Určení tuzemského sídla
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropskeho unie ze dne 6. října 2011, ve věci
C-421/10 Markus Stoppelkamp, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 9 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 94 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 95 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
„Článek 21 odst. 1 písm. b) šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu - Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán v tom smyslu, že k tomu, aby mohla být považována za
„osobu povinnou k dani, která není usazena v tuzemsku“, postačuje, že má dotyčná osoba povinná k
dani mimo tuzemsko sídlo své hospodářské činnosti.“
Z rozsudku vyplývá, že pro určení sídla místa podnikání není důležité
vlastní bydliště soukromé osoby.