Koupě práva na využití rekreačních
objektů
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 16. prosince 2010 ve věci
C-270/09 MacDonald Resorts Ltd, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 9 zák. č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 10 zák. č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
-
§ 56 odst. 3
zák. č. 235/2004 Sb., o dani z přidané
hodnoty, ve znění pozdějších předpisů
1) Poskytování služeb takovým subjektem, jako je odvolatelka v
původním řízení, v rámci takového systému, jako je „opční“ program dotčený v původním řízení, musí
být kvalifikována v okamžiku, kdy zákazník účastnící se takového systému přemění původně nabytá
práva na službu nabízenou tímto subjektem. Jsou-li tato práva přeměněna na ubytování v hotelu nebo
na právo krátkodobě užívat ubytovací zařízení, tato poskytování představují poskytování služeb
vztahujících se k nemovitosti ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. a) (čl. 45 Recastu, pozn. zpracovatele)
šesté směrnice Rady 77/388/EHS ze dne 17. května
1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém
daně z přidané hodnoty: jednotný základ daně, ve znění směrnice Rady
2001/115/ES ze dne 20. prosince 2001, která jsou
uskutečňována v místě, kde se nachází tento hotel nebo toto ubytovací zařízení.
2) V takovém systému, jako je „opční“ program dotčený v původním
řízení, pokud zákazník přemění původně nabytá práva na právo krátkodobě užívat ubytovací zařízení,
představuje dotyčné poskytnutí služeb představuje nájem nemovitého majetku ve smyslu čl. 13 části B
písm. b) šesté směrnice 77/388, ve znění směrnice 2001/115 [kterému odpovídá nynější čl. 135 odst. 1
písm. l) směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28.
listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty]. Toto ustanovení však nebrání členským
státům, aby tuto službu z osvobození od daně vyloučily.
Rozsudek řeší stejnou problematiku jako rozsudek SDEU C-37/08 RCI Europe,
Sb. rozh. s. I-7533, ze dne 3. září 2009, tj. zdanění práva užívat po určitou dobu roku, předem
blíže nespecifikovanou, nemovitost, což bývá často označováno jako timesharing. Rozsudek řeší
problematiku okamžiku zdanitelného plnění a místa zdanitelného plnění, což způsobovalo v praxi
značné problémy, protože právo je převáděno v okamžiku, kdy ještě není známo, kde bude právo
využito.