenství představuje újmu na jmění, která společnosti DEMOSTAVBY vznikla v příčinné souvislosti s jejím ovlivněním stěžovatelem. V bodě 24 svého rozhodnutí žalovaný odkázal rovněž na to, že na základě pokynů stěžovatele docházelo k vyvedení prostředků z majetkové sféry společnosti DEMOSTAVBY prostřednictvím výběru z bankomatů a prováděním bezhotovostních plateb na účely, které nesouvisely s ekonomickou činností společnosti DEMOSTAVBY. I v tom lze podle žalovaného spatřovat její újmu v důsledku ovlivnění. … Pokud krajský soud výše shrnuté závěry posoudil jako dostatečné, tak NSS s ním souhlasí. Ve vztahu k nyní posuzované věci NSS doplňuje, že ne každé jednání vlivné osoby, na něž dopadá § 71 odst. 1 ZOK, může zároveň založit ručitelský závazek ve vztahu k daňovým nedoplatkům ovlivněné osoby. Dojde k tomu zpravidla tehdy, pokud bude po stránce skutkové vznik nedoplatku způsoben právě v důsledku ovlivnění konkrétním jednáním vlivné osoby rozhodujícím významným způsobem. Míra vlivu stěžovatele na společnost DEMOSTAVBY, jehož podstatou bylo vylákání peněžních prostředků v podobě nadměrných odpočtů DPH, však byla natolik zásadní, že se promítla v kvalifikaci jeho jednání jako zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Stěžovatel tedy ovlivňováním společnosti DEMOSTAVBY zavinil vznik jejího daňového dluhu, o čemž bez jakékoli pochybnosti svědčí zjištění plynoucí z trestního rozsudku. Pokud krajský soud ve shodě se správními orgány jednání stěžovatele posoudil jako ovlivnění společnosti DEMOSTAVBY ve smyslu § 71 odst. 1 ZOK a ve spojení s § 71 odst. 3 ZOK dospěl k závěru o naplnění hmotněprávních podmínek pro vydání ručitelské výzvy k úhradě DPH doměřené společnosti DEMOSTAVBY, postupoval v souladu se zákonem.