Zvyšující se četnost extrémních teplot klade na zaměstnavatele povinnost důsledně aplikovat komplexní právní rámec ochrany zdraví při práci, zejména v oblasti mikroklimatických podmínek pracovišť. Klíčové legislativní normy – zákoník práce, zákon č. 309/2006 Sb. a nařízení vlády č. 361/2007 Sb. – stanovují nejen limity operativní teploty podle třídy práce, ale i konkrétní režimová a technická opatření, včetně povinnosti poskytovat ochranné nápoje při překročení stanovených hodnot. Správné měření mikroklimatických parametrů, evidence přestávek a dostupnost ochranných nápojů s odpovídajícím složením jsou zásadní nejen z hlediska prevence pracovních úrazů a zdravotních rizik (např. úpal, tepelný stres), ale i z pohledu daňové uznatelnosti nákladů zaměstnavatele. Nedodržení těchto povinností může vést k vysokým sankcím až do výše 2 mil. Kč. Specifika daňového režimu pitné vody, ochranných nápojů a ostatního občerstvení podléhají přesné kategorizaci dle zákona o daních z příjmů a souvisejících metodických pokynů, přičemž pouze nápoje poskytnuté v souladu s právními předpisy jsou daňově účinným výdajem a nejsou předmětem zdanění u zaměstnance.
Teplota na pracovišti: právní rámec, povinnosti zaměstnavatele a daňové aspekty nápojů na pracovišti
Vydáno:
26 minut čtení
Teplota na pracovišti: právní rámec, povinnosti zaměstnavatele a daňové aspekty nápojů na pracovišti
Ing.
Petr
Koubovský,
daňový poradce, č. osv. 3891, vedoucí sekce majetkových daní při KDP ČR
První vlnu super veder máme za sebou, ale nedělám si iluze, že už další nepřijdou. Jak s nimi tedy zdárně, resp. spíše co nejoptimálněji a zároveň bez rizika naložit? Právě na tyto otázky a na další práva zaměstnanců a povinnosti jejich zaměstnavatelů se zaměřím v dalším příspěvku.
Na vlastní kůži jsme si vyzkoušeli, že teplota na pracovišti je jedním z klíčových faktorů, který kromě pohodlí a zdraví ovlivňuje i produktivitu pracovníků – zaměstnanců. Pojďme se tedy blíže podívat na právní úpravu této oblasti, a to samozřejmě i z hlediska daní, konkrétně daně z příjmů.
Právní úprava podmínek práce
Krůpěje potu na čele anebo zmrzlé prsty či nos. Teplota vzduchu na pracovišti bývá jedním z často diskutovaných projevů ne-spokojenosti, či dokonce sporů – a není se moc, co divit.
Osobnostně-statistické okénko
Typické rozdíly vnímání jsou mezi muži a ženami. Z různých výzkumů vyplývá, že ženy většinou pociťují chlad dříve než muži. Studie publikovaná na vědecké platformě PLOS One mimo jiné zjistila, že se muži cítí nejlépe při teplotě 22 °C, zatímco u žen je to až teplota okolo 25 °C.
Co je jisté, nelze se zavděčit každému, což potvrdily i závěry studie amerického výzkumu platformy CareerBuilder z roku 2018, kde až 51 % z více jak 1000 dotazovaných zaměstnanců konstatovala, že nízká teplota na pracovišti byla příčinou snížené produktivity a 67 % tvrdilo totéž o práci v kancelářích, v nichž bylo velké horko.
Právní předpisy úpravy teploty na pracovištích
Každý to rád jinak, v každém případě je však potřeba se v případě teploty na pracovišti řídit zákonnými předpisy. Ty na tyto skutečnosti naštěstí pamatují a ukládají zaměstnavatelům povinnosti se v takových případech o své zaměstnance postarat na straně jedné a práva samotných zaměstnanců na straně druhé.
Je to jistě na místě, neboť vysoké teploty mohou vést k vážným zdravotním stavům, jako jsou tepelný stres, úpal nebo vyčerpání z horka, a současně způsobovat únavu, ztrátu koncentrace, zpomalené reakce či chybné rozhodování, což následně výrazně zvyšuje riziko vzniku pracovních úrazů.
Česká právní úprava této oblasti stojí na kombinaci několika předpisů, konkrétně:
–
Základním výchozím předpisem je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“)
, který ukládá povinnost zaměstnavateli zajišťovat bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců s ohledem na rizika vykonávané práce,