Odpovědnost odběratele za zrušení plátcovství dodavatele

Ing. Jan Rambousek LL.M.

Soudní dvůr Evropské unie (dříve ESD)

Vydáno: 5 minut čtení
Odpovědnost odběratele za zrušení plátcovství dodavatele
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropske unie ze dne 6. září 2012 , ve věci C-324/11 Gábor Tóth, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 72 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1) Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty a zásada daňové neutrality musí být vykládány tak, že brání tomu, aby daňový orgán odmítl přiznat osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla odvedena za služby, jež jí byly poskytnuty, z pouhého důvodu, že vystaviteli faktury bylo před tím, než poskytl dotčené služby nebo vystavil odpovídající fakturu, zrušeno živnostenské oprávnění, pokud tato faktura obsahuje veškeré údaje požadované článkem 226 této směrnice, především pak údaje, které jsou nezbytné k identifikaci osoby, která uvedenou fakturu vystavila, a povahy poskytnutých služeb.
2) Směrnice 2006/112 musí být vykládána tak, že brání tomu, aby daňový orgán odmítl přiznat osobě povinné k dani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty, která je splatná nebo byla odvedena za služby, jež jí byly poskytnuty, z důvodu, že vystavitel faktury, která se týká těchto služeb, nenahlásil pracovníky, které zaměstnával, aniž by tento orgán z hlediska objektivních okolností prokázal, že dotyčná osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet daně bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupujícím na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce.
3) Směrnice 2006/112 musí být vykládána tak, že skutečnost, že osoba povinná k dani neověřila, zda existuje právní vztah mezi pracovníky zaměstnanými na stavbě a vystavitelem faktury ani zda tento vystavitel nahlásil své pracovníky, nepředstavuje objektivní okolnost umožňující dojít k závěru, že příjemce faktury věděl nebo musel vědět, že se podílí na plnění, které je součástí podvodu na dani z přidané hodnoty, pokud tento příjemce neměl žádné
indicie
odůvodňující podezření, že na straně uvedeného vystavitele došlo k nesrovnalostem či podvodu. Nárok na odpočet daně nelze tedy z uvedeného důvodu odmítnout přiznat, jsou-li hmotněprávní a formální podmínky stanovené uvedenou směrnicí pro uplatnění tohoto nároku splněny.
4) Pokud daňový orgán předloží konkrétní
indicie
o existenci podvodu, nebrání směrnice 2006/112 ani zásada daňové neutrality tomu, aby vnitrostátní soud na základě celkového přezkumu všech okolností projednávaného případu ověřil, zda vystavitel faktury uskutečnil dotčené plnění osobně. V takové situaci, o jakou se jedná ve věci v původním řízení, lze však nárok na odpočet daně odmítnout přiznat pouze tehdy, pokud daňový orgán z hlediska objektivních okolností prokáže, že příjemce faktury věděl nebo musel vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet daně bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupujícím na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce.
Pan Toth prováděl v roce 2007 stavební práce za pomoci subdodavatelů. Jeden ze subdodavatelů od roku 2003 neplnil svoje daňové povinnosti, a proto mu bylo zrušeno živnostenské oprávnění. Následně potom správce daně neuznal pan Tóthovi nárok na odpočet, protože jeho dodavatel tím pádem nebyl v době poskytnutí služby již plátcem DPH. Tento rozsudek posiluje právní jistotu daňových subjektů v mnoha směrech. Zatímco fakt, že lze odečíst DPH od osoby povinné, která se ještě nezaregistrovala k DPH, viz rozsudek C-438/09 Dankowski a následující Koordinační výbor, již státní správa akceptovala, nárok na odpočet po zrušení plátcovství dosud neuznávala. Nyní jasně zazněl názor, že daňové orgány nemohou odepřít nárok na odpočet daně z důvodu, že vystavitel faktury již nemá živnostenské oprávnění, a že tedy již nemá právo používat své daňové identifikační číslo, pokud tato faktura obsahuje veškeré údaje uvedené v článku 226 směrnice 2006/112. Dále se přitvrzují pravidla toho, zda plátce mohl či měl vědět o nezaplacení daně, na „věděl nebo musel vědět“. Neméně důležité ale je, že fakt že plátce o tomto neodvedení daně věděl, nebo musel vědět, musí prokázat správce daně. Plně tedy potvrzuje
judikát
C-80/11 Mahagében Kft a C-142/11 Péter David a tak lze hovořit o ustálené judikatuře.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty