Osvobození převodu akcií, které ve skutečnosti znamenaly prodej
nemovitostí
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropskeho unie ze dne 5. července 2012, ve věci C-259/11 DTZ Zadelhoff,
dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§
54 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z
přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů,
-
§
8 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb.,
daňového řádu
Článek 13 část B písm. d) bod 5 šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že se toto ustanovení vztahuje na
takové operace, jako jsou operace dotčené v původním řízení, jejichž cílem je převod akcií dotčených
společností a které vedly k tomuto výsledku, avšak které se v konečném důsledku vztahují na
nemovitosti držené dotčenými společnostmi a na jejich (nepřímý) převod. Výjimka z tohoto osvobození
od daně stanovená v tomtéž bodě 5 druhé odrážce se nepoužije, pokud členský stát nevyužil možnosti
stanovené v čl. 5 odst. 3 písm. c) uvedené směrnice, považovat za hmotný majetek akcie nebo podíly
rovnocenné akciím, které držiteli právně nebo fakticky poskytují vlastnické právo nebo právo držby
nemovitosti.
Společnost se sídlem ve Švédsku vlastnila všechny akcie jiné společnosti, která měla ve
svém majetku nemovitosti v Amsterdamu. Společnost DTZ měla zprostředkovat prodej těchto nemovitostí
tím, že švédská společnost prodá akcie společnosti, vlastnící nemovitosti. Po prodeji neodvedla
zprostředkující společnost DPH, protože měla za to, že jsou tyto služby buď osvobozeny, nebo není
místo zdanitelného plnění podle pravidla B2B v Nizozemí. SDEU dospěl k závěru, že směrnice umožňuje
považovat akcie, jejichž hodnota je ve skutečnosti vlastnickým právem. Protože však toto ustanovení
Nizozemsko neimplementovalo do svého národního předpisu, proto se ho nemohlo dovolávat.