Rozsudek SD EU ve věci, "kdy okamžikem uskutečnění zdanitelné plnění může být také formální převzetí stavebních prací"

Přičemž dílčí plnění je definováno v § 21 odst. 7 zákona o DPH v platném znění, jako:

„… .

Příčinou těchto nejasností je výklad pojmu „převzetí“, který v zákoně o DPH není definovaný. Musím ale upozornit, že Nejvyšší správný soud se výkladem tohoto termínu již zabýval a vhodný rozsudek budu prezentovat ve svém příštím příspěvku zveřejněném v časopisu DHK.

V tomto příspěvku se zaměřím na Soudního dvora Evropské unie (dále jen SD EU) ve věci

„“, ze dne 2. 5. 2019, který právě dovodil, že po splnění smluvních ujednání, může také formální náležitost spočívající v převzetí prací být posouzená jako datum uskutečnění zdanitelného plnění.

Polská „společnost Budimex“, písemně požádala polské ministerstvo financí o vydání individuálního výkladového stanoviska, které se týkalo data vzniku uskutečnění zdanitelného plnění týkající se stavebních a montážních plnění, které tento podnik prováděl. Ministerstvo financí ve své odpovědí uvedlo, že tato daňová povinnost vzniká k okamžiku, kdy zhotovitel vystaví fakturu týkající se těchto prací. (Polský zákon o DPH má ještě ustanovení, že když faktura nebyla vystavená, tak datum uskutečnění zdanitelného plnění je stanoveno jako den po uplynutí třicetidenní lhůty ode dne skutečného provedení uvedených prací, tj. implementovaný článek 66 Směrnice o DPH. Český zákon o DPH nemá tento článek zatím implementovaný.)

Současně ale ministerstvo ve svém výkladovém stanovisku zdůraznilo, že okolnost, že smluvní ujednání, na základě kterých jsou prováděny stavební a montážní práce, stanoví, že objednatel, který provedení těchto prací zadal, musí schválit v protokole o jejich převzetí – tedy formální náležitost, nemá vliv na určení okamžiku vzniku daňové povinnosti.

Proti odpovědi ministerstva financí podala „společnost Budimex“ žalobu k Vojvodskému správnímu soudu, kde tvrdila, že formální náležitost schválení provedených prací je výslovně uvedena ve smluvních podmínkách definovaných Mezinárodní federací poradenských inženýrů, jimiž se řídí smlouvy, které společnost uzavírá, a které jsou proto nedílnou součástí každé stavební nebo montážní služby, kterou poskytuje. Tato žaloba byla rozsudkem ale zamítnuta.

, který řešil podanou kasační žalobu „společnosti Budimex“, měl za to, že vyřešení sporu vyžaduje ve smyslu článku 63 směrnice o DPH. Tento soud si současně klade otázku, zda okolnost, že stavební nebo montážní služba je na základě smluvních ujednání považována za poskytnutou až po převzetí prací objednatelem, může mít vliv na určení okamžiku vzniku daňové povinnosti týkající se této služby.

Proto řízení přerušil a položil SD EU předběžnou otázku, kde její podstatou bylo, zda:

Článek 66 první pododstavec písm. c) směrnice o DPH v případě, že není vystavená faktura týkající se poskytnutých služeb, nebo je vystavená pozdě, brání tomu, aby formální převzetí této služby bylo považováno za okamžik, kdy byla uvedená služba poskytnuta, jestliže členský stát, stejně jako ve věci v původním řízení, stanoví, že daňová povinnost vzniká uplynutím lhůty, která začíná běžet dnem, kdy byla služba poskytnuta.

jako první věc uvedl, že podle článku 63 směrnice o DPH daňová povinnost vzniká poskytnutím služby. Článek 66 první pododstavec písm. c) uvedené směrnice však upřesňuje, že členské státy mohou stanovit, že v případě určitých plnění nebo určitých kategorií osob povinných k dani vzniká daňová povinnost v určité lhůtě, která začíná běžet dnem uskutečnění zdanitelného plnění, pokud není vystavená faktura, nebo je vystavena pozdě.

Účastníci původního řízení se neshodli v otázce, kdy došlo k poskytnutí služeb „společnosti Budimex“, přičemž tato společnost tvrdí, že vhledem ke smluvním ujednáním obsaženým ve smlouvách, které uzavírá, může takový okamžik nastat teprve tehdy, když objednavatel převezme dané práce, a to bez ohledu na skutečnost, že tyto práce byly fyzicky provedeny k dřívějšímu datu.

I když Soudní dvůr souhlasí s názorem, že pokud jde o poskytování stavebních nebo montážních služeb, tato plnění jsou obecně pokládána za uskutečněná ke dni fyzického dokončení prací, nic to nemění na tom, že pro účely kvalifikace plnění jako „zdanitelného plnění“ ve smyslu směrnice o DPH je hospodářská a obchodní realita základním kritériem pro použití společného systému DPH, které je třeba zohlednit. Z tohoto důvodu konstatoval, že v projednávaném případě z upřesnění předložených předkládajícím soudem vyplývá, že smluvní ujednání obsažená ve smlouvách uzavíraných „společnosti Budimex“ stanoví právo objednatele ověřit soulad provedených stavebních nebo montážních prací před jejich převzetím se smlouvou a povinnost poskytovatele služby provést nezbytné úpravy tak, aby výsledek skutečně odpovídal tomu, co bylo dohodnuto. V tomto ohledu „společnost Budimex“ ve svém písemném vyjádření tvrdila, že často nebyla schopna určit zdanitelný základ, ani částku splatné daně před převzetím prací objednatelem. Vzhledem k tomu, že není možné určit, jaké protiplnění má příjemce služby poskytnout, dokud nepřevezme stavební nebo montážní práce, povinnost odvést daň související s těmito službami tudíž nemůže vzniknout před uvedeným převzetím. Za takových okolností a za předpokladu, že by převzetí prací bylo sjednáno ve smlouvě o poskytnutí služeb a taková podmínka by odrážela normy a standardy, které jsou běžné v oblasti, v níž je daná služba poskytována, by bylo třeba mít za to, že tato formální náležitost je sama o sobě součástí služby, a je tedy rozhodující pro to, aby mohla být uvedená služba pokládána za skutečně poskytnutou.

Na základě výše uvedených úvah soudní dvůr na položenou otázku odpověděl v tom smyslu, že článek 66 první pododstavec písm. c) směrnice o DPH nebrání tomu, aby za okamžik, kdy byla uvedená služba poskytnuta, bylo považováno její formální převzetí.

Tento rozsudek je příznivý pro plátce DPH, ale doporučuji tento rozsudek nepaušalizovat, protože jak jsem již v úvodu uvedla, Nejvyšší správní soud již vícekrát dovodil, že k uskutečnění zdanitelné plnění došlo, i když k předání díla nedošlo.