Je prodej stavebního pozemku zdanitelným
plněním?
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropskeho unie ze dne 15. září 2011, ve věci C-180/10 a C-181/10 Sgaby a
KuZ a Jeziorska-KuZ, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 5 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 56 odst. 2
zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
Dodání stavebního pozemku musí být považováno za plnění podléhající
dani z přidané hodnoty na základě vnitrostátních právních předpisů členského státu, pokud tento
členský stát využil možnosti stanovené v čl. 12 odst. 1 směrnice Rady
2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném
systému daně z přidané hodnoty, ve znění směrnice Rady
2006/138/EHS ze dne 19. prosince 2006 nezávisle na
trvalé povaze plnění nebo na otázce, zda osoba, která dodání uskutečnila, vykonává činnost výrobce,
obchodníka nebo poskytovatele služeb v rozsahu, v němž toto plnění nepředstavuje pouhý výkon
vlastnického práva jeho držitelem.
Fyzická osoba, která vykonávala zemědělskou činnost na pozemcích,
které byly v návaznosti na změnu územních plánů, k níž došlo z důvodů nezávislých na vůli této
osoby, překvalifikovány na pozemky určené k výstavbě, nesmí být považována za osobu povinnou k dani
z přidané hodnoty ve smyslu čl. 9 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 směrnice 2006/112, ve znění směrnice
2006/138, pokud začne uvedené pozemky prodávat, jestliže tyto prodeje spadají do rámce správy
soukromého majetku této osoby.
Naopak, pokud tato osoba za účelem uskutečnění uvedených prodejů
podnikne aktivní kroky k obchodnímu prodeji nemovitostí a využívá přitom prostředky podobné
prostředkům používaným výrobcem, obchodníkem nebo osobou poskytující služby ve smyslu čl. 9 odst. 1
druhého pododstavce směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2006/138, musí být tato osoba považována za
osobu vykonávající „ekonomickou činnost“ ve smyslu uvedeného článku, a v důsledku toho musí být
považována za osobu povinnou k dani z přidané hodnoty.
Skutečnost, že tato osoba je „zemědělcem podléhajícím daňovému
paušálu“ ve smyslu čl. 295 odst. 1 bodu 3 směrnice 2006/112, ve znění směrnice 2006/138, je v tomto
ohledu irelevantní.
Rozsudek se nezabývá definicí stavebního pozemku, protože její určení je v
pravomoci jednotlivých členských států. Pro výklad tuzemského zákona není rozhodující irelevantnost
použití daňového paušálu pro zemědělce, protože toto ustanovení Recastu nebylo implementováno. Ve
vlastním sporu šlo o to, zda je předmětem daně prodej stavebního pozemku, který byl v obou případech
použit pro zemědělskou činnost. V prvém případě však byl pořízen mimo obchodní majetek a po ukončení
využití pro zemědělskou činnost byl prodáván, zatímco v druhém případě byl pořizován v rámci
obchodního majetku a jako takový byl také prodáván. Bylo konstatováno, že pouhý výkon vlastnického
práva jeho držitelem nemůže být sám o sobě považován za ekonomickou činnost a rovněž na toto nemá
vliv skutečnost, že dotyčná osoba před převodem přistoupila k parcelaci pozemku za účelem dosažení
nejlepší celkové ceny, ani délka, po kterou se uvedená plnění uskutečňovala, nebo objem příjmů,
které z nich vyplynuly. Naopak má vliv, pokud osoba podnikne aktivní kroky k obchodnímu prodeji
nemovitostí a využívá přitom prostředky podobné prostředkům používaným výrobcem, obchodníkem nebo
osobou poskytující služby ve smyslu čl. 9 odst. 1 druhého pododstavce směrnice o DPH.