V rámci správy daní má daňový subjekt povinnost vyčíslit daň a uvést všechny povinné údaje. tzv. břemeno tvrzení splní podáním daňového tvrzení (přiznání, hlášení či vyúčtování). Zároveň platí, že jednotlivá tvrzení prokazuje sám daňový subjekt – důkazní břemeno zásadně splní předložením účetnictví. Dokud správce daně kvalifikovaně nevyjádří pochybnosti o účetnictví, resp. jednotlivých účetních záznamech, má se tvrzení daňového subjektu za prokázané, tj. účetnictví se považuje za bezvadné. Z tohoto pravidla však existují věcné výjimky, kdy samotná bezvadnost nestačí.
Význam účetnictví jako důkazního prostředku při správě daní
Mgr.
Tereza
Sládková
Tento článek nabízí krátký historický exkurz do významu účetnictví a jeho vztahu k daním. Na praktických příkladech ukáže, kdy samotné účetnictví k prokázání určité skutečnosti stačí a kdy je naopak nutné předložit další důkazní prostředky.
Pojem účetnictví bude v celém článku pro zjednodušení zahrnovat jak podvojné účetnictví, tak i daňovou evidenci, protože jako důkazní prostředek plní obojí totožnou roli.
Když účetní předběhli básníky i krále
Mnozí z nás účetnictví vnímají jako zbytečnou zátěž či byrokratickou překážku. Část z nás si účetnictví spojuje až se vznikem moderního státu jako prostředek ke kontrole občanů. Opak je ovšem pravdou. Izraelský historik Yuval Noah Harari ve své knize
Sapiens: Úchvatný i děsivý příběh lidstva
uvádí, že na hliněné tabulce ze starověkého Sumeru (cca 3 000 př.
n. l.
) stojí text:
„29 086 měřic ječmene. 37 měsíců. Kushim.“
Kushim pak nebyl žádný hodnostář či král, ale správce sýpky.S trochou nadsázky lze konstatovat, že
první zaznamenané jméno patří účetnímu
. Jedny z prvních hliněných tabulek, resp. písmo, tedy nevznikly pro zaznamenání historie či psaní poezie, ale pro zaznamenání počtu pytlů s obilím, tj. pro starověkou skladovou evidenci. Perličkou je skutečnost, že v záznamech Kushima byly nalezeny nesrovnalosti, tudíž se možná jedná i o první zaznamenaný případ kreativního účetnictví. Účetnictví tedy nevzniklo jako prostředek státu pro snadnější výběr daní, ale jako praktický nástroj pro evidenci majetku.Tohoto přesného a přehledného zdroje informací o majetku si samozřejmě brzy všimli i tehdejší panovníci, kteří ho začali využívat jako oficiální podklad pro stanovení prvních daní či obdobných plateb. Historie se v tomto ohledu opakuje – i nyní
je pro správné zjištění a stanovení daně účetnictví výchozím podkladem. Primárním účelem účetnictví je ovšem zaznamenávání hospodářských jevů v podniku, tj. sledování stavu a pohybu majetku.
Informační asymetrie a důkazní břemeno
V aktuálním daňovém systému je pro určení správné výše daňové povinnosti nezbytná znalost velkého množství skutečností, kterou bezesporu disponuje daňový subjekt. Zároveň dle § 92 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „DŘ“) platí, že správce daně dbá, aby skutkový stav byl zjištěn co nejúplněji, přičemž není vázán pouze návrhy daňového subjektu. Rozsah daňově relevantních skutečností vyplývá z jednotlivých hmotněprávních zákonů, jako je například zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Správce daně by tedy bez aktivity daňového subjektu nebyl schopen daňovou povinnost správně a efektivně stanovit. Tato situace představuje tzv. informační asymetrii (srov. např. rozsudek NSS ze dne 9. 2. 2005, čj. 1 Afs 54/2004-125).
Jedním z právních institutů, které tuto asymetrii řeší, je stanovení povinnosti tvrzení, tj. břemene tvrzení, které nese daňový subjekt, viz § 135 odst. 2 DŘ. Dle tohoto ustanovení je daňový subjekt povinen v řádném daňovém tvrzení sám vyčíslit daň a uvést předepsané a jiné rozhodné údaje pro vyměření daně. Tuto svou povinnost daňový subjekt splní podáním daňového tvrzení.
Na břemeno tvrzení je navázáno základní pravidlo pro rozložení důkazního břemene mezi správcem daně a daňovým subjektem, definované v § 92 odst. 3 DŘ. Podle tohoto ustanovení daňový subjekt prokazuje všechny skutečnosti, které byl povinen tvrdit v daňovém tvrzení a jiném podání. Toto důkazní břemeno lze označit jako prioritní.
Právě v tento okamžik hraje zásadní roli účetnictví. Soudní
judikatura
dovodila, že daňový subjekt unese důkazní břemeno, pokud předloží formálně bezvadné účetnictví či jeho
relevantní
část (srov. např. rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2008, čj. 2 Afs 24/2007-119). Zároveň platí, že účetnictví se považuje za bezvadné až do okamžiku, kdy správce daně prokáže existenci důvodných (kvalifikovaných) pochybností o věrohodnosti, průkaznosti či úplnosti účetnictví či jednotlivého účetního záznamu. V souladu s § 92 odst. 5 písm. c) DŘ se aktivuje důkazní břemeno správce daně.Prokáže-li správce daně existenci důvodných pochybností, samotné účetnictví již k prokázání tvrzení daňového subjektu nepostačuje. Správce daně obvykle tyto své pochybnosti vtělí do formální výzvy k prokázání skutečností dle § 92 odst. 4 DŘ. Teprve tímto se opakovaně aktivuje důkazní břemeno daňového subjektu. Ten musí k prokázání svých tvrzení doložit jiné důkazní prostředky, např. listiny, fotografie či svědecké výpovědi (srov. např.
rozsudek NSS ze dne 11. 4. 2019, čj. 5 Afs 133/2018-27).
Celý procesní mechanismus přehledně ilustruje následující tabulka:
|
Fáze
|
Kdo
|
Jak
|
Proč
|
|
Břemeno tvrzení
|
DS
|
podání tvrzení
|
|
|
Břemeno důkazní
|
DS
|
předložení účetnictví
|
|
|
Důvodné pochybnosti
|
SD
|
prokázání pochybností
|
|
|
Doplnění dokazování
|
DS
|
svědci, fotografie a jiné
|
Důvodné pochybnosti správce daně
Správce daně tíží důkazní břemeno ohledně prokázání důvodných pochybností o předloženém účetnictví. Pouhé obecné, neurčité či nekonkrétní tvrzení správce daně o potřebě rozsáhlejšího dokazování, aniž by došlo k jasné identifikaci konkrétních pochybností, nepředstavuje legitimní vyjádření pochybností a zakládá nezákonnost takového postupu (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. července 2007, čj. 5 Afs 129/2006-142).
Tyto pochybnosti mohou mít svůj původ v chybách či nesrovnalostech v samotném účetnictví, mezi než se řadí například nesouladná skladová evidence. Podstatné v tomto případě je to, že ne každá chyba v účetnictví zakládá automaticky důvodnou pochybnost správce daně. Drobná formální či metodická pochybení bez vlivu na vypovídací schopnost účetnictví nejsou způsobilá zpochybnit celkovou průkaznost evidence (srov. např. rozsudek NSS ze dne 22. října 2008, čj. 9 Afs 30/2008-86).
Důvodné pochybnosti ovšem mohou mít svůj původ mimo samotné účetnictví, nebo dokonce zcela mimo sféru vlivu daňového subjektu. Jako příklad lze uvést situaci, kdy dodavatel či odběratel daňového subjektu vykáže jiné údaje, což typicky představuje nesoulad údajů v kontrolním hlášení u daně z přidané hodnoty (srov. např. rozsudek ze dne 14. prosince 2016, čj. 4 Afs 179/2016-60). Ve svém důsledku se může nakonec ukázat, že účetnictví daňového subjektu je zcela v pořádku. I přesto však bude postup správce daně zcela v souladu se zákonem, pokud jasně identifikuje okolnosti, které zakládají pochybnost o předloženém účetnictví.
Kdy ani perfektní a věcně správné účetnictví nestačí
V praxi můžeme narazit na situace, kdy správce daně nemusí identifikovat pochybnosti o předloženém účetnictví, a přesto daňový subjekt ponese důkazní břemeno. Jinak řečeno, i po předložení formálně bezvadného účetnictví bude daňový subjekt povinen předložit jiné důkazní prostředky.
Zaprvé se jedná o situaci
, kdy sám zákon výslovně vyžaduje specializovanou dokumentaci. Jako příklad lze uvést problematiku tzv. výzkumu a vývoje z oblasti daně z příjmů (§ 34a–§ 34e ZDP), kdy zákon striktně vyžaduje existenci písemného Projektu výzkumu a vývoje schváleného
před
zahájením prací a detailní evidenci času. Podobně to platí i pro oblast tzv. převodních cen, kdy je mimo účetnictví předkládána transferová dokumentace.Zadruhé půjde o situace
, kdy samotná existence bezvadného účetnictví neprokazuje daňově
relevantní
skutečnost. Jako příklad lze uvést posouzení věcné souvislosti mezi vynaloženými výdaji a příjmy. Podmínkou daňové uznatelnosti výdajů dle § 24 odst. 1 ZDP je mimo jiné skutečnost, že byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Samotné účetnictví ze své podstaty prokazuje toliko to, že k určitému výdaji došlo.V tomto smyslu zaúčtování transakce neprokazuje její reálný ekonomický přínos pro podnikání. Pokud správce daně vyjádří pochybnost, zda nákup konkrétní služby (např. marketingové analýzy, školení, manažerských služeb) věcně souvisí s ekonomickou činností subjektu, daňový subjekt předložením účetnictví neunese důkazní břemeno.
Procesní postup
Na závěr si dovolím pár poznámek k některým procesním aspektům, které souvisí s uplatněním účetnictví jako důkazního prostředku, potažmo s jeho zpochybněním ze strany správce daně. Veškeré shora uvedené postupy a pravidla naleznou své uplatnění v rámci jednoho z kontrolních postupů dle DŘ, a to jak postupu k odstranění pochybností, tak daňové kontrole (§ 85 a násl. daňového řádu).
Jak napovídá název sám, postup k odstranění pochybností standardně slouží k odstranění konkrétní pochybnosti správce daně, jež se váže ke konkrétnímu daňovému tvrzení. Z podstaty věci se jedná o efektivní a rychlý postup, u něhož se nepředpokládá rozsáhlé dokazování. Pochybnost správce daně může být založena na podkladě konkrétní chyby v daném podání, ale povětšinou správci daně vznikne v souvislosti se zjištěními mimo rozsah daného podání. V rámci výzvy k odstranění pochybností správce daně konkrétně, srozumitelně a jasně popíše existující pochybnost, přičemž stanoví daňovému subjektu lhůtu k jejímu odstranění.
Jak s daným souvisí účetnictví? Samozřejmě i zde zjednodušeně platí, že v okamžiku předložení účetnictví či konkrétního účetního dokladu daňový subjekt unese důkazní břemeno a nyní se procesní aktivita přesouvá ke správci daně, aby dané účetnictví případně zpochybnil. Pokud ovšem pochybnosti správce daně vznikly na podkladu externí okolnosti, např. správce daně bude pochybovat o přijetí plnění, účetnictví bude v zásadě nedostatečné. Lze tak doporučit v reakci na výzvu k odstranění pochybností předložit i jiné důkazní prostředky.
Obdobně je to i v situaci, kdy se správce daně po doručení podání daňového subjektu rozhodne s ním komunikovat neformálně. I v tomto případě je vhodné správci daně i bez výzvy předložit jiné podklady k prokázání tvrzení. Podklady by pak daňový subjekt měl podat jedním ze způsobů dle § 71 a násl. DŘ.
V rámci daňové kontroly bývá příslušná část účetnictví předložena při jejím zahájení, ať už při ústním jednání, nebo v rámci oznámení o zahájení daňové kontroly. I zde platí, že pokud je z textu výzvy zřejmé, co má daňový subjekt doložit, příslušné podklady předloží. Podstatná je dále skutečnost, že daňový subjekt nemusí mít konkrétní důkazní prostředky ve své dispozici, postačí, pokud je jasně identifikuje. Správce daně se je následně pokusí obstarat.
Názory uvedené v tomto příspěvku jsou osobními názory autorky a nevyjadřují oficiální stanovisko instituce, v níž působí.