Prodej pozemků vložených do osobního majetku

K předpisům:

Článek 2 bod 1 a čl. 4 odst. 1 šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládány v tom smyslu, že za takových okolností, jako jsou okolnosti věci v původním řízení - kdy osoba povinná k dani koupila parcely, z nichž některé byly učiněny součástí jejího osobního majetku a jiné byly učiněny součástí jejího podniku, a na všech těchto parcelách nechala ve svém postavení osoby povinné k dani postavit nákupní centrum, které poté stejně jako parcely, na kterých byla tato stavba postavena, prodala - musí prodej těchto parcel, které byly učiněny součástí osobního majetku této osoby povinné k dani, podléhat dani z přidané hodnoty, jelikož uvedená osoba povinná k dani jednala jako taková při tomto plnění.

Petar Kezić je podnikatel, plátce DPH. Jako soukromá osoba koupil sedm parcel. Dvě z nich koupil od fyzické osoby, a dalších pět dalších od obchodní společnosti. Petar Kezić neměl při těchto jednotlivých koupích povinnost platit DPH.

Následně získal P. Kezić povolení pro výstavbu nákupního centra na těchto parcelách a zahájil stavební práce. Pět naposledy koupených parcel učinil součástí svého obchodního majetku, přičemž vycházel z hodnoty odhadované soudním znalcem. Petar Kezić si naproti tomu ponechal dvě další parcely jako součást osobního majetku. Po dokončení prodal P. Kezić nákupní centrum a sedm parcel, na kterých bylo toto centrum postaveno, dvěma obchodním společnostem. Prodal zaprvé coby podnikatel část nákupního centra a pět parcel, na kterých byla tato část postavena, přičemž kupujícím účtoval DPH na výstupu, a zadruhé coby soukromá fyzická osoba dotčené pozemky, jakož i druhou část nákupního centra postavenou na těchto pozemcích, avšak neúčtoval DPH na výstupu. Po této transakci byl vyzván správcem daně k zaplacení DPH i ze zbylých pozemků.

Soud dospěl k závěru, že vystupoval aktivně při prodeji i dvou zbylých pozemků a navíc na nich provozoval podnikatelskou činnost s velkou investicí a nemůže být tedy na zbylé pozemky nahlíženo jako na podnikatelskou činnost.

Soud měl v tomto případě zjednodušenou situaci, protože bylo zřejmé, že nákupní centrum nestaví pro svoji vlastní potřebu. V praxi jsou však situace, kdy je postaven bytový dům pro rozvětvenou rodinu a následně dojde k hádkám a jednotlivé byty se rozprodávají třetím osobám. Je potom těžké rozhodnout, zda se tak děje ještě v rámci soukromé potřeby, či zda již byla překročena neurčená adresa a jedná se o ekonomickou činnost.