Mezi daňovými odborníky proslavené a oblíbené závěry Koordinačního výboru vznikají z odborných jednání zástupců Komory daňových poradců a zástupů státní správy, kterými jsou obvykle zaměstnanci Generálního finančního ředitelství. Představíme si některá zajímavá stanoviska k problémům, které se často vyskytují a z jejichž řešení se můžeme poučit. Závěry a stanoviska z těchto jednání nejsou samozřejmě žádným výkladem zákona, neboť to může v České republice činit pouze soud. Z praktického pohledu lze tyto závěry považovat za bezpečná daňová řešení, která nebudou na daňových kontrolách zpochybněny, neboť byly odsouhlaseny právě nadřízeným orgánem finančních úřadů. Ne každý problém projednávaný Koordinačním výborem však vyústí ve shodné stanovisko obou stran, jednání pak skončí s rozporem a do praxe žádnou jistotu nepřináší. Naopak shodná stanoviska jsou pro praxi velkým přínosem.
Vybrané závěry Koordinačního výboru Komory daňových poradců – 1. část
Ing.
Ivana
Pilařová
V tomto dílu jsem vybrala dva případy řešení technických zhodnocení na cizím majetku, nakládání s daní z nabytí nemovitých věcí ve vztahu k dani z příjmů, vztah mank, daně z přidané hodnoty a daně z příjmů a jako poslední pak případ týkající se osvobození podílu na zisku stanoveného jinak než poměrem účasti na základním kapitálu.
Ačkoliv budu vycházet z řešení a stanovisek Koordinačního výboru, rozšířím danou oblast i o související problémy, které již nejsou předmětem řešení KOOV.
KOOV 516/24.01.18 –
Cese
nájemní smlouvy z hlediska technického zhodnocení provedeného nájemcemVýchozí situace k řešení
Na základě ustanovení § 28 odst. 3 a odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“), může nájemce i podnájemce za přesně stanovených podmínek (obdobných pro nájemce i podnájemce) daňově odpisovat technické zhodnocení (pod)najatého majetku. V momentu ukončení (pod)nájemní smlouvy, pokud nedojde k uvedení pronajatého majetku do původního stavu, vzniká pronajímateli (při ukončení nájemního vztahu), případně nájemci (při ukončení podnájemního stavu), zdanitelný nepeněžní příjem, jehož ocenění stanoví § 23 odst. 6 ZDP. Jednání Koordinačního výboru směřovalo k vyjasnění daňových návazností
cese
(postoupení) nájemní smlouvy na nového nájemce, pokud se nájemci vyrovnali za technické zhodnocení, které na pronajatém majetku provedl první nájemce, který toto technické zhodnocení se souhlasem pronajímatele také daňově odpisoval. Hledaly se odpovědi na tyto otázky:–
Bude moci postupník (tedy druhý nájemce), který technické zhodnocení úplatným postoupením nabyl, daňově odpisovat?
–
Pokud bude daňové odpisování možné, jak bude stanovena vstupní cena?
–
Jaký dopad bude mít postoupení smlouvy na vznik nepeněžního příjmu pronajímatele?
–
Lze případně cesi se stejnými daňovými následky provést i na úrovni podnájemců?
Zrekapitulujme si známá fakta
Možnosti uplatnění daňového odpisu
Ustanovení § 28 odst. 3 ZDP promlouvá k nájemcům a umožňuje jim za splnění zákonem stanovených podmínek provedené technické zhodnocení daňově odpisovat, ačkoliv nájemce není vlastníkem ani majetku, ani technického zhodnocení na něm provedeného. K možnosti uplatnění daňového odpisu je nutné splnit následující podmínky:
–
jedná se o majetek pronajatý, nebo o majetek na finanční leasing, nebo o „jiný majetek“ [§ 26 odst. 3 písm. c) ZDP],
–
nájemce nebo uživatel uvedené výdaje hradí, což je potřeba vnímat jako závazek nájemce uhradit provedené technické zhodnocení, nikoliv jako vazbu možnosti odpisovat na skutečné reálné zaplacení,
–
existuje písemná smlouva s odpisovatelem (vlastníkem), který o uvedené částky nezvýšil hodnotu svého majetku, o tom, že se nájemci uděluje právo uplatnit daňové odpisy,
–
majetek bude zatříděn do stejné odpisové skupiny, ve které je zatříděn pronajatý majetek, na kterém bylo technické zhodnocení provedeno.
Na základě ustanovení § 28 odst. 7 ZDP se rozšiřuje možnost odpisovat technické zhodnocení i na ostatní případy, kdy dochází k přenechání věci k užití jinému uživateli (například podnájemce, případně také vypůjčiteli), a to za stejných podmínek, za kterých může odpisovat technické zhodnocení nájemce nebo uživatel u finančního leasingu. Pro tento účel je ten, kterému byl majetek přenechán k užívání (například podnájemce) pro účely ZDP v pozici „nájemce“, a ten, který majetek přenechal (tj. nájemce), je v postavení „odpisovatele“.
Následky ukončení nájemního vztahu na straně nájemce
V okamžiku ukončení nájemního vztahu, pokud je u technického zhodnocení dosud evidována daňová zůstatková cena, je nejdůležitějším ustanovením § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP, na základě kterého je zůstatková cena technického zhodnocení odpisovaného nájemcem daňově účinná jen do výše náhrady výdajů vynaložených na toto technické zhodnocení. Stejná situace nastává v okamžiku, kdy pronajímatel odejme nájemci souhlas s odpisováním technického zhodnocení.
Následky ukončení nájemního vztahu na straně pronajímatele
V okamžiku ukončení nájemního vztahu či v okamžiku odebrání souhlasu s odpisováním technického zhodnocení nájemci vzniká pronajímateli zdanitelný nepeněžní příjem. V ustanovení § 23 odst. 6 ZDP je specifikována jak výše uvedená doba vzniku nepeněžního příjmu, tak i jeho ocenění. Pro tyto případy pronajímatel použije ocenění ve výši daňové zůstatkové ceny, kterou by měl majetek při rovnoměrném odpisování bez zvýšení odpisů v prvním roce odpisování [§ 31 odst. 1 písm. a) ZDP], nebo znaleckým posudkem. Výběr varianty ocenění provede pronajímatel a není přitom vázán žádným zákonným omezením.
Daňové následky
cese
nájemní smlouvy podle závěru Koordinačního výboru, aneb odpovědi na otázkyNa základě projednání daňových dopadů smlouvy o postoupení nájemní smlouvy na straně nájemců, je možné učinit následující závěry:
1.
Úhrada provedená novým nájemcem je považována za technické zhodnocení, které lze odpisovat v souladu s § 28 odst. 3 ZDP. Dojde-li k cesi nájemní smlouvy a nový nájemce uhradí původnímu nájemci výdaje vynaložené na technické zhodnocení, pak si nový nájemce tyto výdaje uplatní v daňově účinných nákladech formou odpisů jiného majetku [§ 26 odst. 3 písm. a) ZDP]. Odpisy budou uplatněny v prvním roce odpisování. Nejedná se tedy o pokračování v odpisování prvního nájemce.
2.
V případě
cese
nájemní smlouvy nevzniká na straně vlastníka nepeněžní příjem podle § 23 odst. 6 ZDP, jelikož nedochází k ukončení nájemní smlouvy. 3.
V případě
cese
podnájemní smlouvy či jiného užívacího titulu (např. výpůjčky), lze aplikovat ustanovení § 28 odst. 7 ZDP, kdy nový uživatel bude úhradu za technické zhodnocení provedenou původnímu podnájemci, daňově odpisovat. K jasným odpovědím lze dodat, že z pohledu postupitele (prvního nájemce) stále, a to i v případě
cese
, platí ustanovení § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP, na základě kterého je (daňová) zůstatková cena technického zhodnocení odpisovaného nájemcem daňově účinná jen do výše náhrady výdajů vynaložených na toto technické zhodnocení. Závěrem pro jistotu dodáváme, že provedené technické zhodnocení není ve vlastnictví ani nájemce ani podnájemce (je nedílnou součástí majetku vlastníka), tudíž ani cesí nájemní či podnájemní smlouvy právně k převodu majetku nedochází. Komentář mimo závěr KOOV ve vztahu ke stavu nouze
Z výše uvedeného je zřejmé, že
cese
nájemní či podnájemní smlouvy je daňově výhodnější, než její vypovězení s následným uzavřením smlouvy nové. Toho by si měli být vědomi zejména vlastníci při případném zvažovaní výměny nájemce.
536/23.01.19 Bezúplatný příjem v případě současného skončení nájemní a podnájemní smlouvy
Výchozí situace k řešení
Problém se do určité míry překrývá s problémem řešeným předchozím výše uvedeným závěrem KOOV 516/24.01.18. I v této situaci budeme rozebírat okolnosti technického zhodnocení cizího majetku. Jedná se o „zřetězení“, kdy na smlouvu nájemní ještě navazuje smlouva podnájemní. Pokud podnájemce provede technické zhodnocení se splněním podmínek ustanovení § 28 odst. 7 ZDP a následně dojde k ukončení nájemní a tím automaticky i podnájemní smlouvy, zkoumáme daňové následky tohoto stavu.
Zrekapitulujme si známá fakta:
Již v předchozím závěru KOOV jsme rozebírali možnosti daňového odpisování technického zhodnocení provedeného nájemcem či podnájemcem (§ 28 odst. 3 a 7 ZDP) a daňové následky ukončení nájemní smlouvy pro vlastníka (§ 23 odst. 6 ZDP). Poslední věta § 28 odst. 7 ZDP potvrzuje a staví najisto, že daňový režim nájemce – podnájemce je obdobný (tedy se stejnými daňovými dopady) jako stav nájemce – vlastník. Zákon o daních z příjmů nestanoví žádné výjimky (tedy neumožňuje odlišné posuzování) v případech ukončení nájmu či podnájmu, a to ani při posuzování případného vzniku nepeněžního příjmu.
Otázky k řešení
V případě souběžného ukončení nájemní a podnájemní smlouvy, kdy obě smlouvy končí ve stejném okamžiku, by na základě výše uvedeného vznikl nepeněžní příjem jak nájemci, tak i vlastníkovi, a to ve stejné výši. K řešení je zejména pozice nájemce, který by byl nucen zdanit hodnotu technického zhodnocení, přičemž technické zhodnocení nemůže nijak využít, neboť ve stejné chvíli jeho smlouva končí.
Daňové následky současného ukončení nájemní i podnájemní smlouvy s provedeným technickým zhodnocením podnájemce podle závěru Koordinačního výboru, aneb řešení problému
V případě, kdy v souladu s § 28 odst. 7 ZDP provede podnájemce na podnajatém majetku technické zhodnocení, které odpisuje, a dojde v jednom okamžiku k ukončení nájemní i podnájemní smlouvy bez toho, že by docházelo k úhradě za toto technické zhodnocení, vzniká bezúplatný příjem podle ustanovení § 23 odst. 6 ZDP
pouze na straně vlastníka,
a nikoliv na straně nájemce. Ke zcela jistě pozitivnímu stanovisku KOOV lze pouze dodat, že tento závěr nic nemění na aplikaci ustanovení § 24 odst. 2 písm. tb) ZDP, na základě kterého je zůstatková cena technického zhodnocení odpisovaného (pod)nájemcem při ukončení smlouvy daňově účinná jen do výše náhrady výdajů vynaložených na toto technické zhodnocení. Pokud k žádnému vyrovnání nedojde, zůstatková cena technického zhodnocení u podnájemce, případně též u nájemce, je daňově neúčinná.
Komentář mimo závěr KOOV ve vztahu ke stavu nouze
Výše uvedené souběžné ukončení nájemní a podnájemní smlouvy nás ve vztahu k současnému stavu pravděpodobně čeká. O to cennější je výše uvedené stanovisko.
528/19.09.18 Daň z nabytí nemovitých věcí z pohledu daní z příjmů
Výchozí situace k řešení
Cílem je vyjasnit účetní a daňový režim daně z nabytí nemovitých věcí u nabyvatele a stanovit, zda je tato daň jednorázovým výdajem při zaplacení, či daňově účinným nákladem podle data vzniku daňové povinnosti, či zda se stává součástí vstupní ceny nabývané nemovité věci. V této souvislosti je nutné vyjít z faktu, že účetní předpisy tuto oblast nijak konkrétně neupravují.
Zrekapitulujme si známá fakta
–
Poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí je na základě § 1 odst. 1 zákonného opatření Senátu č. 340/2014 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, nabyvatel vlastnického práva k nemovité věci.
–
Ustanovení § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP stanoví daňovou účinnost daně z nabytí nemovitých věcí, pokud byla zaplacena a není součástí ocenění majetku.
–
Na otázku, v jakých případech se daň z nabytí nemovitých věcí stává součástí ocenění majetku, reagují účetní předpisy pouze obecným ustanovením § 25 odst. 5 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), kde je pořizovací cena, kterou jsou úplatně nabyté nemovité věci oceňovány, definována jako cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související.
–
Právě tyto náklady s pořízením související jsou dále definovány v § 47 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb. pouze demonstrativním (neúplným) výčtem. Položka daně z nabytí nemovitých věcí však není zařazena ani do výčtu nákladů, které jsou ostatním pořizovacím nákladem, ani do taktéž neúplného výčtu nákladů, které nejsou ostatním pořizovacím nákladem.
–
Vstupní cena, ze které se uplatňují daňové odpisy je definována v § 29 odst. 1 písm. a) ZDP s odkazem na účetní předpisy. Ani ZDP tak nedává uspokojivou odpověď na daný problém.
Otázky k řešení
–
Jak naložit s dani z nabytí nemovitých věcí v případě, kdy nabyvatelem je účetní jednotka?
–
Jak naložit s dani z nabytí nemovitých věcí v případě, kdy nabyvatelem je fyzická osoba, která není účetní jednotkou?
–
Jak naložit s daní z nabytí nemovitých věcí v případě nabytí nemovité věci vkladem?
–
Jak v případě, kdy by daň z nabytí byla součástí ocenění, řešit časový nesoulad data nabytí vlastnického práva k nemovité věci a okamžiku vzniku daňové povinnosti k dani z nabytí nemovité věci, který vzniká vždy až po nabytí nemovité věci?
Závěry Koordinačního výboru
1. Řešení z pohledu účetnictví
V případě vzniku daňové povinnosti z titulu úplatného nabytí vlastnického práva k nemovité věci je nesporné, že náklad na daň z nabytí nemovité věci má příčinnou souvislost s pořízením dlouhodobého hmotného majetku a do doby stanovené v § 7 odst. 11 vyhlášky
je součástí jeho ocenění pořizovací cenou
podle § 25 odst. 1 písm. a) zákona o účetnictví. Není-li přiměřená jistota (pokud v daném případě není známá přesná výše daně), má účetní jednotka povinnost vytvořit dohadnou položku a zahrnout ji do ocenění dotčeného majetku. Provozním nákladem nebo výnosem bude v dané souvislosti pouze případný rozdíl mezi stanovenou daní a zaplacenou zálohou, tj. rozdíl mezi skutečnou výší daně a jejím odhadem (tzv. odchylka od dohadné položky). 2. Řešení z pohledu daňové evidence
Pro poplatníky, kteří nevedou účetnictví, platí, že součástí vstupní ceny jsou povinně pouze položky, které takový poplatník eviduje, tj. uhrazené výdaje, případně dosud neuhrazené závazky, nikoliv položky neevidované, jako jsou mimo jiné také dohadné položky. Poplatník proto může zahrnout daň z nabytí nemovitých věcí podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP
do daňových výdajů při jejím zaplacení,
pokud dobrovolně nezvolí variantu zahrnutí této položky do vstupní ceny nabývaného majetku. Důvodem částečně odlišného stanoviska v případě podnikajících fyzických osob, které nejsou účetní jednotkou, je to, že i když fyzické osoby při stanovení vstupní ceny postupují dle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP dle účetních předpisů, nejsou v tomto konkrétním případě aplikována pro daňové účely všechna účetní pravidla, jako například použití dohadných položek.3. Rekapitulace dopadů do daně z příjmů
Z pohledu ZDP lze na základě výše uvedených stanovisek konstatovat, že v případě, kdy:
–
daň z úplatného nabytí nemovitých věcí bude zaúčtována jako součást pořizovací ceny nemovité věci, bude v základu daně uplatněna prostřednictvím daňových odpisů,
–
případný rozdíl mezi stanovenou daní a zaplacenou zálohou na daň z nabytí nemovité věci bude zaúčtován do provozních nákladů, přičemž se bude, za předpokladu splnění všech zákonem stanovených podmínek, jednat o daňově uznatelný výdaj podle § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP.
4. Daň z nabytí v případě nabyvatele nepeněžního vkladu v podobě nemovité věci
V případě nabytí nemovité věci vkladem je předmět vkladu u vkladatele oceněn reprodukční pořizovací cenou. Reprodukční pořizovací cena je cenou, za kterou by byl majetek pořízen bez nákladů s jeho pořízením souvisejících, přičemž takovým nákladem je obvykle i daň z nabytí nemovitých věcí. Pokud je však znalecký posudek zpracován tak, že daň z nabytí nemovitých věcí je součástí výsledné ceny nemovitosti, je třeba tuto znalcem definovanou komplexní cenu chápat jako reprodukční pořizovací cenu. Pokud je ale ve znaleckém posudku uvedena cena nemovitosti bez daně z nabytí nemovitých věcí, pak se tato daň nestává součástí reprodukční pořizovací ceny.
Z výše uvedeného plynou následující závěry pro daň z příjmů:
–
Pokud daň z nabytí nemovitého majetku nabytého vkladem bude zachycena v účetnictví jako náklad, bude se daňová uznatelnost řídit ustanovením § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP. Vstupní cenou vloženého majetku bude dle § 29 odst. 1 písm. d) ZDP reprodukční pořizovací cena s tím, že daňové odpisování je pro tyto případy speciálně upraveno v ustanovení § 30 odst. 10 ZDP. Na zmíněné případy nedopadá ustanovení § 29 odst. 10 ZDP.
–
Pokud při nabytí nemovitého majetku vkladem bude z posudku znalce prokazatelně znatelné, že do reprodukční pořizovací ceny byly zahrnuty i další náklady související s pořízením (včetně daně z nabytí nemovitých věci), potom bude daň z nabytí nemovitých věcí součástí pořizovací ceny dle § 25 odst. 5 písm. b) zákona o účetnictví a poplatník bude při daňovém odpisování aplikovat § 29 odst. 10 ZDP.
Komentář mimo závěr KOOV ve vztahu ke stavu nouze
Zcela aktuálně ve vztahu k současnému stavu je Rozhodnutím č. 6 ve Finančním zpravodaji č. 5/2020 prominuta pokuta za pozdní podání daňového přiznání k dani z nabytí nemovité věci v případě, že lhůta pro podání uplyne v době od 31. 3. 2020 do 31. 7. 2020, a to za předpokladu, že daňové přiznání bude podáno do 31. 8. 2020. Obdobně se promíjí také úrok z prodlení z opožděné platby této daně (nebo zálohy na ni), která je splatná ve lhůtě 31. 3. 2020 až 31. 7. 2020 na základě výše uvedených daňových přiznání, u jejichž pozdního podání se promíjí pokuta. Podstatné je, aby platba byla provedena do 31. 8. 2020. Tato prominutí jsou automatická a není potřeba o ně žádat.
KOOV 514/24.01.18 – Daňová uznatelnost DPH z nedoložených mank
Výchozí situace k řešení
Nedoložená manka a škody podléhají úpravě či vyrovnání odpočtu podle § 78e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“). Podrobnosti postupu na dani z přidané hodnoty je možné najít v Informaci GFŘ k uplatňování zákona o DPH při vyrovnání odpočtu daně dle § 77 odst. 2 písm. c) ZDPH a úpravě odpočtu dle § 78e zákona o DPH, čj. 55985/17/7100-20116-050485. Takto vzniklé hodnoty úpravy či vyrovnání odpočtu se promítají také do účetnictví, kde vznikají z tohoto titulu náklady. Řešeným problémem je posouzení daňové účinnosti takto vzniklých nákladů na dani z příjmů.
Zrekapitulujme si známá fakta
–
Vyrovnání odpočtu je upraveno v § 77 odst. 2 písm. c) ZDPH, úprava odpočtu pak v § 78e odst. 1 ZDPH.
–
Pokyn GFŘ č. D-22 v části k § 24 odst. 2 upravuje dopady na dani z příjmů u případů vyrovnání a úpravy odpočtu, nikoliv však přímo v případě úpravy odpočtu vzniklé z titulu nedoloženého zničení, ztráty či odcizení. Je tedy otázkou, zda se daná situace bude posuzovat odlišně, nebo shodně s úpravou jiných případů vzniku úpravy a vyrovnání odpočtu.
Závěry Koordinačního výboru
1.
Náklad z titulu úpravy nebo vyrovnání odpočtu DPH související s daňově uznatelným nákladem podle ZDP představuje daňově uznatelný výdaj v souladu § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP.
2.
Náklad z titulu úpravy nebo vyrovnání odpočtu DPH u nedoložených mank a škod se daňově posuzuje podle svého základu – tj. z nedoložených mank a škod se jedná o daňově neuznatelný náklad.
Bez zajímavosti není ani důvod přijetí závěru pod bodem 2, který vychází ze správní praxe a z KOOV č. 301/12.05.10. Z tohoto již dříve přijatého závěru vyplývá (mimo jiné), že daňová uznatelnost DPH se odvíjí od daňově uznatelnosti kmenového plnění, pokud tak titul pro úpravu či vyrovnání odpočtu vzniká v situacích, s nimiž ZDP spojuje vznik nedaňového nákladu. Nelze tedy uplatnit v daňových nákladech ani hodnotu nedoloženého manka a škody včetně daňové povinnosti z titulu DPH vzniklé v důsledku zákonné úpravy či vyrovnání uplatněného odpočtu daně.
Komentář mimo závěr KOOV ve vztahu ke stavu nouze
Jedním z mnoha následků současného stavu nouze bude také velké množství likvidací zásob (zkažené a prošlé zboží, později také neprodejné zboží). Pokud budou tyto likvidace řádně zdokumentovány a doloženy [§ 24 odst. 2 písm. zg) ZDP], není třeba se obávat vyrovnání odpočtu z těchto zásob, ani daňové neúčinnosti hodnoty likvidovaných zásob. Nedaňový náklad z pohledu DPH tak vůbec nevznikne.
KOOV 506/13.09.17 – Výplata podílu na zisku podle zákona o obchodních korporacích
Výchozí situace k řešení
V praxi nastává situace, že si společníci ve společenské smlouvě nebo rozhodnutím valné hromady, případně akcionáři ve stanovách, stanoví způsob určení podílu na zisku, které neodráží poměr jejich účasti na základním kapitálu. Otázkou je, zda se na tímto způsobem stanovený podíl na zisku aplikují běžné daňové zásady výplaty podílů na zisku.
Zrekapitulujme si známá fakta
–
§ 161 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOK“), umožňuje stanovení podílu na zisku společenskou smlouvou i jinak, pokud se nevychází z poměru podílů. Z pohledu zákona o obchodních korporacích je tedy odlišný způsob stanovení podílu na zisku ve společenské smlouvy možný.
–
§ 348 odst. 1 ZOK stanoví obdobnou úpravu v akciové společnosti.
–
Úprava podmínek, za kterých jsou podíly na zisku (v s. r. o. i a. s.) osvobozené [§ 19 odst. 1 písm. ze) ZDP] nerozlišují způsob, jakým byly podíly na zisku stanoveny.
Závěr KOOV je tedy možné vnímat jako zvýšení právní jistoty řešení, které již ze zákonné úpravy ZDP vyplývá.
Závěr Koordinačního výboru
Rozborem a vyhodnocením řešené situace je konstatování, že vyplácený podíl na zisku, který je odlišný od podílu na kapitálu obchodní společnosti, podléhá standardnímu daňovému režimu – tj. při splnění podmínek § 19 odst. 1 písm. ze) ZDP je podíl na zisku osvobozen od daně, pokud podmínky splněny nejsou, uplatní se srážková daň ve výši 15 %.
Závěr
V dalším pokračování se budeme zabývat závěry, které jsou využitelné zejména při řešení problémů daně z příjmů fyzických osob.