Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019

Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 se podává na tiskopise 25 5405 MFin 5405 vzor č. 25 (dtto rok 2018). Pokyny k vyplnění tohoto přiznání jsou identifikovány jako č. 25 5405/1 MFin 5405/1 vzor č. 27.

Daňové přiznání je doplněno třemi přílohami, které vyplňují a podávají jen poplatníci, kteří mají pro tyto přílohy (ev. pro některou z nich) věcnou náplň – Příloha č. 1 (výpočet dílčího základu daně z příjmů ze samostatné činnosti, § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ZDP“), Příloha č. 2 (výpočet dílčích základů daně z příjmů z nájmu, § 9 ZDP, a z ostatních příjmů, § 10 ZDP) a Příloha č. 3 (výpočet daně z příjmů ze zdrojů v zahraničí, § 38f ZDP).

Poplatníci, kteří mají pouze příjmy ze závislé činnosti (§ 6 ZDP), mohou podat „zjednodušené“ dvoustránkové daňové přiznání na tiskopise 25 5405/D MFin 5405/D vzor č. 2.

Sazba daně se oproti předchozím rokům nemění a činí 15 %. Solidárnímu zvýšení daně (o 7 %) se budu dále věnovat samostatně.

Poplatník má v současné době několik možností, jak daňové přiznání podat.

Především je nutno přiznání vyplnit. Poplatník (čitelně ručně, na stroji nebo na počítači) vyplňuje pouze řádky s bílým podkladem (řádky s růžovým podkladem jsou určeny pro potřeby správce daně). Nezáleží na tom, zda poplatník má k dispozici originální barevnou variantu formuláře (s růžovým podkladem) nebo již kopírovanou či tištěnou s podkladem šedivým, ev. zda je výsledná verze jednobarevná.

Poplatník daňové přiznání může podat v podatelně finančního úřadu nebo jej předat (nejlépe doporučeně) k poštovní přepravě.

Pokud poplatník (ev. jeho zástupce, např. daňový poradce) vlastní datovou schránku, musí být daňové přiznání podáno prostřednictvím datové schránky.

Přiznání je možno podat též elektronicky. To ovšem jen za předpokladu, že poplatník vlastní zaručený elektronický podpis.

Pokud je odesláno elektronicky přiznání bez zaručeného elektronického podpisu, je nutno e-tiskopis vytisknout, vlastnoručně podepsat a do pěti dnů jej finančnímu úřadu doručit.

Když poplatník zjistí, že jeho daň má být vyšší než poslední známá daň, je povinen podat do konce měsíce následujícího po měsíci, kdy to zjistil, dodatečné daňové přiznání, a ve stejné lhůtě rozdílnou částku zaplatit. V dodatečném daňovém přiznání poplatník uvede rozdíl oproti poslední známé dani a den jeho zjištění. Poplatník je povinen podat toto přiznání, i když zjistí, že daňová ztráta má být nižší než poslední známá daňová ztráta.

Poplatník je oprávněn podat dodatečné daňové přiznání, když zjistí, že jeho daň má být nižší než poslední známá daň, a to do konce měsíce následujícího po měsíci tohoto zjištění. Za stejných podmínek je poplatník oprávněn podat dodatečné daňové přiznání též při zjištění, že jeho daňové ztráta má být vyšší než poslední známá.

Zjistí-li poplatník jakýkoliv omyl (bez ohledu na to, zda vedl ke snížení nebo ke zvýšení daňové povinnosti) sice po podání přiznání, avšak ještě před uplynutím lhůty pro podání daňového přiznání, může nahradit již podané přiznání opravným daňovým přiznáním. V řízení se dále k předchozímu daňovému přiznání nepřihlíží a poplatník nebude vystaven žádné sankci.

Podle § 38g ZDP musí daňové přiznání podat každý, jehož roční příjmy, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob přesáhly 15 000 Kč, pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené nebo o příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně. Daňové přiznání je povinen podat i ten, jehož roční příjmy, které jsou základem dně z příjmů fyzických osob, nepřesáhly 15 000 Kč, ale vykazuje daňovou ztrátu.

Na tomto místě si dovolím krátkou odbočku týkající se zdanění/nezdanění (starobních) důchodů. Podle § 4 odst. 1 písm. h) ZDP platí, že příjem ve formě pravidelně vypláceného důchodu nebo penze je od daně osvobozen v celkovém úhrnu nejvýše do částky ve výši 36násobku minimální mzdy, které je platná k 1. 1. kalendářního roku za zdaňovací období. Vzhledem k tomu, že k 1. 1. 2019 činila minimální mzda 13 350 Kč měsíčně, nezdanitelný limit celoročního důchodu je 480 600 Kč. Pokud důchod převýší tuto částku, poplatník musí podat daňové přiznání a částku převyšující limit musí zdanit jako ostatní příjem (§ 10 ZDP).

Ve všech výše uvedených příkladech jsem předpokládala, že roční úhrn důchodu částku 480 600 Kč nepřevýšil.

Nyní k zaměstnancům ZDP v § 38g odst. 2 vymezuje případy, kdy zaměstnanec nemusí podat daňové přiznání negativně.

Podle tohoto ustanovení není povinen přiznání podat poplatník, který má příjmy ze zaměstnání pouze od jednoho nebo postupně od více zaměstnavatelů. Podmínkou je, že poplatník (zaměstnanec) podepsal u všech těchto zaměstnavatelů na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani, a kromě příjmů osvobozených od daně anebo příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 ZDP vyšší než 6 000 Kč.

Daňové přiznání musí podat též fyzická osoba – nerezident – která hodlá uplatnit slevu na dani z titulu manželky (manžela), jejíž (jehož) příjmy nepřevýší zákonem stanovený limit, částečné nebo plné invalidity či vlastnictví průkazu ZTP/P. K těmto slevám zaměstnavatel v případě zaměstnanců – nerezidentů – nemůže přihlédnout ani při měsíčním stanovení záloh na daň a ani v rámci ročního zúčtování.

Daňové přiznání musí podat též zaměstnanec, který zohledňuje dar poskytnutý do zahraničí.

Přiznání musí podat též zaměstnanec, u něhož se zvýší daň o solidární zvýšení daně (viz dále).

Daňové přiznání musí podat též zaměstnanec, jehož zaměstnavatel oznámil dlužnou částku na dani nebo neoprávněně vyplacenou částku daňového bonusu vzniklou zaviněním poplatníka (zaměstnance) správci daně.

Daňové přiznání musí též podat poplatník, u kterého došlo v k výplatě pojistného plnění ze soukromého životního pojištění, jiného příjmu, který není pojistným plněním a nezakládá zánik pojistné smlouvy, nebo k předčasnému ukončení pojistné smlouvy soukromého životního pojištění, v důsledku kterých došlo ke vniku povinnosti zdanit příjem ze závislé činnosti.

Solidární zvýšení daně činí 7 % z kladného rozdílu mezi:

Jiné příjmy (příjmy z kapitálového majetku, příjmy z pronájmu nebo ostatní příjmy) na solidární zvýšení daně vliv nemají.

Jinými slovy: nepřevýší-li dílčí základ daně ze zaměstnání a z podnikání částku 1 569 552 Kč za rok, veškeré příjmy se zdaní pouze sazbou 15 % a to bez ohledu na to, zda a v jaké výší má poplatník další zdanitelní příjmy. Rozhodující tedy je součet dílčího základu daně ze zaměstnání (superhrubá mzda) a dílčího základu daně z podnikání (rozdíl mezi příjmy a výdaji).

Na ustanovení upravující solidární daň (§ 16a ZDP) navazuje § 38ha Solidární zvýšení daně u zálohy. Solidární zvýšení daně se tudíž uplatní nejen v rámci daňového přiznání (kdy je znám součet dvou sledovaných základů daně), ale zaměstnavatelé jej musí zohlednit již v rámci stanovení měsíční zálohy na daň.

Podle § 38ha odst. 2 ZDP platí, že solidární zvýšení daně u zálohy činí 7 % z kladného rozdílu mezi:

Podle § 38ha odst. 3 ZDP pak musí částku odpovídající výše uvedenému rozdílu obsahovat i mzdový list.

Zaměstnavatel tedy uplatní solidární zvýšení daně v tom měsíci (v těch měsících), kdy dojde k překročení výše uvedeného limitu, a to bez ohledu na to, jaké příjmy zaměstnanec dosáhl v jiných měsících a bez ohledu na to, jaký je roční úhrn příjmů (resp. jaký je roční úhrnu dílčího základu daně, tedy roční superhrubá mzda).

Pokud roční limit pro solidární zvýšení daně není překročen, zaměstnanec v daňovém přiznání vyčíslí přeplatek na dani a požádá o její vrácení. Vyúčtování tohoto přeplatku v rámci ročního zúčtování, které provádí zaměstnavatel nepřipadá, v úvahu, protože zaměstnanec, u kterého byla záloha na daň zvýšena o solidární zvýšení daně (byť jen v jednom jediném měsíci), musí podat daňové přiznání.

V 3. oddíle na druhé straně formuláře daňového přiznání poplatníci uvedou nezdanitelné části daně, o které lze základ daně snížit (§ 15 ZDP). Potvrzení o zohledněných nezdanitelných částkách je nutno k daňovému přiznání přiložit.

Nejčastějšími položkami snižujícími základ daně (nikoliv daňovou povinnost!) je hodnota poskytnutého bezúplatného plnění (daru), úroky zaplacené z úvěru ze stavebního spoření a úroky z hypotečního úvěru na financování bytových potřeb, příspěvky na penzijní pojištění a zaplacené pojistné na soukromé životní pojištění.

V úvahu připadají i odborové příspěvky, úhrada za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání, ev. výdaje na podporu výzkumu a vývoje či na podporu odborného vzdělávání (§ 34 odst. 4 ZDP).

V oddíle 5 na třetí (resp. na druhé – v případě zjednodušeného daňového přiznání) straně daňového přiznání se uvádí slevy na dani (§ 35ba, 35bb a 35bc ZDP) a daňové zvýhodnění na vyživované dítě (§ 35c ZDP).

Základní sleva, kterou může uplatnit každý poplatník a která se nikdy žádným způsobem nekrátí, činí 24 840 Kč za rok.

Ve stejné výši je i sleva na manžela/manželku s nízkými příjmy. Tato sleva je však poskytnuta jen za měsíce, ve kterých jsou splněny podmínky pro její uplatnění. V případě, kdy je manžel/manželka držitelem průkazu ZTP/P, sleva se zvyšuje na dvojnásobek.

Další slevy jsou poskytnuty poplatníkům se zdravotním postižením – ve výši 2 520 Kč ročně na invaliditu prvního nebo druhého stupně, 5 040 Kč ročně na invaliditu třetího stupně a 16 140 Kč, je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P. I tyto slevy lze zohlednit jen v měsících, ve kterých existují podmínky pro jejich uplatnění.

Student může uplatnit studentskou slevu ve výši 4 020 Kč za ročně, pokud je celý rok studentem. V měsících, ve kterých poplatník nemá studenta slevu uplatnit nelze.

Poplatník může též uplatnit slevu za umístění dítěte („školkovné“). Za každé dítě lze uplatnit slevu maximálně do výše minimální mzdy, která pro rok 2019 činila 13 350 Kč.

Sleva za umístění dítěte nemá žádnou vazbu na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, ev. daňový (viz dále).

Poplatník, který vyživuje dítě, má nárok na poskytnutí daňového zvýhodnění (slevy) ve výši 15 204 Kč ročně za jedno dítě, 19 904 Kč ročně na druhé dítě a 24 404 Kč ročně na třetí a každé další dítě. Zvýhodnění lze uplatnit jen v měsících, kdy je splněna podmínka existence vyživovaného dítěte.

Další formou daňového zvýhodnění na vyživované dítě je . Ten je poplatníkovi vyplácen ze státního rozpočtu tehdy, kdy nárok na slevu je vyšší než daňová povinnost. Maximální výše bonusu je 60 300 Kč ročně. lze uplatnit jen tehdy, pokud příjmy ze zaměstnání a ze samostatné činnosti dosahují minimálně šestinásobku roční minimální mzdy, tj. Pro rok 2019 tedy musí příjem poplatníka činit minimálně 80 100 Kč ročně, tj. 6 675 měsíčně (v případě zaměstnance).

Pokud poplatník ve svém daňovém přiznání vyčíslí přeplatek na dani (tzn. zjištěná daňová povinnost je nižší než zaplacené zálohy) a tento přeplatek převýšil částku 100 Kč, má nárok na vrácení tohoto přeplatku.

Finanční úřad však tento přeplatek automaticky nevrací, o vrácení musí poplatník požádat. Žádost o vrácení přeplatku je součástí formuláře daňového přiznání (strana 4). Na daňovém přiznání pro poplatníky, kteří mají pouze příjmy ze závislé činnosti, je žádost o vrácení přeplatku na straně první. Pokud tedy poplatník tuto žádost vyplní a podepíše, finanční úřad mu přeplatek vrátí.