Pro účely zákona č. 235/2014 Sb. , o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH “), je třeba přemístění zboží do jiného členského státu chápat v souladu se Směrnicí Rady 2006/112/ES o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice o DPH “) jako transakci, při níž osoba povinná k dani přemístí obchodní majetek z jednoho členského státu do jiného členského státu pro účely uskutečňování svých ekonomických činností. V dřívějším znění zákona o DPH nebyla definice pojmu „přemístění zboží“ výslovně uvedena. Novelou zákona o DPH , která je součástí zákona č. 343/2020 Sb. , kterým se mění některé zákony v oblasti daní v souvislosti s implementací předpisů EU, ve znění pozdějších předpisů, do § 4 zákona o DPH , ve kterém jsou vymezeny základní pojmy pro účely DPH, bylo doplněno, co se rozumí přemístěním zboží.
DPH při přemístění zboží do jiného členského státu
Ing.
Václav
Benda
Úvod
Přemístění zboží
je podle právní fikce
za stanovených podmínek považováno za pořízení zboží z jiného členského státu nebo naopak za dodání zboží do jiného členského státu, přestože při něm nedochází ke změně vlastnického práva. Tato skutečnost vyplývá z čl. 17 směrnice o DPH, na který navazují příslušná ustanovení zákona o DPH. Ve stanovených případech se odeslání nebo přeprava zboží do jiného členského státu za přemístění obchodního majetku (a tedy ani za dodání zboží do jiného členského státu na jedné straně a pořízení zboží z jiného členského státu na straně druhé) nepovažuje.V následujícím textu jsou nejprve vysvětlena pravidla pro stanovení místa plnění při přemístění zboží. Dále jsou s využitím příkladů vysvětlena pravidla uplatnění DPH při přemístění zboží z jiného členského státu do tuzemska a naopak z tuzemska do jiného členského státu, včetně specifických postupů při dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu uvnitř území EU. Pravidla pro tento zvláštní režim vycházejí ze směrnice Rady 2018/1910/EU, kterou se mění směrnice o DPH, pokud jde o harmonizaci a zjednodušení určitých pravidel v systému daně z přidané hodnoty pro obchod mezi členskými státy, kterou se s účinností od 1. 1. 2020 změnila směrnice o DPH.
Místo plnění při přemístění zboží
Přemístění zbožím se podle § 4 odst. 5 zákona o DPH rozumí odeslání nebo přeprava zboží, které je součástí obchodního majetku osoby povinné k dani, mezi členskými státy do členského státu, do něhož je zboží odesláno nebo přepraveno pro účely uskutečňování ekonomické činnosti této osoby, pokud je toto zboží odesláno nebo přepraveno touto osobou nebo jí zmocněnou třetí osobou. V navazujícím § 4 odst. 6 zákona o DPH je ve vazbě na čl. 17 odst. 2 směrnice o DPH vymezeno, ve kterých případech se odeslání nebo přeprava zboží za přemístění zboží nepovažuje. V § 4 odst. 7 zákona o DPH je vymezen postup v případě, že některá z podmínek, které jsou předpokladem toho, že se nejedná o přemístění zboží, přestane být plněna.
Při přemístění zboží do jiného členského státu se neuplatňují při stanovení místa plnění žádná speciální pravidla a postupuje se podle obecných pravidel platných pro stanovení místa plnění při dodání zboží do jiného členského státu a při pořízení zboží z jiného členského státu. Při dodání zboží, pokud je odesláno nebo přepraveno do jiného členského státu osobou, která uskutečňuje dodání zboží nebo osobou, pro kterou se uskutečňuje dodání zboží nebo zmocněnou třetí osobou, je místem plnění podle § 7 odst. 2 zákona o DPH místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava zboží začíná. Ve vazbě na tuto obecnou úpravu je v případě přemístění zboží do jiného členského státu tímto místem území členského státu, na němž je zahájena přeprava či odeslání přemisťovaného zboží.
Při pořízení zboží z jiného členského státu se za místo plnění podle § 11 odst. 1 zákona o DPH považuje místo, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy k pořizovateli. V případě přemístění zboží z jiného členského státu je tímto místem území členského státu, na němž je ukončena přeprava či odeslání přemisťovaného zboží.
Přemístění zboží do tuzemska
Pořízením zboží z jiného členského státu se podle § 16 zákona o DPH obecně rozumí nabytí práva nakládat jako vlastník se zbožím od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která není v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží osvobozenou osobou. Pořízením zboží z jiného členského státu je tedy prakticky dodání zboží z jiného členského státu od osoby registrované k dani v jiném členském státě, která je v obdobném postavení jako v tuzemsku plátce daně. Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se považuje také přemístění zboží plátcem nebo identifikovanou osobou, a to ve smyslu definice tohoto pojmu, která vyplývá z § 4 odst. 5 zákona o DPH. Za pořízení zboží z jiného členského státu za úplatu se dále považuje přemístění zboží osobou registrovanou k dani v jiném členském státě, která nemá sídlo v tuzemsku, nebo zahraniční osobou povinnou k dani, která nemá provozovnu v tuzemsku, pokud je zboží odesláno nebo přepraveno z jiného členského státu do tuzemska.
Vznik povinnosti přiznat daň při přemístění zboží do tuzemska se stanoví podle obecných pravidel daných v § 25 odst. 1 zákona o DPH. Podle tohoto odstavce vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu k patnáctému dni následujícího měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem měsíce, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu. Podle § 25 odst. 2 zákona o DPH se přemístění zboží, které se chápe jako pořízení zboží z jiného členského státu, považuje za uskutečněné dnem, ke kterému by bylo uskutečněno takové plnění při dodání zboží do jiného členského státu podle § 22 zákona o DPH. V případě standardního přemístění zboží je tímto dnem prakticky den fyzického přemístění zboží.
PŘÍKLAD 1
Přemístění zboží osobou registrovanou k dani z jiného členského státu do tuzemska
Firma se sídlem v Německu, kde je osobou registrovanou k dani, má v České republice prodejní sklad, který je provozovnou. Proto je tato firma v tuzemsku registrována jako plátce daně. Do tohoto skladu přemisťuje německá firma zboží, které podléhá základní sazbě daně ve výši 21 %, a to z Německa za účelem jeho prodeje v tuzemsku.
Toto přemístění zboží z Německa do tuzemska je spojeno s povinností přiznat daň v tuzemsku jako při pořízení zboží. Základem daně bude podle § 36 odst. 6 zákona o DPH cena zboží, za kterou by ho bylo možno pořídit v okamžiku jeho přemístění do tuzemska. Německá firma je povinna z tohoto zboží při jeho přemístění do tuzemska podle § 25 odst. 1 zákona o DPH přiznat daň. Pokud např. přemístí zboží 21. 6. 2021, povinnost přiznat daň při pořízení zboží ji vznikne k 15. 7. 2021 jako patnáctému dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy bylo zboží pořízeno. Německé firmě jako plátci daně v tuzemsku tedy vznikne v přiznání za červenec 2021 povinnost přiznat daň v ř. 3 a ve stejném přiznání si může ř. 43 uplatnit nárok na odpočet daně. Následný prodej zboží ze skladu je dodáním zboží s místem plnění v tuzemsku, z něhož je povinna německá firma prostřednictvím své provozovny standardně přiznat daň na výstupu v ř. 1 přiznání k DPH. Pořízení zboží i jeho prodej v tuzemsku musí německá firma jako plátce daně promítnout také v kontrolním hlášení.
Přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu
Podle § 13 odst. 6 zákona o DPH se přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu považuje za dodání zboží za úplatu. Ve vazbě na to je podle § 64 odst. 4 zákona o DPH osvobozeno od daně také přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu, pokud by bylo za obdobných podmínek uvedených v předchozích odstavcích od daně osvobozeno standardní dodání zboží do jiného členského státu.
Při přemístění zboží do jiného členského státu by měl tedy plátce postupovat obdobně jako při dodání zboží do jiného členského státu. Podle § 22 odst. 1 zákona o DPH vzniká při dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně, povinnost přiznat uskutečnění tohoto dodání k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo dodání zboží uskutečněno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před tímto patnáctým dnem, je plátce povinen přiznat uskutečnění tohoto dodání ke dni vystavení daňového dokladu. Navazující pravidla pro stanovení dne uskutečnění plnění při přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu, které se považuje za dodání zboží za úplatu, vyplývají z § 22 odst. 2 písm. a) zákona o DPH. Den uskutečnění plnění se podle tohoto písmene váže na den přemístění zboží do jiného členského státu.
Základ daně se při přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a) zákona o DPH. Podle tohoto písmene je základem daně cena zboží nebo cena obdobného zboží, za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Pokud takovou cenu nelze určit, je základem daně výše celkových nákladů vynaložených na dodání zboží ke dni uskutečnění plnění.
PŘÍKLAD 2
Přemístění zboží plátcem z tuzemska do jiného členského státu
Firma se sídlem v tuzemsku, která je plátcem, má na Slovensku provozovnu, a proto je tato firma na Slovensku registrována jako plátce daně. Do provozovny na Slovensku přemisťuje česká firma z tuzemska zboží za účelem jeho prodeje na Slovensku.
Toto přemístění zboží musí v tuzemsku přiznat jako dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně. Základem daně bude podle § 36 odst. 6 zákona o DPH cena zboží, za kterou by ho bylo možno pořídit v okamžiku jeho přemístění z tuzemska. Česká firma je povinna toto přemístění zboží z tuzemska přiznat podle § 22 zákona o DPH. Pokud např. přemístí zboží 29. 6. 2021, povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu ji vznikne k 15. 7. 2021 jako patnáctému dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy se toto plnění uskutečnilo. V přiznání k DPH za červenec 2021 vznikne české firmě povinnost přiznat hodnotu zboží dodaného do jiného členského státu v ř. 20. Ve stejném období vykáže stejnou částku v souhrnném hlášení, a to kódem „1“ a uvedením DIČ, které má na Slovensku přiděleno její provozovna. Provozovně na Slovensku vznikne povinnost přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu a návazně za splnění podmínek stanovených ve slovenském zákoně o DPH nárok na odpočet daně.
Přepravení zboží do jiného členského státu, které není přemístěním
V § 4 odst. 6 zákona o DPH je ve vazbě na čl. 17 odst. 2 směrnice o DPH vymezeno, ve kterých případech se odeslání nebo přeprava zboží za přemístění zboží nepovažuje. Podle čl. 17 odst. 2 směrnice o DPH se odeslání nebo přeprava zboží do jiného členského státu nepovažuje ve stanovených případech za přemístění obchodního majetku, a tedy ani za dodání zboží do jiného členského státu na jedné straně a pořízení zboží z jiného členského státu na straně druhé.
Podle § 4 odst. 6 zákona o DPH se za přemístění obchodního majetku z tuzemska do jiného členského státu nepovažuje odeslání nebo přeprava zboží pro stanovené účely, například pro účely prodeje zboží na dálku do jiného členského státu. V tomto případě přiznává daň na výstupu vždy prodávající, a to ve vazbě na místo plnění stanovené podle § 8 zákona o DPH buď v zemi, odkud zboží zasílá, nebo v zemi zákazníka, jemuž nevzniká povinnost přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu. Z toho důvodu se přepravení zboží z tuzemska do jiného členského státu ani naopak z jiného členského státu do tuzemska za účelem jeho prodeje formou prodeje zboží na dálku za přemístění zboží v souladu se směrnicí o DPH nepovažuje.
Za přemístění zboží se nepovažuje ani přepravení zboží do jiného členského státu za účelem jeho dodání, které je spojeno s instalací nebo montáží plátcem, který zboží dodává, nebo jím zmocněnou třetí osobou, v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží. V tomto případě se přepravení zboží pro jeho dodavatele nepovažuje za přemístění zboží do jiného členského státu, přestože místo plnění se přenáší do členského státu, v němž je prováděna instalace nebo montáž.
Za přemístění zboží se nepovažuje přepravení zboží do jiného členského státu za účelem jeho dodání na palubě lodí, letadel nebo vlaků během přepravy cestujících, u něhož se podle § 7 odst. 4 zákona o DPH váže místo plnění na místo zahájení přepravy cestujících. Daň tedy prodávající z prodaného zboží odvede v členském státě, kde je zahájena přeprava zboží, a nikoliv v členském státě, na jehož území dochází k faktickému prodeji zboží.
Za přemístění zboží se nepovažuje ani přepravení zboží do jiného členského státu pro účely jeho dodání soustavami nebo sítěmi, tj. dodání plynu, elektřiny, tepla či chladu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy. V tomto případě se určí místo plnění podle § 7a zákona o DPH podle sídla obchodníka, jemuž je zboží dodáno, nebo podle místa, kde je uvedené zboží spotřebováno. Pro dodavatele plynu, elektřiny, tepla či chladu prostřednictvím přepravní nebo distribuční soustavy se tedy o přemístění zboží nejedná.
Za přemístění zboží do jiného členského státu se nepovažuje ani dodání zboží plátcem v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pokud je dodání zboží v tomto členském státě osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, a dále pro účely vývozu zboží plátcem do třetí země, pokud je zboží podle celních předpisů propuštěno do režimu vývozu.
Za přemístění zboží do jiného členského státu se nepovažuje přepravení zboží pro účely poskytnutí služby pro osobu povinnou k dani, zahrnující práce na zboží fyzicky uskutečněné v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží. Musí být splněna podmínka, že zboží je po provedení prací vráceno zpět osobě povinné k dani do členského státu, ze kterého bylo zboží původně odesláno nebo přepraveno. Toto pravidlo se uplatní např. při opravě stroje, kterou pro plátce v jiném členském státě provede osoba registrovaná k dani, jak je vysvětleno v následujícím příkladu.
PŘÍKLAD 3
Přepravení stroje z tuzemska do jiného členského státu za účelem jeho opravy
Firma, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, přepraví do Německa stroj za účelem provedení opravy. Tu provede ve své dílně v Německu servisní firma, která je osobou registrovanou k dani. Přepravení stroje pro tyto účely nebude pro českou firmu chápáno jako přemístění zboží z tuzemska do Německa, pokud bude stroj po provedení opravy přepraven zpět z Německa do tuzemska.
Přepravení opraveného stroje z Německa do tuzemska nebude logicky také posuzováno jako přemístění zboží, z něhož by vznikala v tuzemsku povinnost přiznat daň. Provedení opravy bude chápáno jako poskytnutí služby (práce na movité věci), u níž je místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce v tuzemsku. Bude to znamenat, že servisní firma bude opravu účtovat bez daně a povinnost přiznat daň z této služby v tuzemsku, kde je místo plnění, vznikne české firmě.
Obdobným způsobem by se posuzovala situace, kdy by naopak osoba registrovaná k dani v jiném členském státě přepravila do tuzemska zboží z jiného členského státu za účelem provedení prací na movité věci.
Za přemístění zboží do jiného členského státu se nepovažuje ani přepravení zboží pro účely jeho přechodného užití v členském státě, ve kterém je ukončení odeslání nebo přepravy zboží, pro účely poskytnutí služby plátcem. Jedná se např. o přepravení stavebního stroje za účelem přechodného užití v jiném členském státě pro účely poskytnutí stavebních prací, po jejichž provedení se stroj vrátí do tuzemska. Obdobně se za přemístění zboží do jiného členského státu nepovažuje přepravení zboží pro účely přechodného užití zboží na dobu nepřekračující 24 měsíců na území jiného členského státu, ve kterém by se na dovoz stejného zboží ze třetí země pro přechodné užití vztahoval režim dočasného použití s plným osvobozením od cla (např. zboží určené jako exponát na výstavu nebo veletrh).
Porušení podmínek, za nichž se přepravení zboží nepovažuje za přemístění
Zboží se považuje podle čl. 17 odst. 2 směrnice o DPH za přemístěné do jiného členského státu, pokud není plněna některá z podmínek uvedených v čl. předchozím 17 odst. 2 směrnice o DPH. V takovém případě se má za to, že přemístění nastává v okamžiku, kdy dotyčná podmínka přestane být plněna. Znamená to, že v tomto okamžiku vlastníkovi zboží vzniká povinnost přiznat daň jako při pořízení zboží, a to v členském státě, do něhož bylo předmětné zboží přepraveno. Toto pravidlo vyplývá v návaznosti na směrnici o DPH z § 4 odst. 7 zákona o DPH. Uplatnilo by se např. v situaci uvedené v předchozím příkladu, pokud by po opravě stroje, kterou pro plátce v jiném členském státě provedla osoba registrovaná k dani, nebyl opravený stroj přepraven zpět do tuzemska, jak je vysvětleno v následujícím příkladu.
PŘÍKLAD 4
Přepravení zboží z tuzemska do jiného členského státu, které se stane přemístěním
Firma, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, přepraví do Německa stroj za účelem provedení opravy. Tu provede ve své dílně v Německu servisní firma, která je osobou registrovanou k dani.
Přepravení stroje pro tyto účely nebude pro českou firmu chápáno jako přemístění zboží z tuzemska do Německa, pokud bude stroj po provedení opravy přepraven zpět z Německa do tuzemska. Pokud by se však česká firma rozhodla po provedení opravy stroj v Německu prodat a nebyl by tedy přepraven zpět do tuzemska, přestala by být plněna podmínka (vrácení stroje) nezbytná pro to, aby se nejednalo o přemístění zboží. Bude to znamenat, že české firmě vznikne v Německu povinnost přiznat daň z tohoto stroje jako při přemístění zboží. Také z jeho následného prodeje bude muset být v Německu odvedena daň, protože se bude jednat o dodání zboží s místem plnění v tomto členském státě.
Obdobným způsobem by se posuzovala situace, kdy by naopak osoba registrovaná k dani v jiném členském státě přepravila do tuzemska zboží z jiného členského státu za účelem provedení prací na movité věci, pokud by nedošlo k přepravení zpět do členského státu, odkud byla movitá věc do tuzemska za tímto účelem přepravena.
Dodání a pořízení zboží s použitím přemístění zboží v režimu skladu
Dodání a pořízení zboží s použitím přemístění v režimu skladu (režim skladu) je zvláštním daňovým režimem při obchodování se zbožím mezi členskými státy, který je od 1. 1. 2020 upraven ve směrnici o DPH. Implementační novelou zákona o DPH byla pravidla pro režim skladu upravena v novém znění § 18 a v navazujících ustanoveních zákona o DPH, a to v souladu s předpisy EU. Přemístěním zboží v režimu skladu se pro účely DPH podle § 18 odst. 1 zákona o DPH rozumí přemístění zboží prodávajícím za účelem následného dodání tohoto zboží kupujícímu v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, a to za splnění stanovených podmínek:
a)
V době zahájení odeslání nebo přepravy tohoto zboží musí prodávající znát daňové identifikační číslo (DIČ) kupujícího vydané členským státem ukončení odeslání nebo přepravy zboží a může prokázat, že zboží bude následně dodáno kupujícímu na základě ujednání mezi kupujícím a prodávajícím.
b)
Prodávající uvede přemístění tohoto zboží v evidenci pro účely DPH. Dále je prodávající povinen uvést DIČ kupujícího vydané členským státem ukončení odeslání nebo přepravy zboží v souhrnném hlášení.
Prodávajícím se pro účely režimu skladu rozumí podle § 18 odst. 2 písm. a) zákona o DPH osoba registrovaná k dani v členském státě zahájení odeslání nebo přepravy zboží uskutečňující přemístění zboží v režimu skladu, která nemá v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy zboží sídlo nebo provozovnu. Prakticky to znamená, že režim skladu nemůže prodávající využít, pokud má sídlo v členském státě, odkud je zboží přepraveno, a v členském státě, kde je ukončena jeho přeprava, má provozovnu.
Kupujícím se pro účely režimu skladu rozumí podle § 18 odst. 2 písm. b) zákona o DPH osoba registrovaná k dani v členském státě ukončení odeslání nebo přepravy tohoto zboží, na kterou má být podle § 18 odst. 1 zákona o DPH následně převedeno právo nakládat se zbožím jako vlastník.
Při splnění stanovených podmínek není přemístění zboží v režimu skladu do jiného členského státu považováno za uskutečněné plnění, jak vyplývá z § 18 odst. 3 zákona o DPH, a proto nevzniká prodávajícímu povinnost přiznat daň jako při standardním přemístění zboží do jiného členského státu. Daň se přiznává až v návaznosti na následné převzetí zboží předem známým kupujícím. Takové dodání se přitom považuje za dodání zboží do jiného členského státu, z něhož vzniká povinnost přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu až kupujícímu.
Režim skladu tedy prakticky řeší situaci, kdy prodávající přemístí zboží do jiného členského státu za účelem jeho následného dodání předem známému kupujícímu, tj. situaci, kdy není v souvislosti s tímto přemístěním převáděno vlastnické právo ke zboží. Pokud by se na tuto situaci aplikovala obecně platná pravidla, jednalo by se prakticky i o dvě navazující plnění. Prvním plněním by bylo přemístění zboží do jiného členského státu spojené s povinností prodávajícího přiznat daň v členském státě, do něhož bylo zboží přemístěno jako při pořízení zboží z jiného členského státu. Prodávajícímu by přitom vznikla registrační povinnost v členském státě, do kterého zboží přemístil. Druhým plněním by bylo následné dodání zboží prodávajícím kupujícímu, které by se posuzovalo jako dodání zboží s místem plnění v členském státě, kde se po přemístění zboží v okamžiku dodání nachází.
Dojde-li ve stanovené lhůtě pro dodání k převodu vlastnického práva na kupujícího, má se za to, že prodávající uskutečnil dodání zboží do jiného členského státu a že kupující uskutečnil pořízení zboží z jiného členského státu, a to se všemi důsledky z toho vyplývajícími, tj. zejména s povinností kupujícího přiznat daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu. Lhůta pro dodání se stanoví v § 18 odst. 4 zákona o DPH v souladu se směrnicí o DPH v délce 12 měsíců (lhůta pro dodání) ode dne ukončení odeslání nebo přepravy daného zboží při jeho přemístění v režimu skladu.
PŘÍKLAD 5
Přemístění zboží z tuzemska do jiného členského státu v režimu skladu
Firma, která je plátcem daně, se sídlem v tuzemsku dodává zboží jako prodávající v režimu skladu z tuzemska na Slovensko, kde nemá provozovnu.
Kupujícím je slovenská firma, která je osobou registrovanou k dani se sídlem na Slovensku. Podmínky pro uplatnění režimu skladu jsou splněny. Daň při pořízení zboží na Slovensku bude tedy přiznávat slovenská firma jako kupující, přestože se fakticky jedná o přemístění zboží z tuzemska na Slovensko českou firmou, která nemusí v této souvislosti přiznávat daň na Slovensku a nemusí se zde registrovat k DPH. Bylo-li zboží umístěno do skladu na Slovensku např. 30. 6. 2021 a slovenská firma je převezme 11. 7. 2021, dodání zboží do jiného členského státu bude považováno pro prodávajícího za uskutečněné 11. 7. 2021. Vystaví-li prodávající daňový doklad 13. 7. 2021, vznikne mu povinnost přiznat dodání zboží do jiného členského státu k tomuto dni. V daňovém přiznání za červenec 2021 tedy česká firma jako prodávající přizná v ř. 20 daňového přiznání fakturovanou hodnotu dodaného zboží. V oddílu C souhrnném hlášení za červen 2021 uvede plátce slovenské DIČ předpokládaného pořizovatele a v oddílu B souhrnného hlášení za červenec 2021 standardní údaje o dodání zboží do jiného členského státu.