Nucený prodej dřeva a následná sankce za nesplnění registrační
povinnosti
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropske unie ze dne 19. července 2012 , ve věci
C-263/11 Redlihs, dosud neuveřejněn v Úředním
věstníku
K předpisům:
-
§
5 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů,
-
§
98 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1) Článek 9 odst. 1 směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném
systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady
2006/138/ES ze dne 19. prosince 2006, musí být
vykládán v tom smyslu, že dodávky dřeva uskutečněné fyzickou osobou za účelem
kompenzace
následků
způsobených vyšší mocí spadají do rámce využívání hmotného majetku, které je třeba kvalifikovat jako
„ekonomickou činnost“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud jsou uvedené dodávky prováděny za účelem
získávání z nich pravidelného příjmu. Je na vnitrostátním soudu, aby posoudil všechny okolnosti
projednávaného případu, aby tak určil, zda je využívání takového hmotného majetku, jako je les,
vykonáváno za účelem získávání z něj pravidelného příjmu.2) Unijní právo musí být vykládáno v tom smyslu, že není vyloučeno, že pravidlo
vnitrostátního práva, které umožňuje uložit pokutu ve výši obvyklé sazby daně z přidané hodnoty
uplatnitelné na základě hodnoty zboží, které bylo předmětem uskutečněných dodávek, jednotlivci,
který nesplnil svoji povinnost nechat se zapsat do registru osob povinných k dani z přidané hodnoty
a který nebyl povinen odvést tuto daň, je v rozporu se zásadou proporcionality. Je na vnitrostátním
soudu, aby ověřil, zda výše sankce nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů
spočívajících v zajištění správného výběru daně a předcházení daňovým únikům, a to s ohledem na
okolnosti projednávané věci, zejména konkrétní částku, která byla uložena, a případnou existenci
daňového úniku nebo obcházení použitelných právních předpisů přičitatelných osobě povinné k dani,
jejíž nezapsání je sankcionováno.
Pan Ainars Redlihs byl vlastníkem lesa, ve kterém bouře způsobila značné polomy. Majitel
tedy musel vyvrácené stromy prodat a tím překročil limit, kdy se měl zaregistrovat jako plátce daně
z přidané hodnoty, což neučinil s odkazem, že se nejednalo o soustavnou ekonomickou činnost. Toto
dokazoval i potvrzením, že takto mladý les nebylo povoleno kácet a že prodejem pouze kompenzoval
škody způsobené bouří. Dále namítal, že sankce za nesplnění registrační povinnosti ve výši platné
sazby daně je v rozporu se zásadami proporcionality. Zatímco s první otázkou se SDEU vypořádal
jednoznačně a na národním soudu nechal pouze na zváženou, k jakému účelu měl les sloužit u druhé
otázky, tj. o přiměřenosti výše sankce rozhodl typem „neobuta nebosa“. Otázka platnosti našeho § 98
ZDPH tak není stále vyřešena.