Dotaz k čerpání dovolené po mateřské dovolené – RP a výši v jaké bude dovolená proplacena. Jsme fyzická osoba a vedeme daňovou evidenci. Máme pracovnici na HPP na plný úvazek od 1. 12. 2009. Od 2. 1. 2014 do 27. 2. 2014 byla nemocná. Pak dne 28. 2. 2014 nastoupila na mateřskou dovolenou – PPM, 11. 3. 2014 porodila 1. dítě. 24. 3. 2016 porodila 2. dítě. Za rok 2014 požádala o dovolenou. Nyní se chystá od 1. 4. 2019 nastoupit zpět k nám do práce. Jak máme správně postupovat? Začneme tedy čerpáním dovolené dodatečně za 2014? Má nárok na celých 20 dní? Z čeho vypočítáme výši, když posledních 5 let nepobírala od nás mzdu?
Otázky a odpovědi: Čerpání dovolené po mateřské dovolené
Mgr.
Zdeněk
Schmied
Odpověď
Pro určení dovolené za příslušný kalendářní rok je třeba znát celou řadu skutečností, které jsou svázány s daným kalendářním rokem – zejména:
–
počet odpracovaných dní, mezi které patří i dny, kdy zaměstnanec fakticky nepracuje, avšak pro účely dovolené se podle § 348 odst. 1 a § 216 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen „ZP“), považují za výkon práce (jako např. dovolená, mateřská dovolená, některé důležité osobní překážky v práci uvedené v § 191 a § 191a ZP a jiné důležité osobní překážky v práci podle přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci),
–
počet dnů, které se podle § 216 odst. 2 ZP pro účely dovolené nepovažují za výkon práce (jako např. rodičovská dovolená, dočasná pracovní neschopnost),
–
týdenní pracovní doba zaměstnance a její rozvržení do směn (pracovních dnů) – tedy rovnoměrné či nerovnoměrné, pravidelný počet směn v každém týdnu nebo naopak průměrný počet směn připadajících na týden,
–
výměru dovolené u zaměstnavatele (nejméně 4 týdny).
Při znalosti těchto skutečností, které eviduje pouze zaměstnavatel, se výpočet dovolené provede v každém kalendářním roce samostatně a nevyčerpané části této dovolené se převádějí a sčítají (právo na dovolenou nezaniká) a za trvání pracovního poměru je třeba dovolenou čerpat podle určení zaměstnavatelem. Nevyčerpanou dovolenou lze „proplatit“ jen v případě skončení pracovního poměru.
Postup určení dovolené je dán zákonnou úpravou stanovenou v § 211 až 223 ZP. Ten rozlišuje dovolenou:
–
za kalendářní rok
(ve výměře uvedené v § 213 ZP), na kterou vznikne zaměstnanci právo, jestliže za trvání téhož pracovního poměru po celý kalendářní rok odpracuje u zaměstnavatele v tomto roce alespoň 60 dní (za odpracované se přitom považují i některé jiné doby – viz § 348 a § 216 odst. 2 ZP). Trvá-li pracovní poměr nepřetržitě necelý kalendářní rok a je splněna podmínka odpracování alespoň 60 dnů, vznikne právo na poměrnou část dovolené
, a to za každý celý kalendářní měsíc trvání téhož pracovního poměru na 1/12 dovolené za kalendářní rok;–
za odpracované dny
, jestliže zaměstnanec v kalendářním roce neodpracoval alespoň 60 dní, ale odpracoval alespoň 21 dnů, za které mu přísluší 1/12 dovolené za kalendářní rok, popř. odpracoval 42 dnů, za které mu přísluší 2/12 dovolené za kalendářní rok;–
dodatkovou
(v délce 1 týdne), na kterou mají právo zaměstnanci v obtížných pracovních podmínkách uvedených v § 215 odst. 2 ZP.Podle výše uvedených požadavků ZP se zaměstnanci přizná v každém kalendářním roce příslušná dovolená. Délka dovolené za kalendářní rok (stanovená výměrou dovolené u zaměstnavatele v týdnech) se převede na pracovní dny dovolené konkrétního zaměstnance. Tak zaměstnanec
s rovnoměrným rozvržením týdenním pracovní doby
[viz § 78 odst. 1 písm. l) ZP] vždy na stejný počet pracovních dnů (směn) v týdnu
(např. na 5 dnů v pondělí až pátek) bude mít v případě čtyřtýdenní výměry dovolené za kalendářní rok právo na dovolenou v délce 20 dnů. Naopak zaměstnanci s nerovnoměrným rozvržením týdenní pracovní doby
[viz § 78 odst. 1 písm. m) ZP] do směn
(např. tzv. krátký a dlouhý týden) je třeba stanovit délku dovolené za kalendářní rok jako průměrný počet pracovních dnů připadajících na týden vynásobený výměrou dovolené (např. činí-li průměrný počet těchto dní v týdnu 3,9 dne, pak vynásobením výměrou 4 týdnů dovolené bude délka dovolené za kalendářní rok činit 15,6 a po zaokrouhlení 15,5 dnů.Jestliže zaměstnanec splnil podmínku odpracování alespoň 60 dnů v kalendářním roce – tedy podmínku vzniku práva na dovolenou za kalendářní rok nebo jeho poměrnou část, bude tato
dovolená krácena
pro překážky v práci, které se pro účely dovolené neposuzují jako výkon práce, a to za prvých 100 takto zameškaných dnů o 1/12 a za každých dalších 21 dnů vždy o další 1/12.Mohou nastat různé situace, například:
–
zaměstnankyně po celý kalendářní rok čerpala rodičovskou dovolenou – nárok na dovolenou jí vůbec nevznikne;
–
zaměstnankyně v kalendářním roce čerpala nejprve mateřskou dovolenou a odpracovala tak 84 dní. Bezprostředně poté nastoupila na rodičovskou dovolenou, pro kterou by tomto roce neodpracovala 164 dnů. Získala tak sice právo na dovolenou za kalendářní rok, ta však bude krácena o 4/12;
–
v případě, že by zaměstnankyně v předchozím příkladu požádala o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na skončení mateřské dovolené (tedy před nástupem na rodičovskou dovolenou), byl by zaměstnavatel povinen jí dovolenou poskytnout podle § 217 odst. 5 ZP, a v takovém případě by se podle § 223 odst. 1 ZP její takto vyčerpaná dovolená za kalendářní rok nekrátila pro následné čerpání rodičovské dovolené;
–
zaměstnankyně byla od 2. 1. do 27. 2. 2014 v dočasné pracovní neschopnosti, od 28. 2. 2014 nastoupila na mateřskou dovolenou a po jejím skončení odešla na rodičovskou dovolenou. Pokud v době čerpání mateřské dovolené splnila podmínku odpracování alespoň 60 dní (a to lze v daném případě předpokládat), vznikne jí právo na dovolenou za kalendářní rok 2014 (v délce podle údaje v dotazu 20 dnů). Pokud včas nepožádala o poskytnutí dovolené tak, aby bezprostředně navazovala na skončení mateřské dovolené a vyčerpala by ji tak před nástupem na rodičovskou dovolenou (to se zřejmě nestalo), bude nutno sečíst dny zameškané v roce 2014 z důvodu dočasné pracovní neschopnosti spolu se dny čerpání rodičovské dovolené v tomto roce, a pokud by součet dosáhl počtu alespoň 100 dní, bylo by nutno dovolenou za kalendářní rok krátit (postup viz shora);
–
zaměstnankyně od počátku kalendářního roku čerpala rodičovskou dovolenou a 22. 7. nastoupila na mateřskou dovolenou (druhé dítě), která trvala až do konce tohoto roku. V tomto případě jí pravděpodobně vznikne z titulu „odpracování“ alespoň 60 dnů v rámci čerpání mateřské dovolené právo na dovolenou za kalendářní rok, avšak tuto dovolenou bude nutno krátit (postup viz shora), neboť je pravděpodobné, že čerpáním rodičovské dovolené v tomto roce neodpracovala 100, popřípadě více dnů.
V ustanovení § 218 odst. 4 ZP se stanoví, že nemůže-li být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku (rozuměj po kalendářním roce, v němž právo na dovolenou vzniklo) z důvodu dočasné pracovní neschopnosti, čerpání mateřské nebo rodičovské dovolené, je zaměstnavatel povinen určit její čerpání po odpadnutí těchto překážek v práci.
Jak z výše uvedeného vyplývá, nejsou údaje uvedené v dotazu pro posouzení práva zaměstnankyně na dovolenou zcela dostatečné. Nicméně právo zaměstnankyně na dovolenou za jednotlivé kalendářní roky musí tedy zaměstnavatel stanovit sám zákonným postupem naznačeným shora. Autorovi odpovědi na dotaz čtenáře nepřísluší provádět závazný a konkrétní výpočet dovolené, neboť právo na dovolenou a její délka závisí na více zákonných podmínkách.