V nyní posuzované věci již není sporu o tom, že správce daně chybně stanovil daň podle pomůcek, a tedy že k doměření daně došlo nesprávným postupem, a tedy v rozporu se zákonem. Přesto však byly podmínky § 148 odst. 2 písm. a) daňového řádu naplněny, neboť zde existovala příčinná souvislost mezi vydáním výzev k podání dodatečných daňových tvrzení a následným doměřením daně. S ohledem na výše citovanou judikaturu je zřejmé, že ani zrušení rozhodnutí o odvolání proti těmto dodatečným platebním výměrům nemůže naplnění podmínek uvedeného ustanovení zvrátit. Důsledek spočívající v prodloužení lhůty pro stanovení daně o 1 rok tedy zůstal i přes nesprávně zvolený způsob stanovení daně zachován.
Prekluze u doměření daně bez kontrolního postupu