Palivo v nádržích lokomotiv
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropske unie ze dne 19. července 2012 , ve věci
C-250/11 Lietuvos geležinkeliai AB, dosud neuveřejněn v
Úředním věstníku
K předpisům:
-
Čl. 107 nařízení
1189/2009/ES
Článek 112 odst. 1 písm. a) nařízení Rady (EHS) č.
918/83 ze dne 28. března 1983 o systému
Společenství pro osvobození od cla, ve znění nařízení Rady (EHS) č.
1315/88 ze dne 3. května 1988, čl. 107 odst. 1
písm. a) nařízení Rady (ES) č. 1186/2009 ze dne
16. listopadu 2009 o systému Společenství pro osvobození od cla, čl. 82 odst. 1 písm. a) směrnice
Rady 83/181/EHS ze dne 28. března 1983, kterou se
vymezuje oblast působnosti čl. 14 odst. 1 písm. d) směrnice
77/388/EHS, pokud se jedná o osvobození některých
druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu, ve znění směrnice Rady
88/331/EHS ze dne 13. června 1988, a čl. 84 odst.
1 písm. a) směrnice Rady 2009/132/ES ze dne 19.
října 2009, kterou se vymezuje oblast působnosti čl. 143 písm. b) a c) směrnice
2006/112/ES, pokud se jedná o osvobození některých
druhů zboží od daně z přidané hodnoty při konečném dovozu, je třeba vykládat tak, že se na
lokomotivy nevztahují.
Článek 112 odst. 1 písm. a) nařízení č. 918/83 stanoví, že od dovozního cla jsou
osvobozeny pohonné hmoty v běžných nádržích osobních a užitkových motorových vozidel [osobních
motorových vozidel a motorových vozidel k obchodnímu použití] a motocyklů vstupujících na celní
území Společenství. V daném případě nastal spor o proclení nafty v nádržích lokomotiv. Litevské
orgány byly názoru, že se na pohonné hmoty dovezené v palivových nádržích lokomotiv z třetí země
vztahují osvobození při dovozu na rozdíl od Evropské komise, která byla názoru, že lokomotivy nelze
považovat za silniční motorová vozidla, a proto se na ně osvobození paliva v nádržích nevztahuje.
Podle LG je železniční doprava v přímém soutěžním vztahu se silniční dopravou a neexistuje
žádné objektivní kritérium, na jehož základě by bylo možné odůvodnit rozlišování mezi jednotlivými
kategoriemi pozemních vozidel z hlediska zdanění, což nekoresponduje s názorem, který uvedl SDEU v
bodě 96 rozsudku IATA a ELFAA, kde konstatoval, že jednotlivé způsoby dopravy nejsou zpravidla
zaměnitelné a že situace podniků působících v odvětví provozu každého z těchto způsobů dopravy
nejsou tedy srovnatelné.