Osvobození komitenta
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropske unie ze dne 14. července 2011, ve věci
C-464/10 Henfling, Davin, Tanghe, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 36 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, v
platném znění
-
§ 60 zákona č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
Ustanovení čl. 6 odst. 4 a čl. 13 část B písm. f) šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně – musí být vykládána v tom smyslu, že jestliže se hospodářský subjekt
vlastním jménem, ale na účet podniku, jenž vykonává činnost spočívající v přijímání sázek, podílí na
přijímání sázek, na které se vztahuje osvobození od daně z přidané hodnoty stanovené v tomto čl. 13
části B písm. f), má se podle tohoto čl. 6 odst. 4 za to, že posledně uvedený podnik poskytuje
uvedenému subjektu službu spočívající v sázkové činnosti, na kterou se vztahuje uvedené
osvobození.
Tento rozsudek je další ze série rozsudků, které nám zamotávají hlavu. Tato
problematika byla předmětem koordinačního výboru mezi Ministerstvem financí ČR a Komorou daňových
poradců ČR. Závěr tohoto koordinačního výboru byl ten, že podle tuzemského práva by se měla
komisionářská smlouva účtovat rozvahově a provize mezi komitentem a komisionářem by měla podléhat
dani. Protože však nemůžeme vycházet jenom z tuzemského práva, je možné účtovat komisionářskou
smlouvu i výsledkově a potom tedy zdanění přirážky podléhá stejnému režimu jako vlastní služba či
zboží.
Judikát
SDEU se však nezabývá vůbec účtováním a zabývá se pouze druhou možnosti. Není tedy
jasné, zda první možnost připouští, či ji popírá.