Souběh více výdělečných činností přináší dost komplikací jen v rámci České republiky. Přidá-li se navíc mezinárodní prvek v podobě aktivit ve více státech, je nutné řešit ještě příslušnost k systému sociálního zabezpečení, tj. kde se má platit pojistné. Zohlednit je přitom nutné nejen činnost v rámci dané společnosti nebo skupiny společností, ale také jakoukoliv jinou výdělečnou činnost zaměstnance. Bohužel mnohdy se stává, že zaměstnanec v rozporu se svými zákonnými povinnostmi nesdělí zaměstnavateli skutečnosti potřebné pro výpočet pojistného. Sankce ze strany úřadů však jsou v naprosté většině mířeny vůči zaměstnavatelům, i těm se proto vyplatí mít přehled o příslušných pravidlech. Praktickým příkladem je česká akciová společnost, v jejímž představenstvu či dozorčí radě sedí osoby s obdobnými funkcemi v několika dalších státech, nebo jednatel české společnosti s ručením omezeným, který dostal bonus od zahraniční mateřské společnosti. Tento příspěvek se věnuje vztahům v rámci Evropské unie („EU“), států Evropského hospodářského prostoru („EHP“) a Švýcarska; v případě jiných států se situace výrazně liší podle místních zákonů, případně podle příslušné mezinárodní smlouvy, jejich rozbor by proto vydal na samostatnou odbornou publikaci.
Přeshraniční souběh činností z pohledu sociálního zabezpečení v Evropské unii
Ing.
Lucie
Rytířová
1 Koordinační nařízení o sociálním zabezpečení
Objeví-li se v posuzované situaci mezinárodní prvek zahrnující země EU, EHP nebo Švýcarsko, je při zjišťování dopadů v oblasti sociálního zabezpečení (a zdravotního pojištění) nutné nejprve nahlédnout do tzv. koordinačních nařízení. S účinností od 1. května 2010 jsou jimi Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a k němu prováděcí Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Tato nařízení nestanoví výši pojistného ani povinnosti související s jeho odvodem; jejich zásadní úloha spočívá v určování, do jakého systému sociálního zabezpečení má osoba, na kterou se tato nařízení vztahují, odvádět pojistné. Co se týká účasti na pojištění a odvodu pojistného, je základním principem účast na pojištění v jediném státě: osoby pokryté koordinačními nařízeními se (až na výjimky) účastní systému sociálního zabezpečení pouze v jednom státě a odvádějí pojistné do tohoto systému ze všech svých příjmů, bez ohledu na to, v jakém státě těchto příjmů dosahují a jaké je jejich zdanění. Do stejného systému odvádí pojistné z příjmů zaměstnance všichni jeho zaměstnavatelé, případně i sám zaměstnanec, dosahuje-li zároveň příjmů ze samostatné výdělečné činnosti.
1.1 Osobní a věcný rozsah
Nejprve je nutné ověřit, zda se vůbec koordinační nařízení uplatní, a to z pohledu dotčených situací a osob.
Z pohledu zúčastněných osob se koordinační nařízení týkají zjednodušeně všech osob, které se účastní nebo účastnily systému sociálního zabezpečení některého ze států pokrytých pojištěním, ať již jsou to občané členských států, občané třetích států pobývající na území EU/EHP/Švýcarska nebo jejich rodinní příslušníci. Pro uplatnění koordinačních nařízení je obecně nutná přítomnost přeshraničního prvku. Tím může být jak výkon činnosti v zahraničí, tak pobírání odměny od zahraniční společnosti atd.
Z věcného pohledu upravují koordinační nařízení veškeré dávky poskytované ve vyjmenovaných případech, bez ohledu na to, jak jsou označovány či legislativně zakotveny v jednotlivých státech. V České republice se jedná o systém sociálního zabezpečení v užším smyslu (do něhož je odváděno pojistné podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti), systém zdravotního pojištění (dle zákona č. 48/1997 Sb.), dávky podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (např. náhrada mzdy při pracovní neschopnosti) a sociální dávky (rodičovský příspěvek a pohřebné). Pokud koordinační nařízení určí příslušnost k českému systému sociálního zabezpečení, musí zaměstnanec a zaměstnavatel (případně osoba samostatně výdělečně činná) odvádět pojistné do všech těchto podsystémů.
1.2 Určení příslušnosti
Příslušný systém je určován podle místa výkonu výdělečné činnosti, tj. zaměstnání nebo samostatné výdělečné činnosti. Pro činnost ve více státech jsou zároveň stanovena zvláštní pravidla popsaná dále.
Vymezení, zda se jedná o závislou, nebo samostatnou činnost, je ponecháno na jednotlivých vnitrostátních právních řádech. Může tak dojít k situaci, kdy podle jedněch předpisů bude dotyčná osoba zaměstnancem a podle jiných osobou samostatně výdělečně činnou. Příkladem může být činnost jednatele: podle právních předpisů České republiky je z pohledu sociálního zabezpečení postavení jednatele totožné jako postavení zaměstnance, zatímco například podle předpisů Německa může být považován za osobu vykonávající samostatnou činnost. Může se dokonce stát, že příslušné předpisy vůbec danou osobu nezahrnou do účasti na pojištění (např. v České republice jednatele obchodní
korporace
bez nároku na odměnu, nebo osoby činné na základě dohody o provedení práce s odměnou do 10 000 Kč měsíčně). Tyto odlišnosti mohou mít zásadní dopady na určení příslušného systému. Nikdy se však nesmí jednat o diskriminaci: činnost v jiném státě uplatňujícím koordinační pravidla musí být posouzena stejně, jako by byla posuzována domovská činnost. Stejně se postupuje u jiných skutečností, např. trvalého pobytu: pobyt v jiném státě pokrytém koordinačními pravidly musí být staven na roveň trvalému pobytu v domovské zemi.1.3 Praktické příklady
Určení příslušného systému je prvním předpokladem pro správný odvod pojistného. Podle základního pravidla koordinačních nařízení se pojistné odvádí ve státě výkonu výdělečné činnosti. Praktický odvod pojistného, tj. zda jej provádí zaměstnavatel (za sebe a svého zaměstnance) nebo dotčená osoba (např. jako osoba samostatně výdělečné činná) se pak řídí místními předpisy daného státu. Pracuje-li osoba pouze v jednom státě, musí platit pojistné ze všech svých příjmů pouze v tomto státě, i když jsou příjmy vypláceny ze zahraničí. Toto pravidlo přitom platí bez ohledu na bydliště dané osoby.1)
PŘÍKLAD
Odborník v oblasti IT pracuje v České republice, částečně v kanceláři české a.s. (pro níž pracuje na základě pracovního poměru), částečně přímo u českých zákazníků (jako zaměstnanec společnosti se sídlem v Německu) a ve své domácí kanceláři (jako podnikatel se zákazníky z celého světa).
Řešení:
Všechny jeho příjmy podléhají českému pojistnému; podle příslušných českých předpisů se určí, zda bude pojistné odvádět sám (jako podnikatel), nebo jej budou odvádět jeho zaměstnavatelé (česká a.s. a německá společnost).
Jakmile je výdělečná činnost vykonávána ve více státech, musíme příslušný stát určit podle pravidel uvedených v koordinačních nařízeních. Poměrně jednoduché je řešení souběžného výkonu činnosti zaměstnance v jednom státě a osoby samostatně výdělečně činne v jiném státě, kdy je podle koordinačních pravidel příslušným stát výkonu zaměstnání, opět bez ohledu na bydliště. Jedinou (avšak velmi zrádnou) komplikací je v tomto případě posouzení, zda jde o závislou nebo samostatnou činnost. Při tomto určení se musíme řídit pravidly jednotlivých států.
PŘÍKLAD
Jednatel české společnosti, který vykonává svou činnost v České republice a pobírá za ni jednou za rok odměnu, je zároveň jednatelem a společníkem dceřiné společnosti v Německu, kde pracuje přibližně polovinu svého času. Bydlí přitom v Německu.
Řešení:
Nejprve musíme pomocí české a německé legislativy určit, o jaký typ činnosti se jedná. Jednatel pobírající odměnu je v České republice považován za zaměstnance. Německá
legislativa
rozlišuje, zda jde o jednatele bez účasti na společnosti, u něhož převažuje závislé postavení a je považován za zaměstnance, nebo o podnikatele využívajícího pro svou činnost právnickou osobu, který je pro účely sociálního zabezpečení posuzován jako podnikatel. V našem případě bychom došli k závěru, že jde v Německu o podnikatele. Podle výše uvedeného pravidla se účastní systému sociálního zabezpečení v České republice a odvádí zde pojistné jak prostřednictvím svého zaměstnavatele (české s. r. o.), tak jako osoba samostatně výdělečně činná (z příjmů od německé společnosti).Složitější je řešení případů, kdy se přidá výkon závisle činnosti ve více státech (pro jediného nebo více zaměstnavatelů). Přistupuje kritérium bydliště dotčené osoby: příslušným státem je stát bydliště, jestliže je v něm vykonávána činnost zabírající aspoň 25% pracovní doby nebo přinášející aspoň 25% odměny. Všichni zaměstnavatelé pak musejí odvádět pojistné za daného zaměstnance v tomto státě. Jakmile je činnost ve státě bydliště méně podstatná, tj. méně než 25% (nebo není vykonávána vůbec), přistupují další pravidla:
-
při výkonu činnosti pro jednoho zaměstnavatele je příslušným státem stát sídla zaměstnavatele;
-
při výkonu činnosti pro více zaměstnavatelů se sídlem v jednom státě je příslušným státem stát jejich sídla;
-
při výkonu činnosti pro více zaměstnavatelů se sídlem ve státě bydliště zaměstnance a v jiném státě je příslušným státem stát odlišný od státu bydliště;
-
při výkonu činnosti pro více zaměstnavatelů se sídlem ve více státech je příslušným státem stát bydliště zaměstnance;
-
při výkonu činnosti pro zaměstnavatele se sídlem mimo EU/EHP/Švýcarsko je příslušným státem stát bydliště zaměstnance.
PŘÍKLAD
Člen dozorčí rady české a.s., který svou funkci vykonává převážně na zasedáních dozorčí rady v České republice a nepobírá za tuto činnost odměnu, je zároveň členem představenstva rakouské a.s. (jednání představenstva se konají v Rakousku) a členem dozorčí rady polské a.s. (jednání dozorčí rady se konají v Polsku). Jeho bydliště je v Německu.
Řešení:
V České republice není neodměňovaný člen dozorčí rady účasten sociálního zabezpečení. V Rakousku je činnost člena představenstva závislou činností. V Polsku není členství v dozorčí radě důvodem pro účast na sociálním zabezpečení (je-li osoba pouze jmenována do své funkce, aniž by měla se společností jiný vztah). Jelikož dotyčná osoba vykonává závislou činnost pouze v jednom státě (Rakousku), účastní se rakouského systému sociálního zabezpečení. Odvod pojistného se bude řídit rakouskými předpisy; je proto možné, že bude muset platit pojistné také z odměny člena dozorčí rady polské společnosti.
PŘÍKLAD
Člen dozorčí rady české a.s. uvedený výše dostane odměnu za svou funkci; zároveň je členem představenstva rakouské a.s. a členem dozorčí rady polské a.s. Místa výkonu jeho činnosti zůstávají stejná, tj. Česká republika, Rakousko a Polsko. Jeho bydliště je v Německu.
Řešení:
Pobíráním odměny se člen dozorčí rady stává zaměstnancem z pohledu českých předpisů o sociálním zabezpečení. Zaměstnancem je pro tyto účely také v Rakousku, v Polsku není jeho činnost důvodem pro účast na sociální zabezpečení. Dotyčná osoba tedy vykonává závislou činnost ve dvou členských státech pro dva různé zaměstnavatele a bydlí v jiném státě. V tomto případě je příslušným státem stát bydliště dané osoby, tedy Německo; odvod pojistného se proto bude řídit tamějšími předpisy a česká společnost si musí ověřit, zda je povinna odvádět z odměny člena dozorčí rady pojistné v Německu. Povinnost odvodu pojistného z české odměny také může být uložena přímo dotyčné osobě (je-li její činnost pro českou a.s. považována podle německých předpisů za samostatnou). Změna se dotkne i polské společnosti, která bude muset začít odvádět pojistné v Německu, i když podle polských předpisů by tuto povinnost neměla.
2 Sankce a možné řešení
Ve výše popsaných případech dochází ke změně příslušnosti systému automaticky, bez vlivu vůle zúčastněné osoby nebo jejích zaměstnavatelů, kteří ji mnohdy ani nemusí zaregistrovat. Jestliže by ale své povinnosti nesplnili, mohou jim úřady při případné kontrole uložit výrazné sankce, ačkoliv by k opomenutí mohlo dojít „nevinně“, např. kvůli nedostatečné informovanosti o osobní situaci zaměstnance a jeho ostatních aktivitách. Pochybení může přitom být zjištěno zpětně, často při vyřizování žádosti o některou dávku (např. starobní důchod), kdy úřady prověřují příjmy zaměstnance a jeho účast v systémech sociálního zabezpečení jednotlivých států.
Možným nepříjemnostem lze tak zabránit pouze dostatečným sdílením potřebných informací a včasným ověřením povinností.
1 Pokud nebyla této osobě vystavena výjimka potvrzující účast na sociálním zabezpečení v jiném státě, na základě souhlasu úřadů zúčastněných států, doložená potvrzením A1.