DPH u školení veřejného versus s omezenou účastí

Vydáno: 21 minut čtení

Daň z přidané hodnoty je nejvýnosnější daní, bez které by veřejný sektor nefungoval. Platíme jí podnikatelům v cenách téměř všeho zboží a služeb, načež jí přeposílají fi nančním úřadům. Jde sice o českou daň, která je však harmonizovaná (sladěna) v rámci celé Evropské unie. Důsledkem je, že naši zákonodárci mají svázané ruce a musejí se podvolit jednotícím unijním pravidlům „upečeným v Bruselu“. Přičemž DPH připadne České republice pouze, když místo uskutečnění zdanitelného plnění je na našem území. Ale právě o tom, kde je to místo plnění – a tedy i zdanění – rozhoduje především unijní právo a nikoli český zákon o DPH . Ukážeme si, jak složité může být už jen to samotné výchozí určení místa plnění, tedy rozhodnout, kde se má poskytovaná služba zdanit. A nebudeme řešit žádnou akademickou abstrakci, ale v podnikání velmi častý typ služeb – školení. Může jít kupříkladu – trochu škodolibě – o školení o nedávné již 51. novele zákona o DPH mající 34 stran!

DPH u školení veřejného versus s omezenou účastí
Ing.
Martin
Děrgel
 
Základní pravidla určení místa plnění
Když český podnikatel – plátce DPH šťastně prodá zdanitelné zboží či službu, čeká jej méně příjemná záležitost – přiznat a zaplatit DPH, případně tato „radost“ dolehne na jeho zákazníka. Komplikací ale často bývá,
jakému státu daň zaplatit?
Místo zdanění na poli DPH totiž na rozdíl od daní z příjmů není
a priori
vázáno na místo usazení poskytovatele plnění nebo jeho provozovny, ale na tzv. místo plnění. Takže český státní rozpočet se může těšit na DPH jen u zdanitelných plnění s místem plnění v České republice, což může zcela běžně nastat, i když dodavatelem nebo odběratelem anebo oběma jsou zahraniční firmy. Jestliže však místo plnění připadne třeba na Slovensko, zůstane tam i příslušná DPH, a to i v případě, že daný obchod proběhl mezi českými plátci.
V rámci členských států EU, kde platí pro DPH více méně jednotná pravidla, je obecně nastaven princip, že
místem plnění je stát spotřeby daného plnění
. Daň z přidané hodnoty, jakožto daň ze spotřeby, tak připadne státu, kde došlo ke spotřebování, resp. využití plnění. S trochou nadsázky by se tak dalo říci, že státní pokladna ve státě bujarého konzumu tloustne spolu s tamním lidem více než v zemi plné asketů či soběstačných rodinných farem.
Bohužel je systém DPH plný zvláštních postupů a výjimek, navíc laicky vnímané „místo spotřeby“ není vždy tím pravým místem plnění ve smyslu předpisů o DPH. O tom, zda místo plnění – a tedy i zdanění – bude v České republice nebo ne, rozhodují zejména tři právní předpisy, v uvedeném pořadí (vždy ve znění pozdějších předpisů):
Směrnice Rady č. 2006/112/ES ze dne 28. 11. 2006 o společném systému DPH (dále jen „směrnice o DPH“).
Nařízení Rady č. 282/2011/EU, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici o DPH (dále jen „nařízení o DPH“).
Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“).
Pravidla určení místa plnění závisejí na druhu předmětného plnění, například při prodeji zboží v tomto ohledu musíme rozlišovat, zda se jedná o prodej zboží: a) bez dopravy, b) včetně dopravy, c) včetně montáže. Ale daleko složitější je systém určení místa plnění u služeb, který upravuje 12 paragrafů ZDPH. Pro naše účely vystačíme se dvěma základními pravidly – služby „podnikatelům“ (§ 9 odst. 1 zákona o DPH)
versus
„nepodnikatelům“ (§ 9 odst. 2 zákona o DPH) – a jedním zvláštním pravidlem (§ 10b ZDPH). Je třeba si uvědomit, že základní pravidla jsou výchozím bodem, kam je třeba se vrátit, pokud pro daný případ neexistuje zvláštní pravidlo nebo nás z něj vyřadí výjimka.
 
Základní pravidlo u služeb pro podnikatele
Místem plnění služby poskytnuté
osobě povinné k dani (zjednodušeně
podnikateli
), která jedná jako taková, je
místo, kde má tato osoba sídlo
. Pokud je však tato služba poskytnuta provozovně osoby povinné k dani, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
PŘÍKLAD 1: Základní pravidlo u služeb podnikatelům
Slovenský podnikatel je registrován k DPH na Slovensku a poskytne přepravu zboží z Bratislavy do Prahy českému podnikateli. Pro tento typ služby zákon o DPH nestanoví žádný zvláštní postup (výjimku), proto se uplatní základní pravidlo určení místa plnění služby poskytnuté „podnikateli“, resp. obecně osobě povinné k dani. Místem plnění služby je tak sídlo příjemce služby – Česká republika, a tedy DPH z této služby patří jen jí.
Přitom nezáleží na tom, zda je příjemce služby registrován jako plátce české DPH. Pokud by jím nebyl, stal by se kvůli přijetí služby od osoby neusazené v tuzemsku automaticky „identifikovanou osobou“. Důsledkem v obou případech – ať už coby plátce či identifikovaná osoba – bude, že dotyčný český příjemce služby přepravy zboží („podnikatel“!) je povinen přiznat a zaplatit českou daň ze služby přijaté od slovenského „podnikatele“.
PŘÍKLAD 2: Příjemce služby ze třetí země
Český plátce DPH poskytne reklamní, právní nebo třeba účetní službu švýcarské firmě. Také tentokrát se uplatní základní pravidlo určení místa plnění, neboť pro tyto typy služeb poskytnutých „podnikatelům“ zákon o DPH nestanoví zvláštní pravidlo (výjimku). Protože je příjemce služby osobou povinnou k dani, tak se místo plnění přesouvá do státu jeho sídla, případně provozovny – tedy do Švýcarska. Není vůbec podstatné, že jde o tzv. třetí zemi mimo EU, základní pravidlo totiž hovoří obecně o osobě povinné k dani, bez ohledu na její „usazení“.
 
Základní pravidlo u služeb pro nepodnikatele
Místem plnění služby poskytnuté
osobě nepovinné k dani (zjednodušeně „
nepodnikateli
“), je místo, kde
má osoba poskytující službu sídlo
. Pokud je však tato služba poskytnuta prostřednictvím provozovny, nacházející se v jiném místě, než kde je její sídlo, je místem plnění místo, kde je tato provozovna umístěna.
Příklad 3: Základní pravidlo u služeb „nepodnikatelům“
Český advokát (plátce) poskytne právní službu osobě nepovinné k dani bydlící v Německu. Pro tento typ služby zákon o DPH nestanoví zvláštní postup (výjimku), proto se uplatní základní pravidlo určení místa plnění služby poskytnuté „nepodnikateli“, respektive osobě nepovinné k dani. Místem plnění služby je tedy sídlo jejího poskytovatele – Česká republika, což znamená, že na DPH z této služby se může těšit pouze a jedině Česká republika.
 
Zvláštní pravidlo určení místa plnění u školení
V žádném z avizovaných 11 ustanovení o zvláštním určení místa plnění poskytnutí služby se výslovně o „školení“ nepíše. To však neznamená, že by se jich netýkala. Je totiž třeba nahlížet „školení“ v obecnějším pojetí jako na „vzdělávací službu“. A ejhle rázem odhalíme
zvláštní pravidlo pro „školení“ v § 10b zákona o DPH
:
Místem plnění při poskytnutí služby v oblasti
kultury, umění, sportu, vědy,
vzdělávání
a zábavy
je místo konání
kulturní, umělecké, sportovní,
vědecké, vzdělávací, zábavní nebo podobné akce, pokud jde o:
a)
službu spočívající v oprávnění ke vstupu na takovou akci,
včetně služby přímo související s tímto oprávněním, nebo
b)
službu vztahující se k takové akci, včetně přímo související služby, jakož i poskytnutí služby organizátora takové akce, osobě nepovinné k dani.“
PŘÍKLAD 4: Zvláštní pravidlo místa plnění u „školení“
Účetní firma (plátce) nabízí široké odborné veřejnosti školení v Brně se vše říkajícím názvem „Účtování – názorně a prakticky“. Účastníky byli přirozeně hlavně podnikatelé a jejich účetní z České republiky, ovšem přišly i dvě „výjimky“. První byla paní Mária, která sice podniká jako externí účetní pouze na Slovensku – kde i bydlí, ale profesně se zajímá také o účtování „po česku“. Druhým méně obvyklým posluchačem byl pan Tomáš, který sice nepodniká, ani není firemním účetním, ale vyučuje na střední ekonomické škole předmět Podvojné účetnictví.
Díky zvláštnímu pravidlu určení místa plnění – služby spočívající v oprávnění ke vstupu na vzdělávací akci – nemusí její poskytovatel vůbec zjišťovat, zda jí poskytuje „podnikateli“ nebo „nepodnikateli“ a návazně případně kde sídlí (bydlí) nebo mají provozovnu. Jednoduše totiž platí, že místem plnění tohoto školení je místo jeho fyzického konání. A protože proběhlo v Brně, tedy v České republice, je jasné, že příslušná DPH zůstane u nás „doma“. A dokonce nehraje roli ani to, kde sídlí dotyčná školící účetní firma, případně její provozovna.
 
Nejasné dodatečné podmínky zvláštního pravidla
Zvláštní pravidlo je názorným příkladem naplnění výše zmíněného principu DPH – zdanění co nejblíže spotřebě poskytované služby. Školení, která nás zajímají, totiž probíhají v konkrétní školící místnosti v reálném čase hezky „postaru“, kdy školitel stojí před posluchači a něco jim sděluje, případně s nimi diskutuje nebo vede jejich pracovní skupinky apod.; neuvažujme o moderních alternativách tzv. webinářů nebo záznamech přednášek dostupných na netu. Jenže…
Citované zvláštní pravidlo nekončí tím, že stanoví, že místem plnění je místo konání vzdělávací nebo podobné akce.
Bohužel situaci komplikuje přidané
podmiňujícího omezení –
„pokud jde o a) … nebo b) …“
. Kvůli tomu proto platí zvláštní pravidlo určení místa plnění u školení – kde se daná akce koná – pouze, když jsou splněny ještě ony dodatečné podmínky a) nebo b). Nezbývá tedy, než si je vyjasnit.
Prakticky totéž co uvádí § 10b ZDPH se dočteme v článcích 53 a 54 směrnice o DPH, z nichž čeští zákonodárci
de facto
museli unijní zvláštní pravidlo (nejen pro školení) opsat. To se nám nyní hodí při hledání výkladu, jelikož upřesnění těchto „intelektuálních služeb“ najdeme
v článku 32 prováděcího nařízení o DPH
:
1.
Služby spočívající v zajištění vstupu na
kulturní, umělecké, sportovní, vědecké,
vzdělávací
, zábavní nebo podobné
akce
ve smyslu článku 53 Směrnice o DPH
zahrnují poskytnutí služeb, jejichž podstatným rysem je udělení oprávnění ke vstupu na akci výměnou za vstupenku nebo úplatu, včetně úplaty v podobě předplatného, sezónní vstupenky nebo pravidelného poplatku
.
2.
Odstavec 1 se vztahuje
zejména
na:
a)
oprávnění ke vstupu na kulturní představení, divadelní představení, cirkusová představení, na trhy a veletrhy, do zábavních parků, na koncerty, na výstavy, jakož i na další podobné kulturní akce;
b)
oprávnění ke vstupu na sportovní akce, jako jsou sportovní zápasy a soutěže;
c)
oprávnění ke vstupu na vzdělávací a vědecké akce, jako jsou konference a semináře
.
3.
Odstavec 1 se nevztahuje na používání zařízení, jako jsou tělocvičny a podobná zařízení, za úplatu.
Prováděcí předpis se tváří, že téma objasnil, ale to podstatné neřekl, co se konkrétně míní „oprávněním ke vstupu“ na školení? Je to věcně totéž, jako možnost účastnit se akce, protože přesně o to zájemci jde, ostatně běžně hovoříme o „účastníkovi“ a nikoli o „příchozím, vstoupivším“ na školení. Ale hlavně, je pro určení místa plnění a tím zdanění významné rozlišovat, jestli se jedná o veřejně přístupné školení – samozřejmě při zaplacení úplaty požadované pořadatelem – nebo o uzavřenou akci pro nějak úzce vybrané persóny. Konkrétní příklady. Od roku 2020 již stavební úřady povolí výstavbu jen energeticky velmi úsporných (pasivních) rodinných domů. A právě pro tyto odvážné stavebníky – bez jakýchkoli podmínek omezujících účast – uspořádá konzultační firma praktické školení za vstupné 1 000 Kč. A teď z druhého soudku. Právní kancelář – nebo finanční úřad – si pozve experta na mezinárodní zdanění, který proškolí – přirozeně – pouze zaměstnance daného objednatele. Ušetřím vám námahu s přemýšlením – z právních předpisů českých ani unijních odpověď nevyčtete. A kdo že je v celé Evropské unii jedinou autoritou mající patent na tu (oficiálně) jedinou správnou odpověď? Ano, správně, je to...
 
Soudní dvůr EU – a jeho bezpočet rozsudků
Když se pro přehlednost zaměříme na to hlavní dilema, tak řešíme otázku, jestli zvláštnímu pravidlu určení místa plnění pro DPH podléhají jak „veřejná školení“ pro široké posluchačstvo, tak i „uzavřená školení“ pro vybrané zájemce, typicky pro zaměstnance jednoho objednatele školení. Pro vyjasnění zapátráme v možná až příliš hojné judikatuře
Soudního dvora EU,
přičemž se omezíme na tři zásadní rozsudky týkající se školení.
C-114/05
(9. 3. 2006) ve věci Ministre de l'Économie, des Finances et de l'Industrie proti
Gillan Beach Ltd.,
C-222/09
(7. října 2010) ve věci
Kronospan Mielec sp. z o.o.
proti Dyrektor Izby Skarbowej w Rzeszowie,
C-647/17
(13. března 2019) ve věci Skatteverket proti
Srf konsulterna AB
.
První kauza C-114/05
se týkala firmy Gillan Beach Ltd, která zorganizovala v Nice (Francie) výstavy vodních sportů (poznámka: pro výstavy platí stejný zvláštní režim místa plnění jako pro školení). Přičemž poskytnula vystavovatelům tzv. globální služby zahrnující vybudování a poskytnutí stánků a komunikačních prostředků, uvítání hosteskami, pronájem a kontrolu míst, kde byly zakotveny vystavené lodě. Podle soudu je účel zvláštního určení místa plnění – místa konání akce – následující. Služba je reálně poskytována ve státě, kde si organizátor nárokuje obvykle odpočet DPH ze svých vstupů, jejichž náklady zahrne do ceny tohoto svého globálního plnění – veletrhu, potažmo školení – z něhož tak bude DPH platit rovněž tomuto státu místa konání akce a nikoli státu svého sídla. Pojem „podobné činnosti“ pro účely zvláštního pravidla určení místa plnění je pojem unijního práva (nikoli národním), který musí být vykládán jednotně, aby se předešlo dvojímu zdanění nebo neuložení daně.
Pro naše účely je významnější charakteristika služeb podléhajících tomuto zvláštnímu pravidlu DPH. Kde soud konstatuje, že společné znaky těchto služeb mají původ v jejich komplexní povaze zahrnující několik dílčích služeb, jakož i ve skutečnosti, že
jsou zpravidla poskytována více příjemcům, jmenovitě všem osobám účastnícím se v různém postavení kulturní, umělecké, sportovní, vědecké, vzdělávací nebo zábavní činnosti
. Jejich dalším společným rysem je, že bývají poskytovány při konkrétních událostech a místo uskutečnění těchto komplexních plnění je v zásadě jednoduché určit, neboť se odehrávají obvykle na konkrétním jednom místě. Přičemž výstava nebo veletrh – potažmo školení – bez ohledu na své téma, směřují k poskytnutí různých plnění komplexního charakteru více příjemcům v zásadě na jediném místě a konkrétním způsobem.
Z prvního judikátu tedy vyplývá, že
zvláštní pravidla pro určení místa plnění
– platná i u „školení“ – podle § 10b zákona o DPH by se měla uplatnit,
pokud je daná akce zpravidla poskytována více příjemcům
. Možná vám to připadá jako nepodstatná drobnost – služba pro více příjemců – nicméně je to docela praktický věcný posun výkladu sporného ustanovení. Díky němu totiž zřejmě víme, že školení pouze pro jednoho příjemce nespadá pod zvláštní pravidlo určení místa plnění, a tedy se uplatní první nebo druhé základní pravidlo služeb.
Jenže… Po krátké euforii si uvědomíme, že ještě nebylo dobojováno. Jak rozumět podmínce „více příjemců“? Výkladové vodítko k této klíčové podmínce najdeme
v avizovaném druhém rozsudku Soudního dvora EU
v kauze
C-222/09
. V níž soud posuzoval, zda služby poskytované polskou firmou Kronospan Mielec sp. z o.o. na objednávku ve prospěch osoby usazené v jiném členském státě EU je nutno považovat za služby související s vědeckými službami, u nichž je tedy místo plnění určeno dle zvláštního pravidla místem konání. Soudní dvůr konstatoval, že je pro poskytování uvedených služeb – tj. včetně školení, respektive obecně vzdělávacích akcí – příznačné zejména to, že
jsou určeny zpravidla více příjemcům, jmenovitě všem osobám účastnícím se v různém postavení předmětné vzdělávací činnosti
. A jelikož služby poskytované společností Kronospan nebyly určeny množině příjemců, nýbrž byly provedeny pouze pro jediného kyperského zákazníka, došel soud k závěru, že jejich poskytování musí být považováno za „poskytování služeb techniků“, prakticky řečeno –
neuplatní se zde zvláštní pravidlo určení místa plnění, ale základní pravidlo služeb podnikatelům
. Okolnost, že tento jediný příjemce výsledky objednaných prací prodal třetím osobám patřícím do jeho skupiny, nebyla v tomto ohledu podstatná. Podle soudu totiž šíření vědeckých služeb (školení) jejich příjemcem v rámci jeho hospodářské činnosti mezi širší veřejnost neznamená, že byly dodány více osobám než jen tomuto příjemci.
Konečně poslední třetí a rozhodující
judikát
ve věci C-647/17
. Švédská společnost Srf konsulterna AB je profesní organizace pro účetní, manažerské a mzdové poradce, která poskytuje vzdělávací a odborný výcvik formou seminářů pro členy této organizace i pro třetí osoby. Většina těchto školení je poskytována ve Švédsku, ovšem kauza se týkala
školení konaných v jiných státech EU, nicméně vždy pouze pro osoby povinné k dani („podnikatele“) se sídlem nebo stálou provozovnou ve Švédsku
. Trvají pět dnů a
předpokladem jsou určité profesní dovednosti a odborné zkušenosti jejich účastníků
v oblasti účetnictví a managementu. Další podmínkou účasti na těchto školeních je
předchozí registrace potvrzená pořadatelem a platba předem
.
Zvláštní pravidla (případy) určení místa plnění služeb nelze považovat za výjimky ze základního pravidla, a proto je nelze vykládat
a priori
omezeně, úžeji, restriktivně
. Článek 53 směrnice o DPH (§ 10b zákona o DPH) stanoví, že místem plnění služby spočívající v zajištění vstupu na akce, zejména vzdělávací, „podnikatelům“ je místo konání akce. Z článku 32 prováděcího nařízení o DPH vyplývá, že jde o služby, jejichž předmětem je vstup na vzdělávací a vědecké akce, jako jsou konference a semináře, jejichž podstatným rysem je udělení oprávnění ke vstupu na akci za vstupenku či úplatu. A to je dle soudu případ také dotazovaných školení.
K dilematu – oprávnění ke vstupu na akci
versus
možnosti se jej účastnit – Soudní dvůr EU poznamenal, že jde o tak těsně spojená dílčí plnění nebo úkony, že objektivně tvoří jediné nerozlučné hospodářské plnění, jehož rozdělení by bylo umělé. Přístup na semináře poskytované s sebou nutně nese možnost účastnit se jich a podílet se na nich.
Nelze proto pro účely DPH rozlišovat mezi oprávněním ke vstupu na místo a oprávněním účastnit se konkrétního školení pro účely použití článku 53 směrnice o DPH.
Skutečnost, že školení podléhala předchozí registraci a platbě, je pro účely určení místa plnění a návazně zdanění irelevantní.
 
6 modelových situací typů školení
Poslední z rozsudků byl vyhlášen 13. 3. 2019. Ovšem již o rok a půl dříve bylo nejednoznačné určení místa plnění u školení se širokou (veřejnou)
versus
omezenou (vybranou) účastí předloženo daňovým poradcem č. 1026,
Mgr. Milanem Tomíčkem
k vyjasnění na
koordinační výbor – příspěvek č. 509/15.11.17 „DPH režim u školení určených pro omezený okruh účastníků“
, který lze najít na webu Finanční správy ČR.
Pro běžnou praxi je přínosem zejména
šest modelových situací,
které běžně v praxi různých odborných školení nastávají, předkladatelem navržené řešení místa plnění zástupci správce daně potvrdili (zestručněno).:
1.
Plátce daně zajišťuje na základě objednávky jednoho zákazníka školení pro zaměstnance tohoto zákazníka. Jedná se o
školení individuálně připravené dle zadání zákazníka
.
Akce je určena pro jediného příjemce, není nutno zkoumat další okolnosti. Pro určení místa plnění plátce daně
použije základní pravidlo
2.
Plátce daně zajišťuje
na základě objednávky jednoho zákazníka školení pro jeho zaměstnance
. Jedná se o
standardizované školení, které plátce
zároveň běžně nabízí
na webových stránkách
široké veřejnosti
.
Akce je určena pro jediného příjemce.
Fakt, že obdobné školení nabízí plátce daně i široké veřejnosti, nemá vliv na výběr pravidla určení místa plnění ve vztahu ke konkrétní službě pro jediného zákazníka (příjemce služby) na základě jeho objednávky. Plátce použije
základní pravidlo
3.
Plátce daně zajišťuje
na základě objednávky jednoho zákazníka školení pro zaměstnance tohoto zákazníka
. Účastníci školení obdrží potvrzení o úspěšném absolvování školení.
Jde o standardizované školení, které plátce zároveň běžně nabízí
na svých webových stránkách
široké veřejnosti
.
Stejné závěry jako v bodě 2, tj. plátce daně použije
základní pravidlo
4.
Plátce daně zajišťuje školení, kterého se mohou zúčastnit „pouze“ zaměstnanci tohoto plátce, zaměstnanci jeho sesterských společností a zaměstnanci mateřské společnosti.
Jedná se o školení individuálně připravené plátcem daně dle potřeb skupiny. Plátce fakturuje poplatky za účast jednotlivým firmám, jejichž zaměstnanci se školení zúčastnili (dle počtu zúčastněných zaměstnanců).
Okruh možných účastníků je sice omezen pouze na zaměstnance samotného plátce a zaměstnance dceřiných / mateřské společností, nicméně
podmínka očekávané účasti více „anonymních“ subjektů
(o účasti svých zaměstnanců rozhodují samy firmy)
je zde splněna
a plátce daně by měl při stanovení místa plnění obecně postupovat v souladu se
zvláštním pravidlem
jeho určení dle § 10b zákona o DPH.
Avšak v případě, že by školení vzniklo např. na objednávku
mateřské společnosti, která by stanovila rozsah školení a zároveň by sama dopředu určila firmy ve skupině, jejichž zaměstnanci se mají školení zúčastnit, tak by již
daná akce nenaplňovala výše uváděnou „anonymitu“ možných účastníků
a plátce daně by měl použít pro určení místa plnění
základní pravidlo
dle § 9 zákona o DPH nehledě na to, že bude fakturovat poplatky za účast jednotlivým firmám, jejichž zaměstnanci se školení zúčastnili.
5.
Plátce daně nabízí
standardizované školení široké veřejnosti
. Celé školení
však obsadí (naplní kapacitu) jeden zákazník
, který na školení vyšle své zaměstnance.
Plátce daně bude při stanovení místa plnění postupovat dle § 10b zákona o DPH, čili uplatní
zvláštní pravidlo
. Nic na tom nemění fakt, že danou službu (oprávnění ke vstupu) využil pouze jediný příjemce.
6.
Plátce daně nabízí
standardizované školení
zájemcům, jejichž okruh je určitým způsobem omezen, např. je školení
určeno pouze pro držitelé nějakého certifikátu
.
Stanovení dalších podmínek (vedle úhrady vstupného) pro účast na školení by nemělo ovlivnit výběr pravidla pro stanovení místa plnění. Plátce daně při stanovení místa plnění také v tomto případě uplatní
zvláštní pravidlo
stanovené v § 10b zákona o DPH.

Související dokumenty

Zákony

Zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty