§Nárok na odpočet daně za plnění poskytnutá najatým
pracovníkům
Jan
Rambousek
Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. července 2013, ve věci
C-124/12, AES3C MARITZA EAST 1, dosud neuveřejněn v
Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 72 zák. č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1)
Článek 168 písm. a) a článek 176 směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném
systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě,
podle níž osoba povinná k dani, která vynaložila výdaje na dopravní služby, pracovní oděvy,
prostředky osobní ochrany a služební cesty osob, které pro uvedenou osobu pracují, nemá nárok na
odpočet daně z přidané hodnoty u těchto výdajů z důvodu, že uvedené osoby jí poskytl jiný subjekt, a
nelze je tedy ve smyslu této právní úpravy považovat za zaměstnance osoby povinné k dani navzdory
tomu, že uvedené výdaje lze považovat za výdaje přímo a bezprostředně související s režijními
náklady spojenými s celkovou hospodářskou činností uvedené osoby povinné k dani.
2)
Článek 176 druhý pododstavec směrnice 2006/112 musí být vykládán v tom smyslu, že
brání tomu, aby členský stát k okamžiku jeho přistoupení k Unii omezil nárok na odpočet na základě
ustanovení vnitrostátních právních předpisů, podle nichž je z nároku na odpočet vyňato zboží a
služby určené pro bezúplatná plnění nebo činnosti nesouvisející s hospodářskou činností osoby
povinné k dani, ačkoli vnitrostátní právní úprava ve znění platném do data přistoupení takové vynětí
nestanovila.
Vnitrostátní soud musí vyložit vnitrostátní ustanovení dotčená ve věci v původním řízení v
co největší možné míře v souladu s unijním právem. V případě, že by takový výklad nebyl možný, je
vnitrostátní soud povinen tato ustanovení nepoužít pro jejich rozpor s článkem 176 druhým
pododstavcem směrnice 2006/112. Společnost AES vlastnila a provozovala elektrárnu a k zajištění
provozu si najímala pracovníky na základě smlouvy o poskytování pracovníků uzavřené s AES Maritza
East 1 Services EOOD, která s nimi měla uzavřené pracovní smlouvy a rovněž jim vyplácela mzdy.
Pracovní oděvy a osobní ochranné prostředky pracovníků, jakož i jejich dopravu z elektrárny do
jejich bydliště a zpět poskytovala přímo společnost AES. Spor mezi společností AES a správcem daně
nastal o to, zda má nárok na odpočet daně u zdanitelných plnění, které poskytla osobám, které pro ni
pracovaly, ale nebyly jejími zaměstnanci.