Firma (plátce DPH) podniká v oblasti telekomunikačních služeb, kde zastřešuje velkou oblast přípojných míst. Dvanáct zaměstnanců využívá osm firemních aut. Zaměstnanci pracují osm hodin denně, ale mimo pracovní dobu mají ve své oblasti dispečink, kdy jsou na telefonu a vyjíždějí ke klientům. Prosím o sdělení, zda když jedno auto využívají k práci i tři zaměstnanci, jestli se všemi sepsat dohodu o poskytování služebního auta pro služební a soukromé účely a všichni by měli mít v měsíčních mzdách 1 % vstupní ceny auta. Dále řeším situaci, kdy zaměstnanec jede domů se služebním autem, ale po pracovní době může neplánovaně jet k řešení problému ke klientům. Jak ošetřit, že cesta domů není soukromá jízda, i když auto bude parkovat u zaměstnance doma?
Otázky a odpovědi: Zaměstnanec a služební auto
Ing.
Martin
Děrgel
Je třeba si uvědomit smysl, účel a důvod zdanění majetkového prospěchu zaměstnanců. Příslušná právní úprava je přitom náplní tří odstavců § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“):
Podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP patří mezi příjmy ze závislé činnosti také příjmy plynoucí v souvislosti se současným výkonem závislé činnosti... Kam nepochybně patří výhody poskytované jeho zaměstnavatelem...
Navazující § 6 odst. 3 ZDP upřesňuje, že těmito příjmy se rozumějí příjmy bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. A dále se zde dočteme, že příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění, … nižší, než je cena a) určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám, b) stanovená podle odstavce 6 v případě poskytnutí motorového vozidla k používání pro služební i soukromé účely.
A konečně stěžejní § 6 odst. 6 ZDP, který speciálně řeší daňové ocenění zdanitelného majetkového prospěchu zaměstnance z titulu – pouhé možnosti! – soukromého využití auta zaměstnavatele. Pokud je motorové vozidlo poskytnuto zaměstnanci bezplatně k používání pro služební i soukromé účely, považuje se za jeho zdanitelný příjem paušálně částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla, resp. navýšená o příslušnou DPH (nejméně však 1 000 Kč za každý i započatý měsíc).
Ono 1 % vstupní ceny auta představuje paušální daňovou hodnotu majetkového prospěchu zaměstnance spočívající v možnosti soukromého využití fi remního automobilu. Vůbec nezáleží, v jakém rozsahu jej soukromě využil, případně ani jednou, podstatné je, že tuto možnost zaměstnanec měl. Obdobně by tomu bylo, pokud by si zapůjčil vozidlo komerčně za úplatu z autopůjčovny, také by přece za něj musel platit cenu obvyklou bez ohledu na fakt, že v daném měsíci vozidlo třeba vůbec nepoužil. Za soukromé využití vozidla se považuje také jízda zaměstnance z práce do místa jeho bydliště a zpět, na čemž nic nemění ani případná skutečnost, že je z domova povolán k mimořádnému výkonu práce – v těchto případech tedy nebude mít nárok na náhradu jízdních výloh.
Pokud zaměstnanec bude soukromě zdarma využívat fi remní auto pouze málo, může být pro něj daňově výhodnější než sjednání trvalé možnosti jeho privátního využití – oceněné daňově 1 % vstupní ceny – sjednání jednorázových krátkých zapůjčení na prodloužený víkend, dovolenou apod., které se daňově ocení obvyklou cenou obdobného krátkodobého zapůjčení srovnatelného vozidla v místní auto-půjčovně, případně dle znalce.
V dotazovaném případě jde ale zřejmě o sdílené využívání automobilů zaměstnavatele více zaměstnanci i pro jejich soukromé účely. Touto daňovou problematikou se před dvěma lety zabýval příspěvek projednaný bez rozporu na tzv. koordinačním výboru – uznávané jednání fi nanční správy a daňových poradců. Šlo o příspěvek č. 504/28.06.17 s názvem „Daňový režim sdíleného používání automobilů pro služební a soukromé účely“ předložený daňovým poradcem č. 3826 JUDr. Ing. Martinem Kopeckým; lze najít na webu Finanční správy ČR.
Předmětem příspěvku byl konkrétně daňový režim použití vozidla zaměstnavatele pro soukromé účely zaměstnanců za situace, kdy použité vozidlo není přiděleno pro služební a soukromé účely jedné konkrétní osobě, ale k soukromému využití dochází odděleně, mimo pracovní dobu. Jednalo se o situaci, kdy skupina zaměstnanců využívá pro služební účely více vozidel zaměstnavatele podle jejich aktuální potřeby, tj. není individuálně stanoveno konkrétní vozidlo pro jednoho zaměstnance. V době, kdy pro tato vozidla není využití v rámci ekonomické činnosti zaměstnavatele, mohou zaměstnanci požádat o dočasné využití pro osobní účely.
Autor dospěl k závěru:
„V případě časově omezeného soukromého použití vozidla zaměstnancem, jedná-li se o vozidlo, které je standardně k dispozici více zaměstnancům pro služební účely (avšak není přiděleno konkrétnímu zaměstnanci pro soukromé a služební účely), je základem daně obvyklá cena za půjčení vozidla za období, kdy zaměstnanec toto vozidlo pro soukromé účely skutečně využíval, resp. rozdíl mezi touto obvyklou cenou a cenou za poskytnutí vozidla pro soukromé využití placenou zaměstnancem jeho zaměstnavateli.“
Stanovisko Finanční správy ČR:
„Souhlas se závěrem, avšak za předpokladu, že nebudou naplněny podmínky pro § 6 odst. 6 ZDP. Vnitřním předpisem zaměstnavatele by však měly být stanoveny podmínky, za kterých jsou tato vozidla zaměstnancům poskytována (půjčována), … způsob zveřejnění vozidel, které jsou k dispozici zaměstnancům pro soukromé účely (s vymezením časového období), způsob stanovení ceny obvyklé (dle tarifu z půjčoven vozidel) apod. Zároveň upozorňujeme …, že správce daně při uplatňování daňových zákonů vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti…, tzn., že zkoumá, zda se v konkrétním případě ve skutečnosti nejedná o prokazatelně zastřený ( simulovaný) stav stavem formálněprávním.“