Nákup vstupenky na operu není cestovní
službou
Jan
Rambousek
Rozsudek Soudního dvora Evropského unie ze dne 9. prosince 2010 ve věci C-31/10 Minerva
Kulturreisen GmbH, dosud neuveřejněn v Úředním věstníku
K předpisům:
-
§ 89 zák. č.
235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve
znění pozdějších předpisů
Článek 26 (čl. 308 Recastu, pozn. zpracovatele) šesté směrnice Rady
77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci
právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu – Společný systém daně z přidané
hodnoty: jednotný základ daně musí být vykládán tak, že se nepoužije na samostatný prodej vstupenek
na operní představení cestovní kanceláří bez poskytnutí cestovní služby.
Minerva provozuvala cestovní kancelář a mimo jiné nakupovala vstupenky od
Saské státní opery (Semperoper) v Drážďanech a prodávala je vlastním jménem a na vlastní účet
koncovým zákazníkům a cestovním kancelářím buď spolu s jinými službami, které jim poskytla, např.
ubytováním, průvodcovskými službami po městě, kyvadlovou dopravou či restauračními službami, nebo
bez těchto služeb. Spor nastal ohledně případů, kdy byly prodávány tyto vstupenky samostatně, bez
dalších služeb. Rozsudek se pokouší řešit nejasnosti, ohledně toho co jsou a nejsou služby
cestovního ruchu. Už tedy víme, že samostatná doprava, nebo samostatné ubytování jsou službami
cestovního ruchu a naopak prodej vstupenek do opery cestovní službou není. Bohužel zůstává řada
dalších činností, které zůstávají nevyjasněny a můžeme si pouze povzdychnout, že SDEU nevyužívá
obiter dictum
, aby nám alespoň naznačil, jak postupovat v dalších nejasných případech.