Stanovení daně podle pomůcek - prověřené soudem

Finanční úřad zahájil kdesi v jednom s. r. o. provozujícím restauraci a penzion kontrolu daně z příjmů právnických osob a DPH za roky 2013 a 2014. Přičemž odhalil jeden nepřiznaný příjem za ubytování a podle berňáku mnohé významné chyby v evidenci zásob potravin, které daňový subjekt neodstranil. Podle správce daně proto , které si opatřil; a návazně dle zákona předepsal i výchovné penále.

Proti rozhodnutím finančního úřadu o vydání platebních výměrů na daňový doměrek a penále , který však tento opravný prostředek zamítnul. Dále se daňový subjekt bránil soudním přezkumem žalobou proti rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, kde namítal hlavně důvod přechodu z důkazů na pomůcky. Načež firma podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu. V níž uvedla, že nebyly splněny podmínky pro stanovení daně podle pomůcek a že odmítá nést důkazní břemeno ve vztahu ke skutečnostem, které v daňovém přiznání netvrdila. Podle ní měl správce daně pochybnosti o daňové evidenci – které vedly k přechodu na pomůcky – nejen označit, ale též prokázat.

Možná se čtenář domnívá, že šlo o podvodnou firmu, která systematicky a dlouhodobě nepřiznávala tržby a trest si zasloužila. Ale Kdo zažil provoz restaurace, jistě ví, že v kuchyni se musí často improvizovat – zákazníci chtějí jídlo hned – a „papíry“ se řeší až dodatečně. Podle firmy správce daně neprokázal, že systematicky nebo ve větším rozsahu krátila tržby a přechod na pomůcky dle ní nelze opřít jen o nevýznamné, zástupné důvody. A u nesrovnalostí vedení evidencí by měla být brána v úvahu jistá přirozená chybovost, která nezpochybňuje věrohodnost celku. Přičemž navrhovaný důkaz – svědeckou výpověď zaměstnance – správce daně i krajský soud zamítli.

Daňové řízení je postaveno na zásadě, že poplatník/plátce má povinnost daň přiznat (břemeno tvrzení) a svá tvrzení doložit (břemeno důkazní). Podle § 92 odst. 3 DŘ: Pro účel kauzy výjimku stanovuje § 92 odst. 5 písm. c) DŘ, podle kterého . A pokud tímto způsobem správce daně dospěje k závěru, že poplatník/plátce neunesl důkazní břemeno a jeho daň tak nelze dokazováním stanovit, je jeho zákonnou povinností stanovit daň způsobem v pořadí dalším, tedy tzv. podle pomůcek.

Pro přesnost citujme stěžejní § 98 odst. 1 DŘ: „ A ještě navazující § 98 odst. 4 DŘ: „

Ke stanovení daňové povinnosti na základě pomůcek : Ohledně právní ochrany firem „postižených“ stanovením daně tzv. dle pomůcek – formou odvolání a posléze soudní žaloby a kasační stížnosti – je stěžejní speciální ustanovení § 114 odst. 4 DŘ, podle kterého splnění těchto tří podmínek podléhá přezkumu odvolacího orgánu:

V přiznáních k dani z příjmů a k DPH vykázala firma základy daně zejména z poskytnutí stravovacích služeb (prodej jídla) a dodání zboží (prodej potravin), takže svá tvrzení o těchto údajích byla povinna hodnověrným způsobem prokázat. Podle § 100 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „DPH“), je: „ Přičemž musí evidovat řádně nejen zdanitelná plnění uskutečněná a přijatá, ale i obchodní majetek – včetně zásob. Způsob evidence zásob musí být přesvědčivý a průkazný, aby v každém okamžiku přesně odrážel jejich skutečný stav…

Správce daně při analýze daňové evidence odhalil, že pořízené zboží (suroviny k přípravě jídel) ne zcela odpovídá stavu zásob (evidence skladu). Jídla, která podle evidence prodeje měla být vydávána, byla v některých případech zhotovena ze surovin, které předtím nebyly naskladněny. Daňovým subjektem vedené evidence postrádaly vzájemnou návaznost, chybělo logické propojení mezi nákupem surovin, skladem, přípravou a výdejem jídel. že náklady na pořízení zásob byly vynaloženy na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a Firma doložila počty vydaných porcí, cenu za porci i celkovou, ovšem neprokázala – například skladovými kartami či výdejkami – že nakoupené potraviny byly použity k výrobě obědů prodaných v restauraci. Nebyly předloženy ani kalkulace sloužící pro stanovení prodejních cen zboží a služeb. která v kontrolovaných letech 2013, 2014 dosahovala u jídel cca 70 %, ale u nápojů pouze 5 %. Přičemž : pivo 34–54 %, nealko 71–187 %, alkohol 53–147 % a jídlo 86–126 %.

nemá povinnost prokázat, že údaje o určitém případu jsou zaznamenány v rozporu se skutečností, . Ne každá chyba a nedostatek evidence způsobí takto požadovanou intenzitu pochybností. Budou to pouze takové (nedostatkem spolehlivých informací o konkrétním obchodním případu) (celkovou nevěrohodností účetnictví či evidencí, i když na první pohled o konkrétním případu předepsané informace poskytuje) . Správce daně je povinen identifikovat konkrétní skutečnosti, na základě kterých hodnotí předložené evidence jako nevěrohodné. Jen tak totiž unese důkazní břemeno vyplývající pro něj z § 92 odst. 5 písm. c) DŘ. Tedy proč trvá na původních tvrzeních a čím dokládá, že přes vzniklé pochyby je hospodaření průkazné. Nebo může upravit původní tvrzení, resp. nabídnout nová odrážející vzniklé pochyby – která pak zase bude muset náležitě prokázat.

Správce daně u celé řady položek identifikoval chyby ve vedení daňové evidence, přičemž firmě dával možnost, vyzýval ji, ať se ke konkrétním nesrovnalostem vyjádří, vysvětlí je a prokáže, že evidence je průkazná. Ovšem . Kromě již výše uvedených pochybení pro ilustraci vybíráme další: v účetnictví byly i faktury dodavatelem stornované, firma vyskladňovala a vydávala suroviny, které na skladě fyzicky neměla, do skladové evidence nebyly zahrnuty některé dodávky lihovin od MAKRO Cash & Carry, , ani výdeje snídaní, přestože byl uskutečněn příjem i výdej surovin jako malá másla 10 g, balení medu 15 g, dále byla zjištěna řada jídel, na která nebyly výdejkou vydány suroviny ze skladu, a naopak několik vydaných surovin, ke kterým nelze přiřadit vydané a prodané jídlo, záznamy o „odpisu zkaženého masa“ nebyly doloženy dokladem o likvidaci zásob v souladu s hygienickými předpisy … Podle NSS není pravda, že by daňové orgány používaly zástupné důvody, nepotvrzené domněnky nebo spekulace.

Některé dílčí nesrovnalosti lze jistě vysvětlit, jiné izolované pochybnosti o jednotlivých plněních lze překlenout dalším dokazováním. Avšak při tak častých a v některých případech zásadních nesrovnalostech – jak tomu bylo v daném případě – nelze dle soudu postupovat jinak než odstoupit od stanovení daně dokazováním a uplatnit tzv. pomůcky. Firma se mýlí, pokud se domnívá, že berní úřad měl již během daňové kontroly jednoznačně označit skutečnosti, jejichž prokázání pokládá za rozhodující pro přechod na použití pomůcek. Naproti tomu odpovědností daňového subjektu je vyvracet veškeré tyto pochybnosti správce daně, aby daň mohla být stanovena dokazováním, což zde nezvládl...