Několik poznámek (nejen) k návrhu zákona o prokazování majetku

Vydáno: 27 minut čtení

Znovu a znovu soud řekl, že není nic nekalého, uspořádat si záležitosti tak, aby daně byly drženy co nejnižší. Každý to tak dělá, bohatý nebo chudý; a všichni to dělají správně, protože nikdo nemá veřejnou povinnost platit více, než požaduje zákon: daně jsou vynucené, nikoli dobrovolné příspěvky. Požadovat více ve jménu morálky je pouhé pokrytectví. (Learned Hand) 1) Není-li nutné zákon přijmout, je nutné jej nepřijmout. (Montesquieu). 2)

Několik poznámek (nejen) k návrhu zákona o prokazování majetku
Ing.
Roman
Landgráf
daňový poradce, ev. č. 1284
 
1 Úvod
V diskusích podnikatelů, zejména pak jejich odborných zástupců, totiž daňových poradců, se již stalo takovým „samozřejmým folklórem“ kritizovat daňové zákony. Tato kritika ovšem často bývá dost povrchní, stojící obvykle na mnoha ne zcela přesných předpokladech či dokonce předsudcích. Taková kritika pak má jen malou šanci na úspěch. Zkusme se tedy dále na příkladu posouzení konkrétního návrhu zákona pokusit alespoň ve stručných náznacích o trochu jinou kritickou analýzu. Objektem nám přitom budiž vládní návrh zákona o prokazování majetku.
 
2 Několik výchozích obecnějších úvah
Daňové zákony nejsou pouhými „matematickými vzorci“3) na výpočet daně, jakkoli to určitá část i odborné veřejnosti takto (přinejmenším mlčky) vnímá. Je potřeba se smířit s faktem, že daňové právo je právem jako každé jiné, a to se všemi z toho plynoucími důsledky. Je tedy vhodné i daňové právo posuzovat pomocí nástrojů práva, včetně právní
jurisprudence
(či právní filozofie nebo teorie4) ). Jakkoliv se vždy vyskytovaly (Např.: A. V. Dicey: „Jurisprudence je slovo, které praktikujícím advokátům nejde pod nos“5) ), a vyskytují názory, že právní
jurisprudence
má jen velmi malý význam pro právní praxi, tento názor i v souladu s velkou částí právní vědy nesdílím. Ve skutečnosti totiž mnoho konkrétních praktických záležitostí, které zajímají praktiky (například kdo má právní autoritu vydávat normy a jak se mají interpretovat zákony), není možno uspokojivě vyřešit bez spolupráce s právní filosofií6). Tak třeba odpověď na otázku, co je po právu v konkrétních případech, zásadně závisí na odpovědi na otázku, co je právo obecně (vůbec). Pro mnoho praktických otázek je potřeba vědět, které skutečnosti podmiňují existenci a obsah právního systému - je tedy potřeba znát závěry právní filozofie o podstatě práva. Jinými slovy řečeno, jde o to, že právní teorie je nejen východiskem, ale též hlavní cílem, metodologií a v konečném důsledku klíčovým rozhodujícím argumentem (arbitrem) pro rozhodování zejména v tzv. hard cases.
 
2.1 Vztah práva a morálky
Jednou ze základních otázek
jurisprudence
je bezpochyby otázka vztahu práva a morálky, přičemž samozřejmě už samotná definice obsahu pojmu „právo“ je v této souvislosti problematická (nejednoznačná). Můžeme si přitom povšimnout, že morální (etické) otázky čím dál více zasahují i oblast práva daňového. Poněkud obecně je možno říci, že zejména v poslední době7) se v oblasti daňového práva, a to nejen při tvorbě zákonů (legislativní činnosti), ale i při administrativní a rozhodovací činnosti (zvláště správních orgánů a soudů), stále více používají i argumenty nikoliv čistě legalistické, pocházející napřík