Ing. Helena Machová

Paušálními výdaji jsou výdaje, které jsou určitým způsobem (buď procentem, nebo pevnou částkou) stanoveny ZDP bez ohledu na to, jak vysoké jsou výdaje skutečné. O pevnou částku se jedná v případě paušálního výdaje na dopravu, který však není předmětem tohoto článku. Poplatník se pak může rozhodnout, zda při stanovení základu daně uplatní výdaje skutečné nebo paušální. Výhodou výdajů paušálních je především jejich administrativní nenáročnost.

Paušálními výdaji jsou výdaje, které jsou určitým způsobem (buď procentem nebo pevnou částkou) stanoveny ZDP bez ohledu na to, jak vysoké jsou výdaje skutečné. O pevnou částku se jedná v případě paušálního výdaje na dopravu, který však není předmětem tohoto článku. Poplatník se pak může rozhodnout, zda při stanovení základu daně uplatní výdaje skutečné nebo paušální. Výhodou výdajů paušálních je především jejich administrativní nenáročnost.

Podle zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „NOZ “ (§ 1257 až 1302) je služebnost věcným břemenem. Věcným břemenem jsou rovněž reálná břemena (§ 1303 až 1308 NOZ ). Se služebností jako věcným břemenem souvisejí, resp. mohou souviset rovněž některé daňové povinnosti. V první kapitole následujícího textu se budu věnovat právní úpravě služebnosti v občanském zákoníku, v další jejími dopady na daň z příjmů.

Bezúplatnými plněními (příjmy) v následujícím textu máme na mysli dary. V souvislosti se zaměstnanci se zaměříme na dvě možné situace: – zaměstnanec dar obdrží a – zaměstnanec dar poskytne.

Příjem nabytý formou výhry patří nepochybně k příjmům velice příjemným a vítaným, neboť jeho získání není zpravidla podmíněno žádným úsilím či výjimečnou aktivitou, postačí pouze větší či menší dávka štěstí. U příjmů ze soutěží již takové hodnocení neplatí, neboť k jejich dosažení je třeba prokázat určité znalosti, dovednosti apod., které je nutno předem nějakým způsobem (např. studiem, tréninkem) získat. V následujícím textu se budu věnovat problematice zdanění (ev. nezdanění) takových příjmů.

V případě, kdy podnikatelé používají ke své samostatné činnosti automobil (a tak je tomu v naprosté většině případů), vznikají jim související výdaje, případně příjmy – např. při jeho prodeji. V následujícím textu se budu věnovat správným postupům při stanovení daňových výdajů (případně zdanitelných příjmů), vztahujících se k provozu automobilu.

Jednou ze stinných stránek (nejen) podnikatelského života je více či méně pravděpodobné setkání se se zlodějem, v jehož důsledku dojde ke zcizení majetku. Podnikatelé pak musí (na rozdíl od ostatních takto postižených občanů) správně posoudit vzniklou škodu i z pohledu daně z příjmů a účetnictví.

Případy, kdy vlastník (fyzická osoba) pronajímá z nějakého důvodu svůj byt („jednotku“), nejsou nijak výjimečné. S příjmy z nájmu bytu souvisí i některé daňové povinnosti a ty budou předmětem tohoto článku.

Na první straně daňového přiznání je mj. třeba uvést, zda poplatník podává přiznání řádné (a tak je tomu v naprosté většině případů), nebo opravné či dodatečné. Přestože počet podávaných opravných a dodatečných přiznání zdaleka nedosahuje počet řádných přiznání, je nutno správným postupům při jejich podávání věnovat pozornost.

Fyzické i právnické osoby mohou – při splnění zákonem stanovených podmínek – snížit svou daňovou povinnost (Pozor! Nejedná se o snížení daňového základu, kdy hovoříme o položkách snižujících základ daně.) o některou ze slev na dani. V následujícím textu se zaměřím na slevy určené fyzickým osobám, a to v aktuálním stavu a výši pro rok 2020.

Fyzické osoby, kterým vznikla za rok 2019 povinnost podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob, tak musí učinit nejpozději ve středu, 1. 4. 2020, resp. (zpracovává-li jim přiznání na základě plné moci daňový poradce) ve středu, 1. 7. 2020. Ke stejnému datu je daň splatná.

Poplatníci, fyzické i právnické osoby, mohou – při respektování zákonem stanovených podmínek – snížit svůj základ daně mj. o daňovou ztrátu vykázanou v předcházejících zdaňovacích obdobích. V následujícím textu se budu věnovat nejen správnému postupu při zohlednění této odčitatelné položky, ale upozorním též na ztrátu účetní, kterou nelze se ztrátou daňovou ztotožnit ani zaměnit.

V následujícím textu se budu věnovat především problematice škod na majetku podnikatele ve vztahu k dani z příjmů. Úvodem stručně připomenu i pojetí škody v zákoně č. 262/2006 Sb. , zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce “), a v zákoně č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“).

V současné době již celá řada zaměstnavatelů v rámci stabilizace svých pracovních sil poskytuje zaměstnancům kromě mzdy i některá další zvýhodnění (zaměstnanecké benefity). Mezi tato zvýhodnění [§ 6 odst. 9 zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “)], patří nejčastěji např. příspěvek na životní pojištění, příspěvek na penzijní připojištění, příspěvek na stravování či vzdělávání, příspěvek na rekreaci, sport, kulturu či zdravotnické služby, příspěvek ubytování a dopravu (posledním dvěma jmenovaným příspěvkům se bude věnovat v následujícím textu). Každý z těchto příspěvků (obecně: každý z benefitů) je nutno vždy správně posoudit z pohledu daně z příjmů, a to jak u zaměstnance (zda se jedná o zdanitelný, či osvobozený příjem), tak u zaměstnavatele (zda je příspěvek daňovým, či nedaňovým nákladem).

Nehmotným majetkem se pro účely zákona č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „ZDP “), rozumí nehmotné výsledky výzkumu a vývoje, software, ocenitelná práva a jiný majetek, který je v účetnictví (viz též dále) vymezen jako nehmotný majetek ve smyslu účetních předpisů. V praxi je nehmotný majetek u poplatníků nejčastěji zastoupen softwarem. Zatímco „předmět“ tohoto majetku se od roku 1993 příliš nezměnil, způsob odpisování podle ZDP prošel několika změnami. Poplatníci mohou ještě stále vlastnit i několik identických nehmotných aktiv, která podléhají – v závislosti na roce pořízení – zcela odlišnému odpisovému režimu.

Při pořízení (dlouhodobého) hmotného majetku nelze související výdaje (náklady) zohlednit jednorázově. Vstupní cena hmotného majetku se do nákladů (účetních i daňových) promítá až postupně v průběhu několika období formou odpisů, které vyjadřují postupné snižování hodnoty (dlouhodobého) hmotného majetku. Již úvodem upozorňuji, že účetní odpisy tvoří pouze poplatníci, kteří vedou účetnictví, jsou tedy účetními jednotkami. Poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci, se týká pouze to, co bude napsáno o odpisech daňových. A zatímco zákon č. 586/1992 Sb. , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP “), hovoří o hmotném majetku, účetní předpisy definují tento majetek jako dlouhodobý hmotný majetek.

Nemovité věci jsou definovány v § 498 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), jako pozemky a podzemní stavby se samostatným účelovým určením, jakož i věcná práva k nim, a práva, která za nemovité věci prohlásí zákon. Stanoví-li jiný právní předpis, že určitá věc není součástí pozemku, a nelze-li takovou věc přenést z místa na místo bez porušení její podstaty, je i tato věc nemovitá.

Podle § 25 odst. 3 zákona č. 563/1991 Sb. , o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví “), účetní jednotky při oceňování ke konci rozvahového dne zahrnují jen zisky, které byly k rozvahovému dni dosaženy, a berou v úvahu všechna předvídatelná rizika a možné ztráty, které se týkají majetku a závazků a jsou jim známy do okamžiku sestavení účetní závěrky, jakož i všechna snížení hodnoty bez ohledu na to, zda je výsledkem hospodaření účetního období zisk nebo ztráta (zásada opatrnosti). Podle § 26 odst. 3 zákona o účetnictví pak jedním z nástrojů dodržení a naplnění této zásady jsou opravné položky. Pokud účetní jednotky opravné položky nepoužijí, účetnictví není, resp. nemusí být věrné a poctivé, tzn. aktiva jsou (mohou být) nadhodnocena.

Jednou ze slev, o kterou můžou poplatníci – fyzické osoby – snížit svou daňovou povinnost, je sleva za umístění dítěte. Poprvé takto mohli postupovat v roce 2014.

Poplatníci – fyzické osoby – kteří vedou daňovou evidenci (tj. nejsou ani účetními jednotkami ani neuplatňují paušální výdaje), mají na konci kalendářního roku (zdaňovacím obdobím fyzických osob je vždy kalendářní rok) určitě povinnosti, které jim ukládá zákon o daních z příjmů . Nejedná se sice o „klasické“ uzávěrkové a závěrkové operace, které známe z účetnictví, nicméně jsou do jisté míry jejich zjednodušenou obdobou. V následujícím textu se tedy zaměřím na to, jak by měli poplatníci, kteří vedou daňovou evidenci, správně postupovat na konci roku (ev. na začátku roku následujícího).