Návrh směrnice o společném konsolidovaném základu daně z příjmů právnických osob (CCCTB)

Navržený systém CCCTB by měl umožnit všem společnostem i skupinám společností, které vyvíjí nebo by začaly vyvíjet zdanitelnou činnost ve více než jednom členském státě Evropské unie, podat jedno jediné konsolidované daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob u jedné daňové správy. To znamená, že společnosti by si mohly daňové záležitosti vyřizovat podle jednotných pravidel pro výpočet základu daně a jednaly by pouze s jednou daňovou správou. Podle tohoto jediného daňového přiznání by se pak rozdělil základ daně společnosti nebo skupiny společností mezi členské státy, v nichž by subjekty podnikaly. Pro rozdělení základu daně by byl využit speciální vzorec, který směrnice přináší, přičemž je umožněno, aby členské státy zdanily svůj přerozdělený podíl národní sazbou daně z příjmů právnických osob.

Je tedy zřejmé, že díky systému CCCTB bude docházet pouze k harmonizaci daňového základu právnických osob, a nikoliv daňových sazeb. Ty budou zachovány na národní úrovni každého členského státu jako prvek spravedlivé daňové konkurence a fiskální politiky státu. Též nebude zasahováno do vnitrostátního finančního účetnictví jednotlivých členských států, pravidla finančního účetnictví každého státu zůstanou v rámci CCCTB zachována. Přestože by se dalo očekávat, že by mohl být systém CCCTB povinný, není tomu tak. Jeho zavedení bude zcela dobrovolné, jelikož ne všechny podniky vykonávají přeshraniční činnost a není tedy účelné, aby subjekty, které nejsou aktivní v zahraničním obchodě, nesly náklady na přechod na nový daňový systém. Společnost, která si CCCTB zvolí, nebude již podléhat národním pravidlům pro zdaňování příjmů právnických osob, ale pouze pravidlům CCCTB. Společnost, která by nesplnila podmínky pro zavedení CCCTB, anebo by se pro něj nerozhodla, by nadále podléhala vnitrostátním předpisům o dani z příjmů právnických osob.

Zavedením systému CCCTB by společnostem umožnilo pojímat Evropskou unii jako jeden trh. Společnosti, které by chtěly podnikat přeshraničně v rámci Evropské unie, by se již nemusely setkávat s vážnými překážkami a narušeními trhu v důsledku existence 27 rozdílných daňových systémů. Díky zavedení CCCTB by se tak měly problémy spojené s aplikací transferových cen, s kompenzací přeshraničních ztrát, měly by se též snížit vyvolané náklady zdanění společností a odstranit překážky přeshraničních fúzí a akvizicí.

Společnosti aplikací CCCTB jednoznačně získají prospěch, neboť jim umožní lépe využít příležitostí, které vnitřní trh Evropské unie nabízí. Zavedení pravidel CCCTB prospěje i malým a středním podnikům, podstatně se jim zlevní a zjednoduší expanze na zahraniční trhy Evropské unie.

Díky zavedení systému CCCTB se očekává zvýšení atraktivnosti Evropské unie v mezinárodním měřítku, a tím zvýšení investičních aktivit společností napříč Unií. Což má samozřejmě příznivý vliv na růst a tvorbu pracovních míst a ekonomický blahobyt. Systém CCCTB v podstatě zasahuje ty fiskální oblasti, jež na jednotném trhu omezují růst. Nicméně určitou nevýhodou zavedení systému CCCTB je, že jednotlivé členské státy budou muset spravovat dva různé daňové režimy (CCCTB a národní pravidla pro zdaňování příjmů právnických osob). Což zajisté otevírá prostor pro spekulace a daňové úniky i přes to, že CCCTB bude pro společnosti znamenat méně příležitostí pro daňové plánování využívající převodní ceny nebo využívající nesoulady mezi daňovými systémy členských států.

Návrh směrnice o CCCTB zahrnuje tři základní oblasti:

Celkem obsahuje návrh směrnice o CCCTB 136 článků členěných do následujících 18 kapitol:

Dále jsou součástí návrhu směrnice přílohy a legislativní finanční výkaz. V přílohách jsou vymezeny druhy společností, kterých se bude systém CCCTB dotýkat (příloha I), dále je zde uveden název pro daň z příjmů právnických osob v příslušném jazyku členské země (příloha II) a také seznam neodčitatelných daní (příloha III).

Kapitola o oblasti pósobnosti deklaruje, že směrnicí dojde k zavedení systému CCCTB pro zdaňování některých společností a skupin společností a stanovení pravidel týkajících se výpočtu a používání společného základu daně z příjmů právnických osob.

Dále je stanoveno, že směrnice o CCCTB se bude vztahovat jak na společnosti založené podle právních předpisů některého z členských států Evropské unie, tak podle předpisů třetí země, pokud mají právní formu dle přílohy I směrnice a podléhají některé dani z příjmů právnických osob vymezených v příloze II směrnice. Oblast působnosti je tedy omezena na právnické osoby podléhající dani z příjmů právnických osob v Evropské unii a je jednoznačně popsána. Systém CCCTB se ovšem nebude vztahovat na osobní společnosti, fyzické osoby a investiční fondy.

Vezmeme-li v úvahu např. Českou republiku, bude se směrnice obecně vztahovat na akciové společnosti, společnosti s ručením omezeným, veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti a družstva, pokud ale podléhají dani z příjmů právnických osob. Je tedy zcela zřejmé, že veřejná obchodní společnost na CCCTB určitě nedosáhne, jelikož dle českého práva dani z příjmů právnických osob nepodléhá.

Pro účely jednoznačného zavádění systému CCCTB bylo vymezeno i několik , jako např. pojem daňový poplatník, daňový poplatník rezident a nerezident, hlavní daňový poplatník, člen skupiny, příjem, zisk, ztráta, konsolidovaný základ daně, dlouhodobé aktivum, finanční aktivum, ekonomický vlastník atp.

Velká pozornost byla věnována vymezení pojmu „stálá provozovna“. Daňový poplatník bude mít stálou provozovnu v jiném členském státě, než ve kterém se nachází jeho ústřední vedení a kontrola, pokud má v tomto jiném členském státě místo vedení, pobočku, kancelář, továrnu, dílnu, důl nebo vrt a pokud zde bude činnost vykonávat. Časové omezení zde nebylo stanoveno. Jestliže se bude ale jednat o staveniště či montážní projekt, bude se jednat o stálou provozovnu pouze v případě, že bude její existence zaručena dobou trvání déle než 12 měsíců. V návrhu směrnice jsou vymezeny rovněž případy, kdy se o stálou provozovnu jednat nebude, půjde např. o situace, kdy daňový subjekt bude používat určitá zařízení výlučně jen pro skladování nebo k výkonu činnosti výlučně za účelem nákupu výrobků či služeb.

Kapitola o volbě systému konkrétněji určuje, která společnost si může CCCTB zvolit. Společnosti, které jsou rezidentem některého z členských států Evropské unie, si mohou zvolit CCCTB bez omezení, nicméně společnosti, které nejsou rezidenty Evropské unie, tj. společnosti ze třetích zemí, si mohou zvolit CCCTB pouze v případě, že mají v některém z členských států stálou provozovnu.

Výše zdaněných příjmů v systému CCCTB bude ovšem závislá na „rezidentství“ společnosti. Pokud bude společnost rezidentem v Evropské unii, bude zdaňovat veškeré celosvětové příjmy, pokud bude nerezidentem v Evropské unii, bude v rámci CCCTB zdaňovat pouze příjmy plynoucí ze stálé provozovny.

Užitím systému CCCTB přestane společnost podléhat vnitrostátní dani z příjmů právnických osob. Směrnice o CCCTB bude mít taktéž přednost před dohodami mezi členskými státy.

Obecně se při výpočtu základu daně společnosti budou brát v potaz pouze zisky a ztráty, které budou realizovány. Základ daně se pak stanoví za každé zdaňovací období, jehož délka je dána dvanácti po sobě jdoucími měsíci. Informace pro jeho výpočet budou samozřejmě čerpány z účetních výkazů, které budou sestavovány buď dle vnitrostátních pravidel jednotlivých členských států, anebo na základě mezinárodních účetních standardů. Nicméně návrh směrnice o CCCTB s sebou přináší vlastní metodiku, jak základ daně z příjmů právnických osob určit. V tuto chvíli je proto zcela irelavantní, v jaké fázi se nachází harmonizace systému účetnictví a výkaznictví, neboť směrnicí o CCCTB nebylo zavedeno přímé spojení mezi základem daně a mezinárodními účetními standardy IAS/IFRS.

Základ daně se dle návrhu směrnice vypočítá následovně:

ZD = (ZP - OSVP - DOP) - OV, kde představuje

ZD základ daně,

ZP zdanitelné příjmy,

OSVP osvobozené příjmy,

DOP další odčitatelné položky od příjmů,

OV odečitatelné výdaje.

bude vykazován v eurech, toto však nebude platit, pokud by se daňový poplatník nacházel v jediném státě, který euro doposud nepřijal. Stejné platí i pro členy skupiny, jestliže by se nacházeli všichni členové ve stejném státě, a tento stát nepřijal euro. Případný přepočet na eura by se pak prováděl směnným kurzem vyhlašovaným Evropskou centrální bankou k poslednímu dni zdaňovacího období.

zahrnovaným do základu daně je pak vše, co není osvobozeno nebo se od příjmů neodečítá. Může mít jak peněžní, tak i nepeněžní formu, je tedy definován poměrně široce. jsou dány jako výdaje na zajištění příjmů a striktně je stanoveno, co se za odečitatelné výdaje nepovažuje. V případě, že je společnost registrovaná k dani z přidané hodnoty v některém z členských států Evropské unie, je uvažován vždy jak příjem, tak výdej bez daně z přidané hodnoty.

Mezi , které zdanění nebudou podléhat, lze podle směrnice zahrnout:

Je evidentní, že mezi osvobozenými příjmy nejsou zahrnuty např. úroky nebo licenční poplatky. Ty se totiž budou zdaňovat a od nich bude možno odečítat zaplacenou srážkovou daň.

od zdanitelných příjmů lze spatřovat v podobě odpisů.

se pak rozumí všechny náklady a výdaje, které poplatník vynaloží za účelem dosažení nebo zajištění příjmů. Mezi odečitatelné výdaje se řadí i výdaje na výzkum a vývoj, náklady na získání vlastního nebo dluhového kapitálu pro účely podnikání a dary dobročinným organizacím maximálně do výše 0,5 % příjmů ve zdaňovacím období (omezeno jen pro peněžní dary).

Naopak za se podle navržené směrnice považují následující výdaje:

Veškeré příjmy a výdaje budou vykazovány na , tedy ve zdaňovacím období, ve kterém vzniknou nebo budou vynaloženy. Pod příjmy pak směrnice v podstatě chápe výnosy a pod odčitatelnými výdaji náklady. Jejich ocenění bude dáno úplatou za plnění, například cenou zboží nebo služby, případně tržní hodnotou, jestliže se jedná o nepeněžní formu plnění.

V případě , tj. smluv, které by trvaly déle než 12 měsíců, by se příjem zdanil v daném zdaňovacím období v odpovídající výši. Procentuelně by se určil poměr příjmů ke zdanění v příslušném zdaňovacím období a to:

Zajímavostí v návrhu směrnice je též daňový odpis nedobytných pohledávek, tedy přesněji . Ten je možný pouze za splnění určitých podmínek, tj. pokud:

Pokud by později došlo k zaplacení pohledávky, která by byla před tím odečtena jako nedobytná, získaná částka příjmů se zahrne do základu daně v roce, ve kterém došlo k její úhradě.

Obecně je stanoveno, že dlouhodobá aktiva jsou až na některé výjimky pro daňové účely odpisovaná. se rozumí dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek, který je používán při podnikání po dobu delší než 12 měsíců. Výjimkou je majetek, jehož cena pořízení je nižší než 1 000 EUR, ten se odpisovat nebude, jeho náklady na pořízení budou tvořit jednorázově odčitatelný výdaj od základu daně.

Dlouhodobým aktivem může být i finanční aktivum, kterým je například akcie přidruženého podniku, půjčky podnikům, investice držené jako dlouhodobá aktiva, ostatní půjčky a vlastní akcie.

Odpisy pak budou stanoveny z hodnoty, která bude tvořena veškerými náklady přímo spojenými s pořízením, výstavbou nebo zhodnocením dlouhodobého aktiva. Od odpisové základny se nicméně odečte , která přímo souvisí s pořízením a výstavbou majetku. Směrnice striktně stanovuje, že daňový poplatník , nemá zde možnost jakékoliv volby.

jako takové bude moci uplatňovat pouze , kterým je myšlena osoba, které náležejí přínosy a rizika s dlouhodobým majetkem spojené, bez ohledu na skutečnost, zda je tato osoba právním vlastníkem. To v podstatě umožňuje odpisovat i takový majetek, u něhož je právní vlastnictví pořizovatele dáno až úplným zaplacením pořizovaného majetku.

Výjimkou je ale , u něhož ekonomický vlastník nebude uplatňovat odpisy, nýbrž bude od základu daně odečítat úrokovou složku leasingových plateb, která se naopak u leasingové společnosti (tedy právního vlastníka) do základu daně zahrne.

:

Rozebereme-li první skupinu odpisů, tak je rozuměn majetek, který má dlouhou dobu životnosti, tedy dle směrnice delší než 15 let. Odpisy u tohoto majetku budou vždy lineární, určeny podle doby životnosti majetku takto:

U vymezeného majetku bude možnost doložit, že odhadovaná doba životnosti majetku bude kratší než 40 let, resp. 15 let. Pokud daňový poplatník tuto skutečnost doloží, je možné odpisovat tento majetek i kratší dobu.

Dlouhodobý majetek, jehož doba životnosti je kratší než 15 let, se bude , a to roční sazbou ve výši 25 % odpisové základny. Ta bude stanovena na základě daňové hodnoty souboru za předchozí zdaňovací období upravené o aktiva zařazená a vyřazená do souboru v průběhu období. Úpravy se též provedou o náklady na pořízení, výstavbu nebo zhodnocení aktiv (přičtení) a o výnosy ze zcizení aktiv a veškerá odškodnění obdržená za ztrátu nebo zničení aktiva (odečtení). Bude-li mít odpisová základna zápornou hodnotu, připočte se k ní taková částka, aby se rovnala nule. Tato částka se ovšem zároveň přičte k základu daně.

se budou moci uplatnit u neodpisovaného majetku, u něhož daňový poplatník doloží, že se jeho hodnota na konci zdaňovacího období trvale snížila. Odpis bude odpovídat částce snížení hodnoty majetku. Jestliže by v dalších letech došlo ke zvýšení hodnoty majetku, zvýší se o tuto částku základ daně (v roce zvýšení hodnoty), částka však ve svém úhrnu nesmí překročit výši původně provedeného odpočtu.

Jednoznačně bude půda, umělecké předměty, starožitnosti nebo klenoty, tj. majetek, kterého se nedotýká zastarávání a opotřebování, a dále finanční aktiva.

Pro co nejjednodušší nastavení pravidel CCCTB bylo také stanoveno, že odpisy v roce zcizení majetku (prodeje atp.) se nebudou uplatňovat. S tímto souvisí i článek směrnice věnující se odložení zdanění u náhradních aktiv. Ten se zabývá možným odečtením kupní ceny od základu daně v případě, že bude tato cena investovaná do nového obdobného majetku.

Návrh směrnice o CCCTB přináší i možnosti, jak se vypořádat se ztrátami. Vznikne-li daňovému poplatníkovi nebo stálé provozovně daňového poplatníka - nerezidenta - ztráta v některém z účetních období, za které byl aplikován systém CCCTB, může být tato ztráta odečtena v následujících zdaňovacích obdobích.

Postup bude takový, že se nejdříve uplatní nejstarší ztráty od základu daně. Jejich odpočet nebude časově omezen a nesmí vést k záporné hodnotě základu daně. Při odpočtu ztrát může být základ daně pouze kladný nebo nulový, ale nikoliv záporný.

V článku 44 až 48 kapitoly VIII návrhu směrnice o CCCTB je řešen postup , to znamená, že jsou stanovena obecná pravidla pro uznávání a oceňování závazků, která se stanou součástí systému. Obecně se použijí vnitrostátní pravidla pro tento účel. Dále je vymezena způsobilost dlouhodobého majetku pro účely odpisování, tzn. majetek, který přechází do systému CCCTB bude odpisován tak, jak stanovuje směrnice. Dále je zde řešeno zdanění příjmů a výdajů spojených s dlouhodobými smlouvami, rezervy a odpočty nedobytných pohledávek a též přechod ztrát vzniklých před vstupem do systému. Ty mohou být v systému CCCTB odečteny od základu daně v míře stanovené podle vnitřních právních předpisů.

Naopak články 49 až 53 kapitoly VIII návrhu směrnice o CCCTB stanovují pravidla . Obecně platí, že pokud poplatník vystoupí ze systému CCCTB, aktiva a závazky se ocení v hodnotě vypočítané podle pravidel systému CCCTB. Dlouhodobá aktiva v rámci souboru aktiv budou naopak při vystoupení ze systému odpisována jako jeden soubor metodou degresivního odpisování roční sazbou daně 25 %. A ztráty vzniklé v systému CCCTB se převedou do dalších období a bude s nimi nakládáno již dle vnitrostátních daňových pravidel.

představuje skupinové zdanění, které lze v rámci systému CCCTB uplatnit pouze u podniků, které mají přímo či nepřímo:

Obě dvě kritéria by měla být splněna po celé zdaňovací období, jinak by měla daná společnost ze skupiny vystoupit. Minimální požadovaná doba členství ve skupině je devět měsíců. Pokud by tento časový test nebyl splněn, bude s daňovým subjektem zacházeno tak, jako kdyby se členem skupiny nikdy nestal.

Členem skupiny také nesmí být společnost, která je v platební neschopnosti anebo v likvidaci, i kdyby výše uvedené podmínky splňovala.

Základy daně členů skupiny se pak konsolidují, tedy sčítají. Při výpočtu konsolidovaného základu daně nebudou brány v potaz zisky a ztráty z transakcí provedených přímo uvnitř skupiny.

základů daně společností v rámci skupiny by znamenala odstranění části agendy převodních cen v rámci Evropské unie, což by podstatným způsobem snížilo administrativní zátěž jak pro společnosti, tak i pro daňové správy.

pak bude probíhat podle pravidel směrnice, tj. bude-li základ daně záporný, převede se ztráta do dalšího období, bude-li kladný, rozdělí se konsolidovaný základ daně na základě faktoru práce (určující je výše mzdových nákladů a počet zaměstnanců), tržeb a aktiv (hodnota ekonomicky vlastněného majetku). Rozdělení základu daně mezi členské státy bude probíhat na základě alokační formule, která se jeví jako spravedlivá (je zachováno spojení mezi faktory, které v členském státě tvoří hodnotu, a podílem na CCCTB). Zisky by měly být zdaňovány tam, kde jsou vyvářeny.

Problematika je řešena i z pohledu, to znamená, že je stanoveno, jak má být daňově zacházeno s dlouhodobým aktivem, dlouhodobou smlouvou, rezervou a ztrátou, které společnost přináší do skupiny. Postup je řešen i ve druhém směru, tedy při vystoupení společnosti ze skupiny či úplného zrušení skupiny.

Směrnice neopomíná ani úpravu reorganizace podnikatelské činnosti v rámci skupiny a ani vztahy skupiny s jinými subjekty.

Směrnice přináší postupy při aplikaci nástrojů proti daňovým únikům v rámci systému CCCTB, kterými jsou zejména pravidla nízké kapitalizace a CFC pravidla (pravidla o ovládaných zahraničních společnostech).

V rámci tzv. směrnice zakazuje odpočet úroků od základu daně v případě, že neexistuje dohoda o výměně informací a současně je:

Úroky mohou být přesto od základu daně odečteny, a to i v případě, že byly vyplaceny rezidentu třetí země, se kterou nebyla uzavřena dohoda o výměně informací, pokud:

Je tedy zřejmé, že v systému evropského konsolidovaného základu daně jsou pravidla nízké kapitalizace nastavena vůči třetím zemím, stejně tak jako CFC pravidla. Ta jsou aplikována, pokud daňový subjekt vlastní více než 50 % hlasovacích práv, kapitálu či podílu na zisku společnosti ze třetí země, v níž je zisk zdaňován sazbou daně nižší než 40 % průměrné sazby daně z příjmů právnických osob použitelné v členských státech, anebo přidružený podnik podléhá zvláštnímu režimu třetí země, který umožňuje podstatně nižší zdanění. CFC pravidla jsou dále aplikovaná, pokud více než 30 % příjmů rezidentní společnosti ve třetí zemi plyne z:

Směrnice stanovuje též procesní úpravu uplatňování systému CCCTB jak na straně daňového poplatníka, tak na straně správce daně.

Pro daňový subjekt, který by se rozhodl pro systém CCCTB, by plynuly tři základní povinnosti:

Směrnice pamatuje i na obsah daňového přiznání, formy jeho podání, opravy, na kontrolní mechanismy, opravné prostředky a evidence záznamů.

Navrhovaný systém CCCTB bude harmonizovat jen základ daně a nezamýšlí rozšíření harmonizace na daňové sazby. Členské státy budou moci i nadále určovat své sazby daně podle svých rozpočtových preferencí, a tím konkurovat daňovým systémům v celé Evropské unii. Nicméně zde existuje jisté úskalí v podobě omezování fiskální suverenity států. V současné době se v mnoha zemích odvíjí výše daňové zátěže spíše od konstrukce základu daně, a nikoliv od samotné sazby daně. Pokud by byl systém CCCTB volitelný, ztráta fiskální suverenity by byla jen částečná, pokud ale Komise do budoucna předpokládá, že by zavedla CCCTB povinně (nepovinnost uplatňování systému CCCTB bude způsobovat administrativní zátěž pro členské země, čemuž se chce do budoucna vyhnout zavedením povinného CCCTB), znamenalo by to ztrátu finanční samostatnosti jednotlivých zemí.

Mohlo by dojít i k situaci, kdy by zavedením systému CCCTB nebyly již státy motivovány využíváním nižších sazeb daně pro přilákání zahraničních investic, neboť výnosy z těchto investic by se v důsledku přelévaly do jiných členských zemí. Daňová soutěž by tak postrádala ekonomickou racionalitu.

Dalším negativem zavedení systému CCCTB je, že společnosti povedou i nadále finanční účetnictví v každém členském státě podle odlišných pravidel. Zda bude tedy dosaženo zjednodušení administrativy a omezení problematiky převodních cen je otázkou.

Také poměrně složitý model dělení konsolidovaného základu daně mezi členské státy není zcela jednoznačný a bude přinášet výkladové problémy. V rámci legislativního procesu by měla být proto věnována patřičná pozornost pro jeho konkrétnější specifikaci.

Z hlediska správy daní bude problémem i fakt, že výklad ani nebude již tvořena lokálními daňovými správami a národními soudy, ale bruselskými úředníky a judikaturou Soudního dvora Evropské unie, což může být někdy v neprospěch některých členských států.

Postoj České republiky k systému CCCTB je dlouhodobě spíše rezervovaný a v mnohých ohledech negativní. Tato skutečnost byla naposledy potvrzena i v usnesení výboru pro evropské záležitosti z 15. schůze konané dne 26. května 2011 (viz http://psp.cz): Přestože vláda České republiky návrh systému CCCTB nepřijala s nadšením, bude i přesto v orgánech Rady Evropské unie usilovat alespoň o co nejvýhodnější stanovení parametrů pro rozdělení konsolidovaného základu daně z příjmů a jeho vzorce.

Obdobný postoj, jako Česká republika, zaujímají i jiné země Evropské unie. Např. Maďarsko, Polsko, Velká Británie, Irsko, ale i Německo vznesly zásadní námitku proti systému CCCTB a sice, že dojde k omezení suverenity jednotlivých členských států a k omezení různých možností v oblasti daní a pravděpodobně i k poklesu daňových příjmů. Pro společný konsolidovaný základ daně jsou v tuto chvíli snad jen Francie a Španělsko. Ostatní země se obávají snížení svých daňových příjmů a nejsou zcela za jedno v tom, že dojde ke snížení administrativní zátěže podniků a daňových správ.

Návrh směrnice o CCCTB v této podobě zcela nepodporují ani samotné podniky, i když je Komise Evropské unie přesvědčena o opaku.

Dá se proto očekávat, že budoucí jednání v Radě Evropské unie o zavedení směrnice o systému CCCTB budou bouřlivá a velmi kontroverzní. Komise dokonce předpokládá, že jednání o CCCTB budou trvat minimálně dva roky. Pokud by i přes tato jednání systém CCCTB neprošel, byl by pravděpodobně přijat pouze zeměmi, které by o něj projevily zájem (tj. přijetí na tzv. posílené spolupráci).

Přestože problematika společného konsolidovaného základu daně nabývá v poslední době na významu a je výrazně podporována i několika členskými zeměmi Evropské unie, stojí na druhé straně ty země, které naopak proti systému CCCTB zaujímají negativní stanovisko. Mezi tyto země lze zařadit i Českou republiku, která se k systému CCCTB staví poněkud rezervovaně a spíše jej odmítá. Budoucí legislativní vývoj je tak v tuto chvíli nejasný. Návrh směrnice o CCCTB představuje také první pokus o harmonizaci ve fiskální oblasti na evropské úrovni, dají se proto očekávat intenzivní debaty o jeho skutečné finální podobě. Pokud by ale nakonec systém CCCTB byl zaveden, uplatní se pravděpodobně nejdříve až od roku 2015 nebo 2016.

LITERATURA:

(CCCTB) ze dne 16. 3. 2011. Dostupné z: http://ec.europa.eu/taxation_customs/resources/ documents/taxatio n/company_tax/ common_tax_base/com_2011_121_cs.pdf.