Práce spojené s výstavbou
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 13. prosince 2012, ve věci
C-395/11 BLV Wohn - und Gewerbebau, dosud neuveřejněn v
Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 92e zákona č. 235/2004 Sb., o
dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Z těchto důvodů Soudní dvůr (první senát) rozhodl takto:
1.
) Článek 2 bod 1 rozhodnutí Rady 2004/290/ES ze dne 30. března 2004, kterým se
Německu povoluje uplatňovat opatření odchylující se od článku 21 šesté směrnice
77/388/EHS o harmonizaci právních předpisů
členských států týkajících se daní z obratu, musí být vykládán v tom smyslu, že pojem "práce
související s výstavbou" uvedený v tomto ustanovení zahrnuje kromě plnění považovaných za
poskytování služeb, vymezených v čl. 6 odst. 1 šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady
2004/7/ES ze dne 20. ledna 2004, i plnění
představující dodání zboží ve smyslu čl. 5 odst. 1 této směrnice.
2.
) Rozhodnutí 2004/290 musí být vykládáno v tom smyslu, že je Spolková republika
Německo oprávněna využít povolení přiznané tímto rozhodnutím pouze částečně pro určité podskupiny,
jako jsou jednotlivé druhy prací souvisejících s výstavbou, a pro plnění určitým příjemcům plnění.
Při vytváření těchto podskupin je tento členský stát povinen dodržovat zásadu daňové neutrality,
jakož i obecné zásady unijního práva, k nimž patří zejména zásady proporcionality a právní jistoty.
Je na předkládajícím soudu, aby při zohlednění veškerých relevantních právních a skutkových
okolností ověřil, zda ve věci v původním řízení tomu tak je, a případně přijal opatření nezbytná k
nápravě škodlivých následků použití dotčených ustanovení, které je v rozporu se zásadami
proporcionality či právní jistoty.
Společnost BLV pověřila jinou společnost k výstavbě obytného domu se šesti byty za
paušální cenu. V Německu přitom ve stavebnictví platí, obdobně jako v tuzemsku, pravidlo režimu
přenesení daňové povinnosti. Spor nastal o to, zda pojem " práce související s výstavbou" zahrnuje
rovněž plnění spočívající v dodání zboží ve smyslu čl. 5 odst. 1. Recastu. Problém byl zvětšen
jazykovým problém, kdy pouze německá verze směrnice obsahuje pojem "práce související s výstavbou"
zatímco ostatní verze zmiňují pouze pojem "stavební práce". SDEU mimo jiné konstatoval, že pokud jde
o zásadu právní jistoty, předkládající soud poznamenává, že důsledkem dotčené vnitrostátní právní
úpravy může být to, že pro osoby povinné k dani může být obtížné určit osobu povinnou odvést daň,
jestliže neznají situaci příjemce. V rámci prací souvisejících s výstavbou je totiž k tomu, aby byl
příjemce plnění osobou povinnou odvést daň, zejména třeba, aby z takových prací pocházelo
přinejmenším 10% "celosvětového obratu", který příjemce plnění dosáhl v průběhu předcházejícího
roku. Ve věci v původním řízení tomu však je tak, že osoba povinná k dani může nejprve předpokládat,
že tuto hranici překročila, a až následně konstatovat, že tomu tak nebylo. Jedná se tedy o další
rozsudek, který vyvolává více nových otázek než je soudem zodpovězených.