Možnosti zahrnutí úroků do zásob a test nízké kapitalizace

Možnost aktivovat (kapitalizovat) úroky z úvěru do zásob byla jedním z nejasných témat české účetní a daňové legislativy. Největší komplikace v tomto směru způsoboval § 49 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb. (dále jen „Vyhláška“), který mj. říká, že

Starší a konzervativní výklad vycházel z toho, že úroky z úvěrů jsou finančním nákladem, a to právě s odkazem na § 49 odst. 1 Vyhlášky.¹⁾ Tento výklad se v praxi promítal i do sporů u developerských projektů účtovaných jako zásoby vytvořené vlastní činností. Možná namítnete, že zmiňovaná publikace je již staršího data. Nu, ani aktuálnější zdroje neposkytovaly jasnou „černobílou“ odpověď, zda lze úroky aktivovat, či nikoliv. Například článek v časopisu „Auditing“²⁾ nedává přímou kladnou odpověď, že úroky z půjček lze aktivovat do nedokončené výroby. Říká pouze, že podle Mezinárodních standardů účetního výkaznictví (dále jen „IFRS“) mohou být výpůjční náklady součástí ocenění způsobilých zásob, zatímco české účetní předpisy u zásob oceňovaných vlastními náklady aktivaci úrokových nákladů přímo neupravují. Pravda je, že výslovně tato oblast upravena není. Účetním, kteří tuto situaci potřebují prakticky vyřešit a hledají „něco, o co se opřít“, proto takový článek ukáže směr, ale jednoznačnou odpověď nedá.

Nejde přitom pouze o kapitalizaci úroků do hodnoty zásob jako takovou. Na toto téma jsou navázány další otázky – například tzv. test nízké kapitalizace.

A právě touto situací se zabývá metodický dotaz Finanční správy zveřejněný dne 15. 12. 2025. Týkal se developera, který v letech 2022–2025 kapitalizoval úroky z úvěru od spojené osoby do zásob a následně v roce 2025, při prodeji bytů, tyto úroky dostal prostřednictvím vyskladnění zásob do nákladů. Jádrem dotazu bylo, zda se v takové situaci vůbec použije pravidlo nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, a pokud ano, ve kterém zdaňovacím období.

Vyhláška č. 500/2002 Sb. v § 49 odst. 1 skutečně výslovně uvádí, že součástí pořizovací ceny zásob nejsou zejména úroky z úvěrů a zápůjček poskytnutých na jejich pořízení. Toto pravidlo se však vztahuje na zásoby oceňované pořizovací cenou, tedy typicky na zásoby pořízené nákupem. U zásob vytvořených vlastní činností Vyhláška nepracuje s pořizovací cenou, ale s tzv. vlastními náklady.

Vlastní náklady zásob vytvořených vlastní činností se podle § 49 odst. 5 Vyhlášky oceňují buď ve skutečné výši, nebo na základě kalkulace výroby stanovené účetní jednotkou. Zahrnují přímé náklady a mohou zahrnovat také poměrnou část variabilních a fixních nepřímých nákladů, pokud jsou příčinně přiřaditelné danému výkonu a vztahují se k období činnosti. Vyhláška současně zdůrazňuje významnost a věrné a poctivé zobrazení majetku.

Účetní předpisy úroky z pořizovací ceny vylučují, ale jejich zahrnutí do vlastních nákladů výslovně nezakazují. To samozřejmě neznamená, že lze úroky kapitalizovat vždy a bez dalšího. Znamená to pouze to, že je třeba posoudit konkrétní ekonomickou realitu daného případu.

Finanční správa v této souvislosti upozorňuje zejména na dlouhodobý výrobní cyklus.³⁾ Čím delší a kapitálově náročnější je výroba, tím širší může být okruh nákladů, které s ní věcně a časově souvisejí. U developerské výstavby, která trvá několik let a jejíž výnos se projeví až při prodeji dokončených jednotek, by bylo příliš zjednodušující tvrdit, že úroky z financování projektu s vytvořením zásoby nijak nesouvisí.

V určitém smyslu jde o úvahu podobnou té, kterou účetní předpisy výslovně připouštějí u dlouhodobého majetku. U něj Vyhláška v § 47 odst. 1 písm. b) umožňuje zahrnout do ocenění majetku také úroky, zejména z úvěru, pokud tak účetní jednotka rozhodne. U zásob vytvořených vlastní činností takové výslovné pravidlo sice uvedeno není, ale ani zde nelze odhlédnout od povahy výroby, její délky, významnosti úroků a příčinné vazby financování na konkrétní projekt. V zásadě se tak jedná o podobný přístup, který popisují Vašek a doc. Procházka ve svém článku v časopisu Auditing (viz výše).

Kapitalizace úroků je možná, pokud účetní jednotka splní následující podmínky:

Finanční správa v odpovědi výslovně uvádí, že příčinná souvislost zahrnuje nejen vazbu úvěru na financování zásob, ale také vztah mezi výší čerpaného úvěru a skutečně vynaloženými náklady v průběhu výrobního cyklu.

Samostatnou otázkou je okamžik, „od“ a „do“ kterého lze úroky kapitalizovat.

Stejný závěr, tj. možnost kapitalizovat úroky do zásob vytvořených vlastní činností, výslovně předpokládá i připravovaná nová účetní . Teze prováděcí vyhlášky pro podnikatele v bodu „X odrážka 10“ uvádí:

Lze proto uzavřít, že jde o poměrně bezpečný a metodicky již jen těžko napadnutelný přístup.

Pravidlo nízké kapitalizace podle § 25 odst. 1 písm. w) ZDP se týká finančních výdajů z úvěrových finančních nástrojů od spojených osob, pokud úhrn těchto nástrojů přesáhne stanovený násobek vlastního kapitálu. U běžných poplatníků jde obecně o čtyřnásobek vlastního kapitálu, u bank a pojišťoven o šestinásobek.

Klíčové je však ustanovení § 25 odst. 3 ZDP. Podle tohoto ustanovení se pro účely nízké kapitalizace do úvěrových finančních nástrojů nezahrnují takové úvěrové finanční nástroje, z nichž úroky jsou součástí vstupní ceny majetku. Finanční správa tento princip ve své odpovědi vztáhla i na úroky kapitalizované do ocenění zásob vytvořených vlastní činností, pokud je tato kapitalizace v souladu s účetními předpisy.

Pokud jsou úroky z úvěru od spojené osoby oprávněně kapitalizovány do ocenění zásob vytvořených vlastní činností, potom se příslušný úvěrový finanční nástroj nezahrnuje mezi úvěrové finanční nástroje pro účely pravidla nízké kapitalizace. Jinými slovy, v takovém případě se test nízké kapitalizace na daný úvěr vůbec nepoužije.

Pokud nejsou úroky například v letech 2022–2024 zachyceny jako náklad, ale jsou součástí ocenění zásob, nejde o situaci, kdy by se v těchto letech test nízké kapitalizace pouze „odkládal“ do roku 2025. Podle závěru Finanční správy se dotčené úvěrové finanční nástroje pro účely § 25 odst. 1 písm. w) ZDP vůbec nezahrnují, pokud je kapitalizace účetně správná. Nejde tedy primárně o časové zařazení testu, ale o úplné vyloučení příslušného úvěrového finančního nástroje z testované množiny.

Neplatí, že každý úrok účtovaný do zásob automaticky uniká nízké kapitalizaci. Nejdříve musí obstát samotná účetní kapitalizace. Pokud by účetní jednotka nebyla schopna prokázat vazbu úvěru na konkrétní projekt, například pokud by kapitalizovala úroky i po dokončení zásoby nebo pokud by kapitalizace neodpovídala významnosti a věrnému zobrazení, daňový závěr by mohl být zcela jiný. V takovém případě by již nešlo o úroky oprávněně zahrnuté do ocenění zásob, ale potenciálně o finanční náklad, u kterého je třeba posoudit běžná daňová omezení.

Výše uvedené platí za předpokladu, že transakce mají charakter skutečného dluhového financování a nejde o zastřené poskytování vlastního kapitálu. Tato poznámka je sice stručná, ale prakticky velmi důležitá. U financování mezi spojenými osobami nestačí vztah pouze formálně označit jako úvěr. Je třeba, aby podmínky financování odpovídaly jeho skutečnému obsahu, tedy aby byla přiměřeně nastavena úroková sazba, splatnost, zajištění a aby bylo vůbec realistické očekávat splacení dluhu.

Z hlediska praxe je proto vhodné mít k dispozici zejména:

Finanční správa tak potvrdila, že u dlouhodobých developerských projektů může být kapitalizace úroků do zásob vytvořených vlastní činností účetně přípustná a že takto kapitalizované úroky mohou mít příznivý dopad i pro účely testu nízké kapitalizace. Současně však klade poměrně vysoký důraz na průkaznost, ekonomickou souvislost a konzistentní účetní zachycení.