Pokračování z předcházejícího čísla.
Návrh směrnice o společném konsolidovaném korporátním základu daně: zůstanou české společnosti mimo hru?
doc. Ing.
Danuše
Nerudová
, Ph. D.
Kapitola 15 návrhu textu směrnice stanovuje pravidla pro určování transparentnosti entit1, nacházejících se v členských státech, ale taktéž entit nacházejících se ve třetích zemích. Článek 84 zakotvuje pravidla pro alokaci příjmů transparentních entit daňovým poplatníkům, kteří v nich drží podíl. Dle těchto pravidel si daňový poplatník, který má v transparentní entitě podíl, do svého základu daně zahrne svůj podíl na příjmech této entity2. Transakce mezi daňovým poplatníkem a dotyčnou entitou se vyloučí úměrně k podílu, který má daňový poplatník v této entitě. V souladu s tím se příjmy daňového poplatníka plynoucí z těchto transakcí považují za podíl z částky, která by byla dohodnuta mezi nezávislými subjekty, je vypočtena podle zásady tržního odstupu a odpovídá vlastnictví dané entity třetí stranou.
Článek 85 upravuje situace, kdy se entita nachází ve třetí zemi. Stanovuje, že pokud se entita nachází v třetí zemi, otázka transparentnosti se rozhoduje dle právních předpisů členského státu daňového poplatníka. Drží-li alespoň dva členové skupiny podíl ve stejné entitě nacházející se v třetí zemi, o nakládání s touto entitou se rozhoduje dle vzájemné dohody mezi příslušnými členskými státy. Není-li uzavřena dohoda, rozhoduje hlavní daňový orgán.
Je nutno upozornit, že pravidla pro určování transparentnosti entity zakotvené v článku 85, mohou vést až k tříletému období, v němž poplatník nebude mít jistotu, zda je entita daňově transparentní. Vezmeme-li v úvahu článek 114(3), který zakotvuje tříleté období pro možnost vydání opravného daňového výměru, může nastat situace, kdy hlavní daňový poplatník podá daňové přiznání, v němž vykáže příjmy, jako kdyby entita byla transparentní, nicméně do uplynutí výše uvedené tříleté lhůty nemá skutečnou jistotu o správnosti vykázání. Proto vyvstává otázka, zda by v tomto případě nevedlo k větší právní jistotě hlavních daňových poplatníků, pokud by o transparentnosti entity ve třetích státech striktně rozhodoval hlavní daňový orgán.
Další skutečností, která z dikce obou článků není jasná, je posouzení lokace entity. Článek 6 textu návrhu směrnice stanovuje pravidla pro určování rezidence společnosti. Lze se domnívat, že předkladatelé textu pod anglickým pojmem „location“ mají na mysli rezidenci entity. Toto odlišné názvosloví nicméně zcela jistě způsobí celou řadu interpretačních problémů. Je ovšem třeba zmínit, že by problém nastal i v situaci, kdy by předkladatelé považovali pojem „location“ a residence za identický. Článek 6 se totiž týká určení rezidence společností (tzn. právnických osob) - a ne všechny entity jsou společnostmi (právnickými osobami).
Kapitola 16 návrhu textu směrnice se zabývá pravidly pro rozdělování konsolidovaného základu daně. Článek 86 zakotvuje všeobecné principy a alokační rovnici, na jejímž základě se konsolidovaný zisk bude rozdělovat mezi jednotlivé členské státy. Konsolidovaný základ daně se rozděluje následujícím způsobem:
kde T představují tržby, OM objem mezd, PZ počet zaměstnanců a A představuje aktiva. Článek stanovuje dále další pravidla:
1.
konsolidovaný základ daně skupiny se rozdělí pouze v případě, že je jeho hodnota kladná
2.
výpočty pro rozdělení konsolidovaného základu daně se provedou na konci zdaňovacího období skupiny
3.
období 15 nebo více dnů v kalendářním měsíci se považuje za celý měsíc.
Konečná podoba alokační rovnice tak, jak je obsažena v návrhu textu směrnice je výsledkem dlouhé diskuse, v jejímž rámci byly zvažovány i jiné mechanismy pro rozdělování konsolidovaného základu daně, jako
alokace
na základě makro indikátorů (HDP a DPH). Na základě zkušeností s alokační rovnicí, která je uplatňována v USA a Kanadě, se nakonec Evropská komise přiklonila k alokaci konsolidovaného základu daně na základě mikro indikátorů. Cílem Komise bylo navrhnout takový mechanismus, který by byl obtížně manipulovatelný, jednoduchý, který by rozděloval základ daně spravedlivě a nevedl přitom k negativním efektům např. v podobě daňové soutěže. Je nutno zmínit, že spravedlivé a rovné rozdělení základu daně je spojeno především s váhami, které jsou v rámci alokační rovnice přiděleny jednotlivým faktorům. Evropská komise předem deklarovala, že si uvědomuje, že váhy faktorů nejsou záležitostí technickou, nýbrž politickou, a ponechal faktory rovnoměrně vážené. Je více než zřejmé, že výsledná podoba vah bude mít klíčový vliv na rozhodnutí členských států o přijetí systému. Vzhledem ke skutečnosti, že ekonomiky jednotlivých států se výrazně liší v orientaci průmyslu, ale i v jeho struktuře, váhy jednotlivých faktorů budou výrazně ovlivňovat podíl na konsolidovaném základu daně jednotlivého členského státu. Proto se domnívám, že je zcela zásadní pro Českou republiku, účastnit se těchto vyjednávání, neboť i naše ekonomika vykazuje specifickou strukturu a výše váhy může výrazně ovlivnit podíl ČR na konsolidovaném základu daně. Ačkoliv v současné době Česká republika deklarovala nezájem o účast na projektu CCCTB, lze se domnívat, že v budoucnu, kdy se systém stane dostupným pro společnosti se sídlem v jiných členských státech, může dojít k odlivu korporátních daňových poplatníků do států, v nichž bude možné na systém dosáhnout. V konečném důsledku výše uvedený odliv může způsobit tlak na zavedení systému v ČR, a tudíž by se Česká republika měla účastnit vyjednávání, jak již bylo zmíněno výše.Článek 87 obsahuje tzv. ochrannou doložku, která by se aplikovala v případě, že by rozdělení konsolidovaného základu daně na základě alokační rovnice spravedlivě neodráželo podnikatelskou činnost příslušného člena skupiny. V tomto případě může požádat hlavní daňový poplatník či příslušný orgán o použití náhradní metody. Tato se použije, pokud s ní po konzultacích mezi příslušnými orgány a případně diskuzích podle článku 132 všechny tyto orgány souhlasí. Členský stát hlavního daňového orgánu informuje o použité náhradní metodě Komisi.
Problematika rozdělování základu daně při vstupu/výstupu ze skupiny je řešena v článku 88. Pokud společnost vstoupí do skupiny nebo vystoupí ze skupiny v průběhu zdaňovacího období, její přidělený podíl se vypočte v poměru k počtu kalendářních měsíců, ve kterých tato společnost ve zdaňovacím období patřila do skupiny.
V případě, že poplatník drží podíl v transparentní entitě, aplikuje se článek 89. Dle článku se do faktorů použitých při výpočtu podílu přiděleného daňovému poplatníkovi zahrnou tržby, objem mezd a aktiva této transparentní entity, a to v poměru, v jakém se daňový poplatník podílí na jejich ziscích a ztrátách.
Články 90-96 se týkají vymezení složení jednotlivých faktorů alokační rovnice. Faktor práce vymezuje článek 90, který stanovuje následující pravidla:
1.
faktor práce se z jedné poloviny skládá z celkového objemu mezd člena skupiny v čitateli a celkového objemu mezd skupiny ve jmenovateli a z druhé poloviny z počtu zaměstnanců člena skupiny v čitateli a počtu zaměstnanců skupiny ve jmenovateli. Pokud je určitý zaměstnanec zahrnut do faktoru práce člena skupiny, objem mezd připadající na tohoto zaměstnance se rovněž zahrne do faktoru práce tohoto člena skupiny.
2.
počet zaměstnanců se změří na konci zdaňovacího období
3.
definice pojmu „zaměstnanec“ se řídí vnitrostátními právními předpisy členského státu, kde je zaměstnání vykonáváno
Článek 91 zakotvuje pravidla pro vykazování zaměstnanců a objemů mezd u jednotlivých členů skupiny. Pro vykazování těchto údajů stanovuje následující pravidla:
1.
zaměstnanci se zahrnou do faktoru práce člena skupiny, který jim vyplácí odměnu
2.
bez ohledu na výše uvedené platí, že pokud zaměstnanci své zaměstnání fyzicky vykonávají pod kontrolou a v rámci odpovědnosti jiného člena skupiny, než který jim vyplácí odměnu, zahrnou se tito zaměstnanci a objem mezd, který na ně připadá, do faktoru práce tohoto jiného člena. Toto pravidlo se použije pouze v případě splnění těchto podmínek:
a)
dotyčné zaměstnání trvá po nepřerušovanou dobu alespoň tří měsíců
b)
tito zaměstnanci představují alespoň 5 % celkového počtu zaměstnanců člena skupiny, který jim vyplácí odměnu
3.
mezi zaměstnance zahrnou osoby, které sice nejsou přímo zaměstnáni členem skupiny, ale plní úkoly podobné úkolům, které plní zaměstnanci
Přiřazování zaměstnanců členům skupiny je obecně postaveno na principu právního zaměstnavatele, nicméně v případech, kdy práci zadává a kontroluje osoba jiná, než vyplácí mzdu, se přiřazování zaměstnanců řídí ekonomickým zaměstnavatelem. Evropská komise správně chtěla zamezit manipulaci s velikostí faktoru práce prostřednictvím mezinárodního pronájmu pracovních sil. Je ovšem nutno zmínit, že v tomto kontextu se podmínka délky zaměstnání 3 měsíců a 5 % celkového počtu jeví jako zcela nadbytečná a může přinést celou řadu interpretačních problému. Domnívám se, že pravidlo ekonomického zaměstnavatele by mělo být zakotveno bez výjimky - za stávajícího znění návrhu textu směrnice lze manipulovat s faktorem práce prostřednictvím krátkodobého pronájmu pracovních sil do třech měsíců. Pravidlo 5 % z celkového počtu zaměstnanců může přinést interpretační nejasnosti, neboť pojem celkový počet zaměstnanců není nijak definován (jedná se o celkový přepočtený stav nebo o průměrný stav nebo o celkový absolutní počet zaměstnanců bez ohledu na velikost úvazku?). Domnívám se, že pro zabránění manipulace s faktorem práce a zjednodušení vykazování, by bylo lepší se držet konceptu ekonomického zaměstnavatele, a to bez výjimky.
Článek 92 se zabývá složením faktoru aktiv. Tento se skládá z průměrné hodnoty všech dlouhodobých hmotných aktiv, která vlastní, má pronajata nebo má pořízena na leasing člen skupiny, v čitateli a z průměrné hodnoty všech dlouhodobých hmotných aktiv, která vlastní, má pronajata nebo má pořízena na leasing skupina, ve jmenovateli. Po dobu pěti let následujících po vstupu daňového poplatníka do stávající nebo nové skupiny zahrnuje jeho faktor aktiv také celkovou částku nákladů, které daňový poplatník vynaložil na výzkum, vývoj,
marketing
a reklamu během šesti let.Do faktoru aktiv se dle textu návrhu směrnice nezahrnují nehmotná aktiva. Evropská komise zdůvodnila tuto skutečnost tím, že by prostřednictvím vytváření nehmotných aktiv mohlo docházet k manipulaci faktoru aktiv a dále velkou složitostí ocenění těchto aktiv. I přes výše uvedené tvrzení se domnívám, že nehmotná aktiva by do faktoru zařazena být měla, neboť jejich nezařazení může vést k tomu, že podíl na základu daně člena skupiny, specializujícího se např. na IT - software, nebude spravedlivě odrážet jeho skutečný podíl na činnosti skupiny jako celku. Tento fakt se snaží návrh textu směrnice alespoň částečně
eliminovat
tím, že umožňuje zahrnout do faktoru aktiv náklady na výzkum a vývoj, marketing
a reklamu, které daňový poplatník vynaložil v období pěti let před vstupem do skupiny. Dále je nutno upozornit, že článek používá konceptu IFRS - dlouhodobý hmotný majetek pořízený formou leasingu vykazuje ekonomický vlastník, nikoliv právní vlastník.Článek 93 zakotvuje pravidla pro přiřazování aktiv jednotlivým členům skupiny. Jak již bylo zmíněno výše, prvotně se aktivum zahrnuje do aktiv ekonomického vlastníka. Pokud tohoto nelze určit, pak se zahrnuje do aktiv vlastníka právního. V případě, že aktivum jeho ekonomický vlastník skutečně neužívá, toto aktivum se zahrnuje do faktoru aktiv člena skupiny, který je skutečně užívá. Toto pravidlo se však použije pouze u aktiv, která představují více než 5 % daňové hodnoty všech dlouhodobých hmotných aktiv člena skupiny, který dané aktivum skutečně užívá. Mimo případy leasingu mezi členy skupiny se aktiva pořízená na leasing zahrnou do faktoru aktiv člena skupiny, který je leasingovým pronajímatelem nebo nájemcem aktiva. Totéž platí v případě pronajatých aktiv.
Ve výše uvedeném článku je opět patrná snaha o to, aby podíl na základu daně odrážel skutečnou podnikatelskou činnost, kterou člen skupiny vyvíjel. Proto se aktivum zahrnuje do aktiv toho člena skupiny, který jej skutečně používá a nikoliv pouze vlastní, ať již z pohledu právního nebo ekonomického.
Článek 94 se zabývá problematikou oceňování aktiv pro účely faktorů alokační rovnice. Stanoveny jsou následující způsoby ocenění:
1.
půda a ostatní neodpisovatelná dlouhodobá hmotná aktiva se ocení ve výši svých původních pořizovacích nákladů
2.
jednotlivě odpisovatelné dlouhodobé hmotné aktivum se ocení ve výši průměru jeho daňové hodnoty na začátku zdaňovacího období a jeho daňové hodnoty na konci zdaňovacího období; jestliže je v důsledku jedné nebo více transakcí uvnitř skupiny jednotlivě odpisovatelné dlouhodobé hmotné aktivum zahrnuto do faktoru aktiv člena skupiny po dobu kratší než zdaňovací období, hodnota, jež se má vzít v úvahu, se vypočítá s ohledem na počet celých měsíců.
3.
soubor dlouhodobých aktiv se ocení ve výši průměru jeho daňové hodnoty na začátku zdaňovacího období a jeho daňové hodnoty na konci zdaňovacího období
4.
jestliže nájemce nebo leasingový nájemce aktiva není jeho ekonomickým vlastníkem, ocení pronajatá nebo na leasing pořízená aktiva ve výši osminásobku čisté roční splatné částky nájemného nebo leasingových plateb, snížené o veškeré částky, které mají být přijaty za podnájem nebo leasingový podnájem; jestliže člen skupiny pronajímá nebo poskytuje na leasing aktivum, ale není jeho ekonomickým vlastníkem, ocení pronajatá nebo na leasing poskytnutá aktiva ve výši osminásobku čisté roční splatné částky nájemného nebo leasingových plateb.
5.
Pokud člen skupiny prodá aktivum mimo skupinu poté, co ve stejném nebo předchozím zdaňovacím období došlo k převodu tohoto aktiva uvnitř skupiny, zahrne se toto aktivum na dobu mezi převodem uvnitř skupiny a prodejem mimo skupinu do faktoru aktiv převádějícího člena skupiny. Toto pravidlo se nepoužije v případě, že dotčení členové skupiny doloží, že převod uvnitř skupiny byl proveden z legitimních hospodářských důvodů.
Článek 95 vymezuje složení faktoru tržeb. Dle návrhu textu směrnice se faktor tržeb skládá z celkových tržeb člena skupiny (včetně stálé provozovny) v čitateli a z celkových tržeb skupiny ve jmenovateli. Článek definuje tržby jako výnosy z veškerého prodeje zboží a poskytování služeb po odečtení slev a vrácení zboží s vyloučením daně z přidané hodnoty, ostatních daní a cel. Osvobozené příjmy, úroky, dividendy, licenční poplatky a výnosy ze zcizení dlouhodobých aktiv se do faktoru tržeb nezahrnují, ledaže se jedná o příjmy získané v běžném obchodním styku nebo v rámci běžného podnikání. Prodej zboží a poskytování služeb uvnitř skupiny se nezahrnou. Prodej se oceňuje způsobem uvedeným v článku 22.
Taktéž článek 96 se týká faktoru tržeb - vymezuje pravidla pro přiřazení tržeb jednotlivým členům skupiny. Jako obecné pravidlo byl určen princip země určení. Dle tohoto principu se prodej zboží zahrne do faktoru tržeb člena skupiny, který se nachází v členském státě, ve kterém končí odeslání nebo přeprava zboží k osobě, která je nabývá. Pokud toto místo nelze určit, prodej zboží se přiřadí členu skupiny nacházejícímu se v členském státě, ve kterém je poslední určitelné místo, kde se zboží nacházelo. V případě služeb se jejich poskytnutí zahrne do faktoru tržeb člena skupiny nacházejícího se v členském státě, ve kterém byly služby skutečně poskytnuty. Pokud jsou do faktoru tržeb zahrnuty osvobozené příjmy, úroky, dividendy, licenční poplatky a výnosy ze zcizení aktiv, přiřadí se příjemci těchto částek. Návrh textu směrnice taktéž řeší situaci, pokud se ve státě, kam je dodáno zboží, či poskytnuta služba, nenachází ani jeden člen skupiny. V takovémto případě se příslušné tržby zahrnou do faktoru tržeb všech členů skupiny v poměru k jejich faktoru práce a faktoru aktiv. Pokud se ve státě, kam je dodáno zboží, nebo jsou poskytnuty služby, nachází víc než jeden člen skupiny, tržby se zahrnou do faktoru tržeb všech členů skupiny nacházejících se v tomto členském státě, a to v poměru k jejich faktoru práce a faktoru aktiv.
Pravidla pro výpočet jednotlivých faktorů jsou zakotvena v článku 97, který stanovuje, že Komise může přijmout akty stanovující podrobná pravidla pro výpočet faktorů práce, aktiv a tržeb, pro přiřazení zaměstnanců a objemů mezd, aktiv a tržeb příslušným faktorům a pro ocenění aktiv.
Zde je nutno upozornit, že si Komise ponechává prostor pro další objasnění pravidel aplikace alokační rovnice. Doufejme tedy, že jednou přijatá pravidla se nebudou později měnit a podléhat politickým tlakům.
Evropská komise po vzoru USA v návrhu textu směrnice zavádí speciální pravidla pro zahrnování faktorů do alokační rovnice pro specifická odvětví průmyslu, v nichž by aplikace obecných pravidel nevedla k rozdělení konsolidovaného základu daně, který by věrně odrážel podnikatelské aktivity jednotlivých členů skupiny. Speciální pravidla pro zahrnování faktorů do alokační rovnice se týká finančních institucí, pojišťoven, produkce ropy a zemního plynu a lodní dopravy, vnitrozemské vodní dopravy a letecké dopravy. Např. v případě finančního sektoru a pojišťoven je odlišně definován faktor aktiv, nebo u produkce ropy a zemního plynu je obecný princip země určení nahrazen principem země původu.
Článek 98 definuje finanční instituce a stanovuje pro ně ve vztahu k faktorům alokační rovnice speciální pravidla. Za finanční instituce se považují tyto subjekty:
a)
úvěrové instituce s povolením působit v Unii v souladu se směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2006/48/ES20;
b)
subjekty, s výjimkou pojišťoven definovaných v článku 99, které drží finanční aktiva v objemu představujícím alespoň 80 % všech jejich dlouhodobých aktiv v ocenění podle pravidel této směrnice.
Do faktoru aktiv finanční instituce se zahrne 10 % hodnoty finančních aktiv s výjimkou účastí a vlastních akcií. Finanční aktiva se zahrnou do faktoru aktiv člena skupiny, v jehož účetnictví byla zaznamenána v době, kdy se stal členem skupiny. Do faktoru tržeb finanční instituce se zahrne 10 % jejích příjmů ve formě úroků, poplatků, provizí a příjmů z cenných papírů, s vyloučením daně z přidané hodnoty, ostatních daní a cel. V případě zajištěného úvěru se má za to, že jsou finanční služby poskytnuty v členském státě, ve kterém se nachází předmět zajištění, nebo nelze-li tento členský stát určit, v členském státě, ve kterém je předmět zajištění evidován. U ostatních finančních služeb se má za to, že jsou poskytnuty v členském státě dlužníka nebo osoby, která hradí poplatky, provize nebo jiné příjmy. Jestliže nelze určit dlužníka nebo osobu hradící poplatky, provize nebo jiné příjmy nebo nelze určit členský stát, ve kterém se nachází nebo je evidován předmět zajištění, přiřadí se tržby všem členům skupiny v poměru k jejich faktoru práce a faktoru aktiv.
Obdobné definuje i článek 99, a to ve vztahu k pojišťovnám. Dle návrhu textu směrnice se výrazem „pojišťovny“ rozumí podniky, které mají povolení působit v členských státech v souladu se směrnicí 73/239/EHS v případě neživotního pojištění, směrnicí 2002/83/ES v případě životního pojištění nebo směrnicí 2005/68/ES v případě zajištění. Článek definuje, že do faktoru aktiv pojišťoven se zahrne 10 % hodnoty finančních aktiv. Do faktoru tržeb pojišťoven se zahrne 10 % veškerého zaslouženého pojistného očištěného o zajištění, výnosů z finančního umístění převedených z netechnického účtu, ostatních technických výnosů očištěných o zajištění, a výnosů z finančního umístění, poplatků a provizí, s vyloučením daně z přidané hodnoty, ostatních daní a cel. Má se za to, že jsou pojišťovací služby poskytnuty v členském státě pojistníka. Ostatní tržby se přiřadí všem členům skupiny v poměru k jejich faktoru práce a faktoru aktiv.
Článek 100 zakotvuje speciální pravidla ve vztahu k faktorům alokační rovnice, a to v případě produkce ropy a zemního plynu. Dle těchto pravidel se tržby člena skupiny, jehož hlavním předmětem podnikání je průzkum nebo produkce ropy nebo zemního plynu, přiřadí členu skupiny v členském státě, kde se má ropa nebo zemní plyn těžit nebo produkovat. Pokud se v členském státě průzkumu nebo produkce ropy či zemního plynu nenachází žádný člen skupiny nebo pokud průzkum nebo produkce probíhají v třetí zemi, ve které tento člen skupiny nemá stálou provozovnu, tržby se přisoudí členu skupiny, který provádí průzkum nebo produkci ropy či zemního plynu.
Speciální pravidla pro lodní dopravu, vnitrozemskou vodní dopravu a leteckou dopravu jsou zakotvena v článku 101. Dle těchto pravidel se příjmy a výdaje i ostatní odečitatelné položky člena skupiny, jehož hlavním předmětem podnikání je provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě nebo provozování lodí ve vnitrozemské vodní dopravě, nerozdělí podle vzorce uvedeného v článku 86, ale přisoudí se tomuto členu skupiny. Takovýto člen skupiny se nezahrne do výpočtu vzorce pro rozdělení.
V souvislosti s pravidlem zakotveným v tomto článku je nutno upozornit, že ačkoliv se člen skupiny nezahrne do výpočtu vzorce pro rozdělení, je pořád považován za člena skupiny. Není tedy zcela jasné, zda je v této situaci při stanovování výnosů a nákladů nutno
eliminovat
transakce v rámci skupiny a dále taktéž není jasno, zda toto stanovování výnosů a nákladů se děje před či po kompenzaci zisku (ztráty) uvnitř skupiny.Článek 102 definuje položky odčitatelné od přiděleného podílu. Přidělený podíl se upraví o položky:
a)
neuplatněné ztráty, které daňovému poplatníkovi vznikly před vstupem do systému;
b)
neuplatněné ztráty vzniklé na úrovni skupiny;
c)
částky vztahující se ke zcizení dlouhodobých aktiv, příjmy a výdaje vztahující se k dlouhodobým smlouvám a budoucí výdaje;
d)
v případě pojišťoven, nepovinné technické rezervy;
e)
daně uvedené v příloze III, jestliže jejich odpočet umožňují vnitrostátní pravidla.
Závěrem kapitoly 16 článek 103 konstatuje, že každý člen skupiny aplikuje na přidělený podíl snížený o odpočty vnitrostátní sazbu daně.
Zde je nutno upozornit na přínos CCCTB v podnikání na jednotném trhu. Ačkoliv umožňuje společnostem plně těžit z výhod, které jednotný trh poskytuje, prostřednictvím toho, že definuje jednotný postup pro stanovení konsolidovaného základu daně, zároveň ponechává suverenitu členským státům v oblasti stanovování korporátních daňových sazeb. Díky jednotné metodice konstrukce základu daně činí nominální korporátní daňové sazby efektivními, tzn., že zobrazují skutečné daňové zatížení poplatníka, a tudíž jsou navzájem srovnatelné.
Pokračování v dalším čísle
1 Český oficiální překlad směrnice hovoří o „transparentních subjektech“, ačkoliv se běžně v mezinárodní daňové praxi používá pojem transparentní entita.
2 Daňový poplatník aplikuje taktéž čl. 76, aby zamezil dvojímu zdanění úroků, licenčních poplatků a jiných druhů příjmů, které se zdaňují srážkou u zdroje.