Obecná a specifická pravidla proti zneužívání v jednotlivých zemích Evropské unie, 2. část

Vydáno: 27 minut čtení

Článek navazuje na příspěvek z předminulého čísla 1/2013, ve kterém jsme se zabývali obecnými (GAAR) a specifickými (SAAR) pravidly proti zneužívání daňových systémů v Německu, Francii a ve Velké Británii. V nynějším příspěvku se seznámíme s aplikací těchto pravidel v dalších zemích Evropské unie, a to ve Finsku, Itálii, Portugalsku a Španělsku.

Obecná a specifická pravidla proti zneužívání v jednotlivých zemích Evropské unie - II. díl
Ing.
Veronika
Dvořáková
Ph. D.
(roz. Sobotková), daňový poradce, č. o. 4440, Mendelova univerzita v Brně
 
1 Finsko
Finsko zavedlo ve svých daňových zákonech pouze obecná pravidla a CFC pravidla. Pravidla proti daňovým rájům ani pravidla nízké kapitalizace nebyla dosud přijata.
 
1.1 Obecná pravidla proti zneužívání
Obecná pravidla proti zneužívání jsou ve Finsku postavena na principu preference „obsahu před formou“, tzn., že pokud určitá transakce mezi skupinou podniků nenaplňuje obchodní účel, či dokonce určitá právní forma transakce neodpovídá její skutečné povaze, je pro daňové účely považována za neplatnou. Obecně by tedy měly být veškeré transakce mezi subjekty reálné, a pokud správce daně či soud uzná, že skutečný obsah transakce neodpovídá, přistoupí k doměření daně.
Jedním z případů, kdy také dochází k porušení obecných regulí, je např. situace, kdy společnost poskytuje svému podílníkovi různé nadlimitní finanční příspěvky, či dokonce vyplácí společníkovi úroky, provize anebo obdobné platby, které několikanásobně převyšují obvyklou cenu. Doměření daně se pak uskutečňuje z částky, která je vyšší než cena obvyklá (tj. obvyklá hodnota transakce). Snahou obecných pravidel je tedy postihnout i situace, kdy dochází ke skrytému rozdělování zisku, místo aby byl zisk vyplacen prostřednictvím skutečného podílu na zisku či dividend.
 
1.2 CFC pravidla
 
1.2.1 Základní princip CFC pravidel
Finsko přijalo CFC pravidla v roce 1994, přičemž v roce 2009 byla v návaznosti na rozsudek Evropského soudního dvora č. C-196/04 (viz Cadbury Schweppes) značně novelizována.
V současnosti jsou aplikována na finské rezidenty (fyzické nebo právnické osoby), kteří drží určitý podíl na ovládané zahraniční společnosti. Zisky této ovládané zahraniční společnosti, která je nerezidentem Finska, jsou potom zdaněny dle finské legislativy ve Finsku, jestliže finský podílník či akcionář na ovládané zahraniční společnosti drží nejméně 25% podíl na kapitálu, anebo má alespoň 25% podíl na výnosu z majetku ovládané zahraniční společnosti, a jestliže je skutečná sazba daně
jurisdikce
, ve které je zahraniční entita rezidentem, menší než 3/5 finské daňové sazby.
Nutno podotknout, že limit podílu 25% platí jak pro přímé, tak i nepřímé vlastnictví vztahující se v souhrnu buď na jednoho vlastníka anebo více vlastníků zahraniční entity. Přičemž zahraniční společnost se stává „ovládanou“ tehdy, jestliže se jeden nebo více finských daňových rezidentů přímo nebo nepřímo podílí alespoň 50% podílem na kapitálu anebo hlasovacích právech zahraniční společnosti, anebo když jsou tyto osoby oprávněny podílet se nejméně 50% na výnosu z čistého zisku zahraniční společnosti.
Do výpočtu příjmů, na základě kterého se pak určuje, zda je skutečná sazba daně nižší než 3/5 finské sazby daně, se nezahrnují dividendy, které obdrží ovládaná zahraniční společnost od jiné kontrolované zahraniční entity, a to za předpokladu, že tyto dividendy byly vyplaceny z rozdělovaného zisku a že v předchozích pěti letech byly zahrnovány do základu daně pro učení skutečné sazby daně.
 
1.2.2 Vliv specifických aktivit zahraniční entity na aplikaci CFC pravidel

Související dokumenty

Zákony

280/2009 Sb. daňový řád