Přeprodej dopravy

Předběžná otázka byla položena Nejvyšším správním soudem ČR, takže problematika je nám určitě bližší, a tomu odpovídá více znalostí. Spor nastal v podstatě o určení správného pojmu osoby, která musí použít zvláštní režim. Některé jazykové verze směrnice používají pojem zákazník a jiné cestující. Zajímavé v tomto případě je, že v podstatě shodné věci podala Komise žalobu na Českou republiku za nesprávnou implementaci evropského práva. Protože bylo jasné, že tyto dva spory musí řešit SDEU ve shodnou dobu, bylo zajímavou otázkou, jak se s tím SDEU vypořádá, když se jednalo o dvě typově odlišná řízení, jedno o předběžné otázce, druhé o žalobě, a nebylo je tedy možno spojit. SDEU se s tím vyrovnal s elegancí jemu vlastní a o předběžné otázce rozhodl bez jednání s tím, že pokud je situace jasná z předchozí judikatury, na kterou se odkázal, může takto rozhodnout. Já osobně však vidím problém, že tento rozsudek je v mírné disproporci s rozsudkem SDEE C-163/91 ze dne 12. listopadu 1992 Van Ginkel Waddinxveen BV, Reis- en Passagebureau Van Ginkel BV a další proti Inspecteur der Omzetbelasting Utrecht. Současně SDEU odmítl řešit otázku sporu zákazník cestující, čímž si uvolnil ruce pro žalobu proti České republice. Již tento rozsudek však znamená změnu výkladu tuzemského zákona. Jak se situace bude dále měnit, uvidíme po rozsudku na Českou republiku.