V rámci správy daní má daňový subjekt povinnost vyčíslit daň a uvést všechny povinné údaje. tzv. břemeno tvrzení splní podáním daňového tvrzení (přiznání, hlášení či vyúčtování). Zároveň platí, že jednotlivá tvrzení prokazuje sám daňový subjekt – důkazní břemeno zásadně splní předložením účetnictví. Dokud správce daně kvalifikovaně nevyjádří pochybnosti o účetnictví, resp. jednotlivých účetních záznamech, má se tvrzení daňového subjektu za prokázané, tj. účetnictví se považuje za bezvadné. Z tohoto pravidla však existují věcné výjimky, kdy samotná bezvadnost nestačí.
Význam účetnictví jako důkazního prostředku při správě daní
Mgr.
Tereza
Sládková
Tento článek nabízí krátký historický exkurz do významu účetnictví a jeho vztahu k daním. Na praktických příkladech ukáže, kdy samotné účetnictví k prokázání určité skutečnosti stačí a kdy je naopak nutné předložit další důkazní prostředky.
Pojem účetnictví bude v celém článku pro zjednodušení zahrnovat jak podvojné účetnictví, tak i daňovou evidenci, protože jako důkazní prostředek plní obojí totožnou roli.
Když účetní předběhli básníky i krále
Mnozí z nás účetnictví vnímají jako zbytečnou zátěž či byrokratickou překážku. Část z nás si účetnictví spojuje až se vznikem moderního státu jako prostředek ke kontrole občanů. Opak je ovšem pravdou. Izraelský historik Yuval Noah Harari ve své knize
Sapiens: Úchvatný i děsivý příběh lidstva
uvádí, že na hliněné tabulce ze starověkého Sumeru (cca 3 000 př. n. l.
) stojí text: „29 086 měřic ječmene. 37 měsíců. Kushim.“
Kushim pak nebyl žádný hodnostář či král, ale správce sýpky. S trochou nadsázky lze konstatovat, že
první zaznamenané jméno patří účet