Srovnání mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, 2. část

Vydáno: 26 minut čtení

V minulém čísle Daňového experta byl uveřejněn první díl článku o mlčenlivosti auditorů a daňových poradců, který se věnoval vymezení povinnosti mlčenlivosti, způsobům zproštění mlčenlivosti a situacím, které se nepovažují za porušení povinnosti mlčenlivosti AUDITORŮ. Ve druhé části se autor zaměřuje na DAŇOVÉ PORADCE a některé situace související s povinností mlčenlivosti u obou profesí. (Poznámka redakce)

Srovnání mlčenlivosti auditorů a daňových poradců - 2. část
Ing.
Jan
Molín
Ph.D.
 
2 Vymezení povinnosti mlčenlivosti daňových poradců
Na rozdíl od mlčenlivosti auditorů je právní úprava povinnosti mlčenlivosti daňových poradců podstatně stabilnější a již na tomto místě lze uvést, že z hlediska rozsahu zakládá významně širší povinnost, než je tomu v případě auditorů. Rozdílnost v rozsahu mlčenlivosti obou profesí je odůvodnitelná, neboť obě profese jsou vystavěny na jiných základech a mají jiný cíl.1)
Povinnost mlčenlivosti daňových poradců je vymezena v ustanovení § 6 odst. 9 zákona č. 523/1992 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon o daňovém poradenství“), relativně stručně. Podle tam uvedené úpravy jsou daňový poradce, jeho pracovník nebo zástupce, jakož i osoba, která pozbyla oprávnění k výkonu daňového poradenství, povinni zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděli v souvislosti s výkonem daňového poradenství. Porovnáním s povinností mlčenlivosti v zákoně o auditorech je možné konstatovat, že pozitivní vymezení je v zásadě stejné, až na ten rozdíl, že pro právní jistotu auditorů se v zákoně o auditorech upřesňuje, že jejich mlčenlivost se nevztahuje na ty skutečnosti, které nejsou veřejně známy.
Z hlediska rozsahu obou povinností mlčenlivosti je však klíčové srovnání právní úpravy zproštění mlčenlivosti, resp. situací, na které se povinnost mlčenlivosti nevztahuje.
 
2.1 Zproštění povinnosti mlčenlivosti
Zákon o daňovém poradenství po celou dobu své platnosti a účinnosti (a na rozdíl od právní úpravy v zákoně o auditorech) vymezuje pouze jedinou možnost zproštění mlčenlivosti, a to zproštění klientem. Na rozdíl od auditorské profese tak zde není Komora daňových poradců České republiky touto možností nadána.
Avšak i v oblasti zproštění povinnosti mlčenlivosti klientem lze sledovat zásadní rozdíly. Podle zákona o daňovém poradenství totiž platí, že povinnosti mlčenlivosti může daňového poradce (popř. i další uvedené osoby) zprostit
klient
svým prohlášením, ale i v tomto případě je daňový poradce nebo jeho zástupce povinen zachovat mlčenlivost, pokud je to v zájmu klienta. Formulace „pokud je to v zájmu klienta“ užitá v ustanovení § 6 odst. 9 zákona o daňovém poradenství však může v praktických situacích činit výkladové potíže: „Dikce ,v zájmu klienta‘ je poměrně široká a nejednoznačná a při gramatickém výkladu se může dostat do rozporu s možností zproštění mlčenlivosti, proto je nutné zvažovat vše individuálně v každém konkrétním případě, a je tak na nositeli povinnosti mlčenlivosti zvážení všech skutečností, které by mohly kli