Rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 17. ledna 2013, ve věci C-360/11 Komise v. Španělsko, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
Zdravotnické prostředky
Jan
Rambousek
K předpisům:
-
§ 58 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1)
Španělské království tím, že uplatnilo sníženou sazbu daně z přidané hodnoty
-
na léčebné látky, které lze používat obvyklým a vhodným způsobem při výrobě léčivých přípravků;
-
na zdravotnické prostředky, materiál, vybavení a zařízení, které, posuzováno objektivně, lze použít pouze k prevenci, stanovení diagnózy, léčbě zmírnění nebo vyléčení nemocí nebo obtíží lidí nebo zvířat, ale které nejsou obvykle určeny k léčení zdravotního postižení nebo ke zmírnění jeho důsledků a pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených;
-
na pomůcky a vybavení, které lze používat převážně či zejména k léčbě tělesného postižení zvířat;
-
a konečně na pomůcky a vybavení, které lze používat převážně či zejména k léčbě tělesného postižení lidí, které však nejsou určeny pro výlučnou osobní potřebu zdravotně postižených, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z článku 98 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty ve spojení s přílohou III této směrnice.
2)
Španělské království ponese náhradu nákladů řízení.
Judikát
se týká Španělska, a na první pohled by se mohlo zdát, že tedy není důležitý. V rozsudku však nalezneme pokus o výklad pojmů „farmaceutický výrobek“ a „léčivý přípravek“, což jsou pojmy, jejichž definici po změně zákona k 1. lednu 2013 potřebujeme znát.