Návrh směrnice o společném konsolidovaném korporátním základu daně: zůstanou české společnosti mimo hru?, 6. část

Vydáno: 22 minut čtení

Pokračování z předcházejícího čísla.

Návrh směrnice o společném konsolidovaném korporátním základu daně: zůstanou české společnosti mimo hru?
doc. Ing.
Danuše
Nerudová
, Ph. D.
Kapitola 15 návrhu textu směrnice stanovuje pravidla pro určování transparentnosti entit1, nacházejících se v členských státech, ale taktéž entit nacházejících se ve třetích zemích. Článek 84 zakotvuje pravidla pro alokaci příjmů transparentních entit daňovým poplatníkům, kteří v nich drží podíl. Dle těchto pravidel si daňový poplatník, který má v transparentní entitě podíl, do svého základu daně zahrne svůj podíl na příjmech této entity2. Transakce mezi daňovým poplatníkem a dotyčnou entitou se vyloučí úměrně k podílu, který má daňový poplatník v této entitě. V souladu s tím se příjmy daňového poplatníka plynoucí z těchto transakcí považují za podíl z částky, která by byla dohodnuta mezi nezávislými subjekty, je vypočtena podle zásady tržního odstupu a odpovídá vlastnictví dané entity třetí stranou.
Článek 85 upravuje situace, kdy se entita nachází ve třetí zemi. Stanovuje, že pokud se entita nachází v třetí zemi, otázka transparentnosti se rozhoduje dle právních předpisů členského státu daňového poplatníka. Drží-li alespoň dva členové skupiny podíl ve stejné entitě nacházející se v třetí zemi, o nakládání s touto entitou se rozhoduje dle vzájemné dohody mezi příslušnými členskými státy. Není-li uzavřena dohoda, rozhoduje hlavní daňový orgán.
Je nutno upozornit, že pravidla pro určování transparentnosti entity zakotvené v článku 85, mohou vést až k tříletému období, v němž poplatník nebude mít jistotu, zda je entita daňově transparentní. Vezmeme-li v úvahu článek 114(3), který zakotvuje tříleté období pro možnost vydání opravného daňového výměru, může nastat situace, kdy hlavní daňový poplatník podá daňové přiznání, v němž vykáže příjmy, jako kdyby entita byla transparentní, nicméně do uplynutí výše uvedené tříleté lhůty nemá skutečnou jistotu o správnosti vykázání. Proto vyvstává otázka, zda by v tomto případě nevedlo k větší právní jistotě hlavních daňových poplatníků, pokud by o transparentnosti entity ve třetích státech striktně rozhodoval hlavní daňový orgán.
Další skutečností, která z dikce obou článků není jasná, je posouzení lokace entity. Článek 6 textu návrhu směrnice stanovuje pravidla pro určování rezidence společnosti. Lze se domnívat, že předkladatelé textu pod anglickým pojmem „location“ mají na mysli rezidenci entity. Toto odlišné názvosloví nicméně zcela jistě způsobí celou řadu interpretačních problémů.

Související dokumenty