Služba spojená s nájmem nemovitosti
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 27. září 2012, ve věci
C-392/11 Field Fisher Waterhouse LLP, dosud neuveřejněn v
Úředním věstníku
K předpisům:
-
§
56 zákon č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne
28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že
nájem nemovitého majetku a poskytování služeb spojených s tímto nájmem, jako jsou ty, o které se
jedná ve věci v původním řízení, mohou představovat jediné plnění z hlediska daně z přidané hodnoty.
V tomto ohledu možnost poskytnutá pronajímateli v nájemní smlouvě, aby od této smlouvy odstoupil v
případě, že nájemce neplatí poplatky za služby, představuje indicii svědčící ve prospěch existence
jediného plnění, třebaže nutně není rozhodujícím faktorem pro posouzení existence takovéhoto plnění.
Naopak okolnost, že služby, jako jsou ty, o které se jedná ve věci v původním řízení, by v zásadě
mohly být poskytovány třetí osobou, neumožňuje dospět k závěru, že tyto služby nemohou za okolností
věci v původním řízení tvořit jediné plnění.
Předkládajícímu soudu přísluší určit, zda s ohledem na výklad poskytnutý Soudním
dvorem v tomto rozsudku a vzhledem ke zvláštním okolnostem zmíněné věci jsou dotčená plnění navzájem
spojena natolik, že je třeba na ně nahlížet jako na jediné plnění spočívající v nájmu nemovitého
majetku.
Tomuto rozsudku předcházel rozsudek C-575/07 Tellmer Property ze dne 11. června 2009
uveřejněn ve Sbírce rozhodnutí 2009 I-04983. Vzhledem k tomu, že jsem byl tehdy v Lucemburku u SDEU
jako zástupce, nemohu se k původnímu rozsudku vyjadřovat nezaujatě. Na tomto rozsudku jsou pro mne
překvapující dvě věci. Jednak v položené předběžné otázce předkládací soud přímo odkazuje na
rozsudek Tellmer Property, ale SDEU se o tomto rozsudku již dále nezmiňuje, jakoby ani neexistoval.
Druhá zvláštnost je, že k tomuto rozsudku nebylo vyžádáno stanovisko generálního advokáta, a není
uvedeno z jakého důvodu. Osobně na mne tento rozsudek působí dojmem, že se SDEU na rozsudek Tellmer
Property snaží „zapomenout". V rozsudku Tellmer Property byly rozhodné skutečnosti shodné jako v
tomto případě, i když se to z vlastního rozsudku nedalo přesně vyčíst, a přitom závěr byl opačný.
Někteří kolegové považují rozsudek Tellmer Property za natolik nejasný, že ani nelze říci, zda je v
rozporu s tímto judikátem, či nikoli.