Rozsudek soudního dvora Evropské unie ze dne 23. dubna 2015, ve věci C-16/14 , Property Development Company, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku.
Základ daně u majetku pro vlastní použití
K předpisům:
-
§ 36 odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty
Článek 11 část A odst. 1 písm. b) šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že v takovém případě, o jaký jde v původním řízení, je základem daně pro výpočet daně z přidané hodnoty z použití - ve smyslu čl. 5 odst. 7 písm. b) této směrnice - budovy, kterou osoba povinná k dani nechala postavit, kupní cena budov v okamžiku tohoto použití, jejichž umístění, rozměry a ostatní základní vlastnosti jsou podobné jako v případě dotčené budovy. Otázka, zda část této kupní ceny tvoří zaplacené úroky z vyčerpané částky, je v tomto ohledu irelevantní.
Společnost Prodeco postavila kancelářskou budovu, kterou hodlala prodat, a proto si uplatnila nárok na odpočet DPH. Následně však budovu pronajala (patrně bez DPH, pozn. autora) a měla tedy povinnost odvést uplatněný nárok na odpočet. Spor mezi společností Prodeco a správcem daně nastal o základ daně, zda do něho započítávat pouze výdaje, z kterých byl uplatněn nárok na odpočet, nebo i úroky z úvěru. Soudní dvůr rozhodl, že v takovém případě se základ daně stanoví z kupní ceny. Toto odpovídá i tuzemskému zákonu, kdy máme toto uvedeno jako prioritní možnost, a teprve když takovou cenu stanovit nelze, nastupují náklady spojené s pořízením tohoto majetku.