Nad daňovými benefity v roce 2013

Z hlediska zaměstnance

Za příjem se považuje částka ve výši 1% vstupní ceny vozidla (včetně DPH) za každý i započatý měsíc, kdy vozidlo bylo poskytnuto, tedy za dobu, kdy měl zaměstnanec vozidlo k dispozici, minimálně 1000 Kč. Není zkoumána skutečnost využití, ale výhradně délka poskytnutí vozidla. Z pohledu praxe jsou pod tímto ustanovením vnímány převážně osobní automobily, ale týká se rovněž celé šíře motorových vozidel, samozřejmě včetně motocyklů.

Z hlediska zaměstnavatele

Zaměstnavatel poskytující vozidlo k bezplatnému užití i k soukromým účelům neuplatňuje režim poměrné výše nákladů (nekrátí např. odpisy podle § 28 odst. 6 ZDP) s ohledem na fixaci daňového základu ve výši 1% ze vstupní ceny vozidla bez závislosti na amortizaci tohoto konkrétního vozidla.

Z hlediska pojistného

Výše zmíněná hodnota vstupuje do vyměřovacích základů.

V tomto titulu může existovat hned několik variant zahrnující systém úhrad za spotřebované PHM podle algoritmu zohledňující soukromou spotřebu nebo náklady kompletně hradí zaměstnavatel s omezením nebo bez limitu, včetně spíše teoretické možnosti, kdy PHM za soukromý provoz hradí přímo zaměstnanec.

Z hlediska zaměstnance

V zásadě bude ve všech modelech, kde hradí zaměstnavatel náklady za PHM spotřebované zaměstnancem představovat jeho nepeněžní příjem. Pro samotný vznik příjmu zaměstnance není rozhodující, zda je takový náklad hrazen ze zisku po zdanění nebo je naopak nákladem daňově účinným.

Z hlediska zaměstnavatele

Hodnota poskytnutých PHM bude daňovým nákladem ve všech případech, kde je tato úhrada součástí smlouvy a plyne jako pracovněprávní nárok zaměstnance. Jde o součást naturální složky mzdy.

Z hlediska pojistného

Hodnota vstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Zde, na segmentu užívání cizího majetku, může teoreticky jít o typologicky velmi rozmanitou a početnou skupinu zahrnující jak majetek do hodnoty 40 tis. Kč (drobný hmotný majetek) ale hmotný a nehmotný majetek. V až překvapující škále různorodosti forem a titulů bychom mohli spatřit věci od elektroniky až po garderobu. Možnosti užívání a struktura užívaného majetku budou víceméně odrážet danou profesi zaměstnanců, ale samozřejmě také velikost a zaměření zaměstnavatelů.

V případě hmotného majetku, resp. drobného hmotného majetku mimo motorových vozidel, jako jsou např. počítače, telefony apod. lze považovat smluvní ujednání o bezúplatném užívání spíše za výjimečné. Z tohoto pohledu půjde spíše o „školské postupy“ výpočtu hodnoty.

Z hlediska zaměstnance

Hodnota nepeněžního příjmu z titulu užívání movitých věcí (vyjma výše zmíněných motorových vozidel) odráží na jedné straně časovou délku použití v daném měsíčním období a cenu za nájem téže nebo obdobné věci v daných podmínkách.

Z hlediska zaměstnavatele

Z pohledu přímých daní půjde buď o přímý výdaj v případě drobného hmotného majetku, nebo v případě hmotného majetku o jeho odpis. Je asi zcela na místě si položit otázku, zda bude skutečnost užití soukromé potřeby ovlivňovat výši daňově účinného výdaje. Z pohledu ZDP by měl být zkoumán poměr užití pro zaměstnavatele a soukromou potřebu zaměstnance a následně vyčíslena nedaňová část z hodnoty odpisů podle § 28 odst. 6 ZDP, resp. část výdaje na pořízení u věcí, jež nesplňují zejména hodnotová kritéria majetku podle § 26 ods. 1 ZDP.

Z hlediska zaměstnance

Pro posouzení zdanitelného příjmu zaměstnance je rozhodující časový úsek, po který měl zaměstnanec v této bytové jednotce bydliště bezprostředně před její koupí. Ustanovení § 6 odst. 3 poslední věta stanoví dvouletou podmínku pro bydliště, po jejímž splnění není rozdíl mezi kupní cenou a cenou zjištěnou podle zvláštního právního předpisu zdanitelným příjem.

V případě, že není splněna podmínka bydliště minimálně dvou let bezprostředně před koupí bytové jednotky, je rozdíl mezi cenou kupní a cenou zjištěnou podle zvláštního právního předpisu zdanitelným příjmem zaměstnance.

Z hlediska zaměstnavatele

Zaměstnavatel při prodeji majetku za jinou než obvyklou cenu by měl uvažovat o relevantních důvodech takového jednání ve vztahu k možnému daňovému dopadu a bude záležet na mnoha dalších faktorech každého jednotlivého případu, a to nejen u osob personálně nebo majetkově spojených, u nichž si zákon klade tyto otázky vždy. Dokážeme si např. představit situaci, kde společník obchodní společnosti pobírá příjem ze závislé činnosti, a je tedy v pozici zaměstnance z titulu legislativní zkratky v § 6 odst. 2 ZDP. Transakci prodeje za neobvyklou cenu takovému zaměstnanci bude nutné věnovat zvýšenou pozornost ve vztahu k daňovým důsledkům na straně společnosti.

Na druhé straně mějme jednotlivý případ zaměstnance, jenž obdrží za nižší kupní cenu bytovou jednotku s ohledem na zvýhodnění podmínek a pracovník bude pro svého zaměstnavatele naprosto klíčovou osobou a dosažená ztráta z této transakce bude z hlediska hospodářského výsledku zanedbatelná. Jinými slovy efekt ze stabilizace takového zaměstnance bude převažovat nad částí hodnoty neobdrženého příjmu z prodeje bytové jednotky.

Z výše uvedeného plyne, že nelze konstatovat obecnou neutralitu daňových základů při těchto transakcích, kde je kupní cena jiná než tržní.

Z hlediska zaměstnance

Jde o osvobozený příjem, ovšem pouze do výše 30 000 Kč za rok a jednoho plátce. Nad tuto hodnotu jde o standardní zdanitelný příjem.

Z hlediska plátce

U zaměstnavatele není výdaj omezen za předpokladu splnění podmínek ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP, tj. zapracovaný titul v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní smlouvě.

Z hlediska pojistného

Hodnota osvobozená u daně z příjmů nevstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné. Po jejím překročení se součástí těchto základů naopak stává.

Z hlediska zaměstnance

Jedná se o klasický daňový nepeněžní příjem.

Z hlediska zaměstnavatele

Rovněž tyto náklady jsou pro zaměstnavatele daňově účinné, v případě dodržení podmínky § 24 odst. 2 písm. j) ZDP (viz bod 5).

Z hlediska pojistného

Celý příjem je součástí pojistných základů

Z hlediska zaměstnance

Nejedná se o zdanitelný příjem s ohledem na charakter pojištění, jež je založeno jako splnění povinnosti zaměstnavatele vyplývající za zákoníku práce (§ 365), resp. vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Nejedná se tedy o benefit zaměstnanců v klasickém pojetí.

Z hlediska zaměstnavatele

Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) je takovým výdajem i úhrada úrazového pojištění, resp. jedná se o povinnost zaměstnavatele plynoucí ze zákoníku práce.

Z hlediska pojistného

Hodnota úhrad nevstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Z hlediska zaměstnance

Jde o standardní zdanitelný příjem.

Z hlediska zaměstnavatele

Jedná se o nelimitovaný daňový náklad v případě splnění podmínek § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP (tj. zapracování podmínek v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní smlouvě).

Z hlediska pojistného

Příjem vstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné

Z hlediska zaměstnance

Pro zaměstnance může být takový titul zdanitelným příjmem za předpokladu, že je pojištěna přímo tato osoba. Naopak se nebude jednat o zdanitelný příjem v případě, že jde o pojištění daného pracovního místa bez ohledu na skutečnost, který zaměstnanec na této pozici pracuje.

Z hlediska zaměstnavatele

V návaznosti na pohled (viz výše) pro zdanění zaměstnance budeme rozlišovat mezi oběma případy i z hlediska nákladů u zaměstnavatele. V prvním případě bude při splnění podmínek v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP (zahrnutí titulu do kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu nebo pracovní smlouvy). Ve druhém případě lze tento náklad subsumovat pod obecné vymezení daňových nákladů v § 24 ZDP.

Pojistné

Vstupuje do vyměřovacích základů daně

Pro výše uvedené osoby jde o standardní zdanitelný příjem.

Z hlediska zaměstnavatele

Jedná se o nedaňový náklad podle § 25 odst. 1 písm. d) ZDP

Z hlediska pojistného

Hodnota vstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Z hlediska zaměstnance

V tomto případě půjde o zdanitelný příjem až v okamžiku plnění pojišťovny ve prospěch zaměstnance nebo převodem práv a povinností na zaměstnance, dojde-li k takové okolnosti dříve.

Z hlediska zaměstnavatele

Podle ustanovení § 25 odst. 1 písm. zn) ZDP se jedná o nedaňový výdaj.

Pojistné

Do vyměřovacích základů pro pojistné bude zahrnuto v okamžiku vzniku zdanitelného příjmu.

Z hlediska zaměstnance

Hodnota přechodného ubytování zvyšuje daňový základ zaměstnance, v případě že hodnota ubytování je vyšší než 3 500 Kč měsíčně [§ 6 odst. 9 písm. i) ZDP]. Do daňového základu vstupuje částka přesahující uvedený limit, ovšem je třeba upozornit, že osvobození se vztahuje pouze na případy, kdy obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště. Na rozdíl od hodnoty přechodného ubytování poskytované jako nepeněžní plnění, peněžní příspěvek zaměstnanci na ubytování navyšuje základ daně vždy. Dejme pozor také na režim DPH, resp. 3 500 Kč je cena včetně DPH.

Z hlediska zaměstnavatele

Pokud zaměstnavatel zajistí přechodné ubytování, vznikají mu daňově uznatelné náklady na pracovní a sociální podmínky zaměstnanců v případě, že tato práva zaměstnanců vyplývají z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele nebo pracovní smlouvy [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP].

Z hlediska pojistného

Náklady na přechodné ubytování zvyšují zaměstnanci vyměřovací základ pro pojistné analogicky se základem daně, tedy pouze v případě, že budou náklady na ubytování vyšší než 3 500 Kč měsíčně, přičemž do vyměřovacího základu pro pojistné stejně jako u základu daně vstupuje pouze hodnota přechodného ubytování přesahující tuto částku. Peněžní příspěvek zaměstnanci na ubytování navyšuje vyměřovací základ pro pojistné vždy.

Z hlediska zaměstnance

Příspěvek na dopravu do zaměstnání je součástí základu daně z příjmů obdobně jako např. u zakoupení kupónu MHD zaměstnavatelem.

Z hlediska zaměstnavatele

Příspěvek na dopravu do zaměstnání představuje daňově účinný náklad v případě, že byl tento příspěvek sjednán podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP, tj. v kolektivní smlouvě, vnitřním předpisu nebo pracovní smlouvě.

Z hlediska pojistného

Příspěvek na dopravu do zaměstnání stejně jako hodnota kupónu MHD zakoupeného zaměstnavatelem vstupují do vyměřovacího základu pro veřejná pojištění.

Z hlediska zaměstnance

Dopravu zaměstnancům je možné zajistit smluvně zajištěným nebo vlastním vozidlem. Jde tedy o nepeněžní plnění a pro daňové účely se za příjem zaměstnance považuje cena obvyklá. Cenou obvyklou je zde cena jízdenky veřejného dopravce. Pokud není taková cena k dispozici, doporučuji hodnotu stanovit znalcem nebo až jako druhou možnou alternativu, odvodit cenu od nákladů přepravy, ale ta už obtížně zohlední dotační politiku veřejné přepravy. Částka u zaměstnance vstupuje do základu daně.

Z hlediska zaměstnavatele

O daňově uznatelný náklad se obdobně jako ve výše uvedených případech bude jednat tehdy, pokud budou splněny podmínky vymezené v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP.

Z hlediska pojistného

Vyměřovací základ pro pojistné bude zvýšen o cenu jízdenky, kterou by si musel zaměstnanec koupit, kdyby se dopravoval veřejným dopravním prostředkem.

Z hlediska zaměstnance

V tomto případě jsou plnění ve formě zvýhodnění poskytovaná zaměstnavatelem - provozovatelem veřejné dopravy osob - od daně z příjmů osvobozena a do základu daně tedy nevstupují [§ 6 odst. 9 písm. e) ZDP].

Z hlediska zaměstnavatele

U zaměstnavatele nedojde ke krácení nákladů z výše uvedeného titulu.

Z hlediska pojistného

Vyměřovací základ pro veřejná pojištění se v případě těchto benefitů nijak nezvyšuje.

Zaměstnavatel může poskytovat příspěvky na zahraniční a tuzemskou rekreaci. Peněžní forma vstupuje do základu daňového i vyměřovacích základů pro pojistné. U nepeněžní formy příspěvku jsou podmínky odlišné (viz níže).

Z hlediska zaměstnance

Příspěvek až do výše 20 000 Kč/rok/plátce je od daně z příjmů osvobozen [§ 6 opdst. 9 písm. d) ZDP]. Osvobození se vztahuje dokonce i na rodinné příslušníky zaměstnance. Může jít rovněž i o osoby spojené se zaměstnancem faktickým soužitím (pokyn GFŘ D-6). Vyšší plnění (nad hodnotu 20 000 Kč) je již daňovým příjmem zaměstnance.

Z hlediska zaměstnavatele

Zaměstnavatel tyto náklady (nepeněžní forma) hradí ze zisku po zdanění nebo na konto nákladů daňově neúčinných. I pro hodnoty nepeněžního plnění nad 20 000 Kč bude platit shodný daňový režim, resp. zůstává náklad nedaňovým s ohledem na § 25 odst. 1 písm. h) ZDP.

Naopak plnění peněžní formou je při splnění podmínek § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP, daňově účinným nákladem. Lze si představit i kombinaci obou forem. Důležitá je pro posouzení hodnota poskytnutá zaměstnanci v daném roce, bez ohledu na výši výdajů pořizovaných produktů zaměstnavatelem. Je možné, že zaměstnavatel využije např. slev na zájezdy před koncem kalendářního roku a poskytne toto plnění až v roce následujícím.

Z hlediska pojistného

Osvobozená hodnota nepeněžního plnění pro daň z příjmů (20 000 Kč /rok/plátce) nevstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Z hlediska zaměstnance

V případě nepeněžní formy jde o osvobozené plnění z titulu § 6 odst. 9 písm. d) ZDP bez omezení výše hodnoty a jako v předchozím případě jde i o rodinné příslušníky. Základní předpokladem osvobození je daňově neúčinný výdaj na straně plátce.

Z hlediska zaměstnavatele

Z pohledu plátce půjde vždy o nedaňový náklad, resp. je obtížně představitelné naplnění ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) ZDP i pro tento titul.

Z hlediska pojistného

Tyto příjmy v nepeněžní podobě nejsou součástí pojistných vyměřovacích základů.

Nepeněžní příjmy zaměstnanců z titulů úhrad předškolních zařízení patří mezi častěji užívané tituly. V praxi se setkáváme jednak s provozem vlastních zařízení a dále pak s úhradou za předškolní zařízení „cizí“.

5.1 Zařízení provozované zaměstnavatelem

Z pohledu zaměstnance

Pokud jde o vlastní zařízení zaměstnavatele, které je bezplatně nebo za nižší úhradu oproti ceně obvyklé poskytováno zaměstnanci, je nepeněžní příjem položkou vstupující do daňového základu, neboť u plátce jde o daňově účinný náklad ve smyslu ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 ZDP.

Z pohledu zaměstnavatele

Náklad na provoz takového zařízení je výdajem daňově účinným podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 3 ZDP.

Z hlediska pojistného

Tento druh nepeněžního příjmu vstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Z hlediska zaměstnance

V nepeněžní formě, kdy je úhrady prováděna přímo předškolnímu zařízení, jde o příjem od daně osvobozený podle § 6 odst. 9 písm. d) ZDP. Peněžní forma by naopak znamenala příjem vstupující do daňového základu.

Z hlediska zaměstnavatele

U plátce se bude jednat v případě nepeněžního plnění o nedaňový náklad ve smyslu § 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 ZDP. V případě peněžních úhrad jde o náklad daňově účinný při splnění podmínek v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP.

Z hlediska pojistného

Osvobozený příjem v podobě nepeněžního plnění u daně z příjmů není také součástí vyměřovacích základů pro pojistné. V podobě peněžního plnění se naopak součástí pojistných vyměřovacích základů stává.

Podle zákoníku práce (§ 230, 231) můžeme rozlišit prohlubování znalostí a zvyšování znalostí, resp. dosažení vyššího stupně vzdělání. Počínaje rokem 2009 je z daňového pohledu velmi podobný postup u obou forem. Důležitá je zde především souvislost s předmětem činnosti zaměstnavatele, a to z pohledu jeho možnosti uplatnění do daňových nákladů a následně forma jakou je vzdělávání hrazeno. Zaměstnanci jsou poskytovány buď identické úhrady jako by byl na pracovní cestě, a to v případě zejména standardních kurzů, školení atd., nebo jde o klasické studium a poskytování studijního volna ve smyslu zákoníku práce (do 31.12.2006 vyhláška č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících), bez nároku na čerpání stravného.

Z hlediska zaměstnance

U zaměstnance se nebude jednat v případě nepeněžní formy úhrad o daňový příjem [§ 6 odst. 9 písm. a) ZDP].

Z hlediska zaměstnavatele

Pokud má vzdělávání zaměstnanců souvislost s jeho předmětem činnosti, budou úhrady jak v peněžní formě, tak i nepeněžní formě daňovým nákladem, u peněžní formy je však nutné naplnit podmínky § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP.

Z hlediska pojistného

Pouze nepeněžní forma úhrad nevstupuje do vyměřovacích základů pro pojistné.

Základní otázkou je, zda nepeněžní příjmy v podobě preventivních očkování, vitamínových prostředků, rehabilitačních pomůcek lze kompletně podřadit pod pojem „možnost používat zdravotnická zařízení“. V tomto případě budeme rozlišovat rovněž podle aplikace daného prostředku. Zatímco aplikace očkování bude bezesporu naplňovat výše zmíněný pojem zákona [§ 6 odst. 9 písm. d) ZDP], nákup vitamínů a jejich pozdější distribuce mezi zaměstnance, kteří budou užívat prostředky doma nebo případně na pracovišti takovou podmínku splní jen velmi obtížně.

Z hlediska zaměstnance

V případě nepeněžní úhrady se nebude jednat o zdanitelný příjem s ohledem na § 6 odst. 9 písm. d) ZDP.

Z hlediska zaměstnavatele

Zaměstnavatel nemá možnost podle § 25 odst. 1 písm. h) bodu 2 ZDP uplatnit nepeněžní formu těchto úhrad jako daňový náklad. V případě úhrad peněžních lze připustit uplatnění daňového nákladu za splnění podmínek v § 24 odst. 2 písm. j) bodu 5 ZDP zejména se zřetelem na předmět činnosti plátce.

Z hlediska pojistného

Tato plnění v nepeněžní formě nevstupují do vyměřovacích základů pro pojistné.