Metody interpretace používané Soudním dvorem Evropské unie (vybrané poznámky), 1. část

Vydáno: 23 minut čtení

Zřejmě jen málokdo z těch, kteří jsou nějakým způsobem nuceni aplikovat nebo jen používat daňové právo, by nesouhlasil s názorem, že v dnešním pokročilém stavu evropské integrace je daňové právo do značné míry evropské a čím dál méně vnitrostátní. V maximální míře to pak platí o dani z přidané hodnoty, kde dnes prakticky již lze bez velkého přehánění hovořit o přímo evropské dani (s drobnými a stále se zmenšujícími národními odchylkami). Proto se lze jistě oprávněně domnívat, že v daňovém právu jsou otázky práva EU nikoli jen jakýmsi, chcete-li, módním trendem, ale přímo nezbytnou součástí výbavy každého, kdo v této oblasti práva chce nějakým způsobem fungovat. Není přitom žádným tajemstvím, že velká část relevantního práva se nejen vykládá, ale i do značné míry tvoří činností Soudního dvora Evropské unie (dále též jen „SDEU“)1). Je tedy úlohou každého, kdo se chce vyznat v právu nejen daně z přidané hodnoty, umět se nějakým způsobem orientovat v činnosti tohoto soudu, a to jak směrem k analýze dosavadní judikatury v té které konkrétní otázce, tak také směrem předvídání případného budoucího rozhodnutí o daňové otázce, která je předmětem našeho zájmu. Proto se domnívám, že k výbavě takto orientovaného uživatele daňového práva patří také znalost metod intepretace, které tento soud při svém rozhodování používá. Předmětem a obsahem tohoto pojednání je tedy alespoň hrubý nástin základních způsobů a metod výkladu práva uplatňovaných SDEU, včetně některých výchozích a strukturálních poznámek.

Metody interpretace používané Soudním dvorem Evropské unie (vybrané poznámky) - 1. část
Ing.
Roman
Landgráf
 
1 Evropská unie je založena na zásadách právního státu
V souladu s článkem 19 Smlouvy o Evropské unii (dále též „SEU“) Soudní dvůr Evropské unie „zajišťuje dodržování práva při výkladu a provádění Smluv“. Z toho vyplývá, že všechny akty Evropské unie musí být interpretovány tak, aby bylo zaručeno, že Evropská unie je založena na zásadách právního státu (rule of law)2).
Jak ukázal rozsudek ve věci Parti écologiste „Les Verts“ v European Parliament, Soudní dvůr Evropské unie musí, jak jen to je možné, interpretovat právo s cílem vyplnit jakoukoli normativní mezeru v primárním i sekundárním EU právu, jejíž přetrvávání by mohlo vést k výsledku odporujícímu duchu SEU a jeho systému3). Proti principu efektivní soudní ochrany (založenému v článku 19 SEU a článku 47 Právo na účinné odvolací řízení a na nestranný soudní proces Charty základních práv EU) by bylo, pokud by bylo odmítnuto interpretovat ustanovení práva EU s odůvodněním, že je nejasné.
 
1.2 Soudní aktivismus?
Nicméně, SDEU musí při uplatňování své
jurisdikce
(
kompetence
), věnovat náležitou pozornost principu interinstitucionální rovnováhy (balance) a principu vzájemné loajální spolupráce stanovené v článku 13(2) SEU4). Na základě těchto dvou principů, Soudní dvůr EU nesmí zasahovat do pravomocí EU zákonodárce, jak je definován v SEU. Nemůže takto prostřednictvím soudních interpretací reformovat SEU, neboť by to zjevně představovalo „soudní aktivismus“. Toto stanovisko lze ilustrovat rozsudky SDEU ve věcech Unión de Pequeňos Agricultores proti Radě Evropské unie5) a Komise Evropských společenství proti JégoQuéré & Cie SA6). V těchto případech ESD rozhodl, že nesmí překračovat rámec pravomocí svěřených mu Smlouvou o Evropské unii.
Z výše uvedených rozsudků vyplývá, že když interpretuje právo EU, musí SDEU najít správnou rovnováhu mezi, na jedné straně, principem efektivní soudní ochrany, a, na druhé straně, principem interinstitucionální rovnováhy a loajální spolupráce. Rozdílné metody výkladu slouží pak jako prostředek dosažení této křehké rovnováhy.7)
 
1.3 Metody intepretace právo EU nepředepisuje
Smlouva o Evropské unii (SEU) neobsahuje žádný výčet metod či způsobů intepretace práva, které by musel SDEU dodržovat. Soudní dvůr EU tedy je v principu svobodný při výběru takových metod
interpretace
, které nejlépe slouží právnímu řádu EU. V tomto smyslu někteří komentátoři tvrdí, že metody
interpretace
používané SDEU se neodchylují od tzv. „klasických metod intepretace“ - jazyková (literární)
interpretace
, kontextuální
interpretace
a teleologická
interpretace
- které jsou uznávány v národních právních řádech a i v mezinárod