Dopady nové autorskoprávní směrnice

Směrnice musí být provedena českou legislativou nejpozději do začátku června roku 2021. A Ministerstvo kultury, které má věc pochopitelně ve své gesci, nelení. V posledních týdnech se již rozproudily konzultace se zájmovými skupinami ohledně připravovaného prováděcího legislativního textu. Podle všeho se očekává velmi vyhrocená diskuse.

Wikipedia nakonec přežije, neboť získala asi i díky jednodenní stávce výjimky, přesto však zůstává pachuť. První hojně diskutovaný článek má číslo 15 (v původním návrhu 11) a přináší novinku spočívající v omezení citací vydavatelů online poskytovateli služeb informační společnosti, tj. Google, Facebook, LinkedIn apod. Citovat bude možné jednotlivá slova či velmi krátké úryvky, jinak bude nutné získat licenci, patrně za poplatek, o nějž by se měl rozdělit vydavatel s autorem. Problém bude kromě zásahu do svobody na informace zcela určitě v interpretaci těchto termínů, což může vést k nežádoucí samoregulaci. Omezení se však nebude týkat užití hyperlinku.

Dalším z hlavních bodů diskuse bude článek 17 (v původním návrhu 13) a implementace tzv. upload filtrů. Směrnice, jak známo, byla tvořena de fakto s cílem regulovat Youtube, ale i další velké světové hráče provozující služby sdílení obsahu online, který podléhá autorskoprávní či jiné ochraně. Proto se zpřísňují povinnosti pro provoz takových platforem, kdy provozovatelům vznikne přísnější povinnost při získání souhlasu se šířením děl od nositelů práv a při zamezení šíření v případě, kdy souhlas nositelů práv chybí. Tato opatření nebude možné zajistit jinak než prostřednictvím speciální technologie, která přípustnost sdílení prověří a případně dalšímu šíření zamezí, tzv. upload filtrů. Takto pojatá odpovědnost se setkává s kritikou, která upozorňuje na nedostatečný stav technologického vývoje, neboť vytvoření inteligentních filtrů schopných rozlišit virální satiru v podobě gifů či memů je stále ještě utopií, což ve svém důsledku může vést k zamezení lidové tvořivosti na sociálních sítích typu Facebook či Instagram a potažmo tím potlačení svobody na internetu. Proti článku se stavěla celá řada organizací či osobností, např. Tim Berners-Lee¹⁾, vynálezce WWW a autor první webové stránky v historii, nebo Jimmy Wales²⁾, zakladatel Wikipedie. Je nyní otázkou, jak se k provedení směrnice postaví český zákonodárce, Evropský soudní dvůr však bude ještě článek na základě žaloby Polska přezkoumávat.

Nutno však říci, že finální text směrnice je pro mnohé spíše zklamáním i z jiného důvodu, a to legislativně technického, zapříčiněného neustálými zásahy do prvotního návrhu v průběhu schvalovacího procesu. Směrnici je zhusta z odborných kruhů vyčítána neurčitost a nejasnost, např. co do definice subjektů, na které má článek 17 dopadat. Těmito subjekty jsou „poskytovatelé služeb pro sdílení obsahu online“, čímž se dle definice v článku 2 odst. 6 myslí: . Z tohoto je zřejmé, že na platformy jako Youtube, Facebook apod. se směrnice použije, avšak otazníky jsou u služeb typu TripAdvisor či Dropbox.

Jak je z výše uvedeného zřejmé, tak jedním ze základních filozofických kamenů směrnice je posílení postavení autorů a výkonných umělců. Pro upřesnění termínů – autorem je člověk (nikoli tedy právnická osoba), který vytvoří autorské dílo, tj. dílo literární a jiné dílo umělecké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické, trvale nebo dočasně, bez ohledu na jeho rozsah, účel nebo význam. Výkonným umělcem je pak člověk, který provádí umělecké dílo a výtvory tradiční lidové kultury, tj. herec, zpěvák, muzikant, tanečník apod. (viz § 2, 5 a 67 autorského zákona).

Už v recitále směrnice, bod 72, se můžeme dočíst, že . Toto není nijak nová rétorika, jde o pokračující snahu evropského legislátora z průběhu posledních desetiletí, kdy jsme např. byli svědky opakovaného prodlužování doby autorskoprávní ochrany, která u nás činí v případě autorů po celou dobu jejich života a následujících 70 let po smrti, u výkonných umělců 50 let od vytvoření výkonu, resp. 70 let od vydání v případě zvukových nahrávek.

Tato snaha se vtělila do povinnosti transparentnosti a přiměřenosti při sjednávání odměn s tvůrci a interprety. Státy tak budou mít povinnost zajistit, aby dostávali pravidelně a nejméně jednou ročně s přihlédnutím ke zvláštnostem jednotlivých odvětví, aktuální, a úplné informace o užívání svých děl a výkonů, a to nejen od přímých nabyvatelů, ale i od těch nepřímých, dojde-li k řetězení licencí. Cílem je, aby autoři a výkonní umělci měli dostatečné zdroje k posouzení, zda jejich odměna byla adekvátní.

A v tom spočívá další novinka – autoři a výkonní umělci budou mít právo na dodatečnou odměnu, ukáže-li se, že původně sjednaná odměna nebyla stanovena v přiměřené výši a dále právo výhradní licenci po zákonem stanovené době vypovědět či změnit na nevýhradní, to vše pokud nebude sjednána kolektivní smlouva prostřednictvím kolektivního správce (u nás OSA, Intergram, Dilia, OOA-S, Gestor a OAZA). Dojde tak k rozšíření práva již dnes zakotveného v ust. § 2374 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, které je však omezeno pouze na odměnu sjednanou v závislosti na výnosech. Ve všech oblastech podnikání, v nichž dochází k užívání autorskoprávně či obdobně chráněných materiálů, od užívání fotografií, po grafické služby či branding, toto vše povede k nutnosti větší ostražitosti a férovosti při uzavírání smluv s nositeli práv – kreativci, umělci, interprety či jinými tvůrci.

O přiměřenosti rozhoduje nyní soud, což by se do budoucna mělo také změnit, a o těchto věcech by se mělo primárně rozhodovat alternativní mimosoudní cestou, neboť soudní systém je v tomto dle názoru Europarlamentu příliš odrazující pro dovolání se spravedlnosti. S tím vším se pojí předpokládané větší zapojení kolektivních správců, kteří jsou jakýmisi přirozenými centry pro sběr informací o přiměřenosti odměn. Lze odhadovat, že vývoj povede ke většímu sjednocování cenotvorby v jednotlivých oborech, což zpřehlední nepsaná tržní pravidla.

Role kolektivních správců tak díky směrnici opět stoupne, když kromě výše uvedeného favorizuje extenzivní kolektivní správu (čl. 12) či upravuje postup pro jednodušší získávání práv provozovatelů platforem videa na vyžádání (VoD) od nositelů práv, čehož by se také kolektivní správci mohli chopit v roli zprostředkovatele. Extenzivní kolektivní správa umožňuje kolektivnímu správci licencovat díla i nezastupovaných autorů, což je geniální myšlenka nyní částečně již fungující u nás, a poměrně hodně zejména ve skandinávských zemích, jež vede k lepší dostupnosti kreativního obsahu, neboť odstraňuje obtíže s vyhledáváním a získáváním souhlasů s užitím od nositelů práv (copyright clearance).

Na závěr doplňme, že směrnice upravuje i některá další práva, o nichž se článek nezmiňuje. Jakkoli výsledná podoba směrnice je rozpačitá a v příštích měsících bude důležité sledovat, jak se ji povede převést do novel českých zákonů, je zřejmé, že snahy posílit právní postavení autorů a výkonných umělců v rámci digitálního světa a zároveň umožnit co nejsnazší sdílení děl budou pokračovat. Věřme, že to skutečně povede k větší odpovědnosti a respektu k tvorbě ze strany jejich uživatelů, k lepší dostupnosti kreativního obsahu a zároveň nikoli k omezení odvozené lidové tvorby a svobodného přístupu k informacím.