Rozsudek SD EU - ve věci vývozu zboží mimo EU jako osvobozené plnění od DPH, bez nutnosti propuštění do celního režimu vývozu

Toto rozhodnutí mne samozřejmě velmi zaujalo, protože se na první pohled ukazovalo, že také v jiném členském státě mají stejnou obdobu našeho ustanovení § 66 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“).

Tento příspěvek věnuji právě proti Odvolacímu finančnímu ředitelství.

Český zákon o DPH v § 66 odst. 1 podmiňuje osvobození od DPH při vývozu tím, že zboží musí být propuštěno do jednoho z uvedených celních režimů a to: a) vývoz, b) pasívní zušlechťovací styk, c) vnější tranzit nebo jeho zpětný vývoz. V případě, že nebude splněna jedna z těchto podmínek celního režimu, nelze podle českého zákona o DPH vývoz zboží osvobodit od DPH. Přičemž, podle čl. 146 odst. 1 písm. a) Směrnice 2006/112/ES, mají členské státy osvobodit od daně dodání zboží, které bylo odesláno nebo přepraveno mimo Společenství prodávajícím nebo na jeho účet. Je pravdou, že členské státy si mohou stanovit podmínky k zajištění správného a jednoduchého uplatňování tohoto osvobození a k zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbaní se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu. Právě nesplnění podmínky propuštění zboží do celního režimu je předmětem sporu pana Vinše.

Pan Vinš v letech 2012 až 2014 odesílal poštou drobné vojenské starožitnosti (militaria) mimo Evropskou unii. Toto plnění pan Vinš automaticky považoval za osvobozené plnění s nárokem na odpočet, protože se jednalo o zboží určené k vývozu. Správce daně ale tento názor nezastával a uložil panu Vinšovi povinnost doplatit DPH, protože neprokázal, že zboží bylo propuštěno do celního režimu vývozu, takže v souladu s § 66 odst. 1 zákona o DPH nemohla být tato dodání osvobozena od daně při vývozu.

podanou žalobu proti rozhodnutí správce daně zamítl, protože požadavek na propuštění zboží do celního režimu vývozu, jako podmínka nároku na osvobozené plnění od daně při vývozu, je přiměřená a nepostačuje, že předmětné zboží bylo skutečně dodáno do třetích zemí. V kasační stížnosti pan Vinš uvedl, že zásadní pro splnění podmínek § 66 odst. 1 zákona o DPH je, že předmětné zboží vystoupilo z území Unie, tedy že bylo fakticky dodáno do třetí země. Takovou skutečnost lze podle něj prokázat potvrzením celního úřadu nebo jinými důkazními prostředky, včetně dokladů vydaných provozovatelem poštovních služeb.

, který řešil podanou kasační stížnost, měl pochybnosti o tom, zda české právní předpisy, které po osobě povinné k dani požaduje prokázání propuštění zboží určeného k vývozu do celního režimu vývozu, respektují Směrnici, protože osoba povinná k dani je schopná prokázat, že zboží fakticky opustilo území Unie. Z tohoto důvodu Nejvyšší správní soud přerušil řízení a položil Soudnímu dvoru otázku, zda je zákon o DPH v dané věci v souladu s článkem 146 Směrnice o DPH, když požaduje, aby zboží bylo nejprve propuštěno do určitého celního režimu.

nejdříve připomenul podmínky uplatnění osvobození při vývozu, které jsou: dodavatel prokáže, že zboží bylo odesláno nebo přepraveno, fyzicky opustí území Evropské unie a dojde k převodu vlastnického práva nakládat jako vlastník. Z původního řízení je nesporné, že pan Vinš odeslal předmětné zboží poštou mimo území Unie a tuto skutečnost může doložit doklady vydanými poskytovatelem poštovních služeb. SD EU zdůraznil, že směrnice v článku 149 odst. 1 písm. a) nestanoví takovou podmínku, jako je podmínka v našem § 66 odst. 1 zákona o DPH, podle níž musí být zboží určené k vývozu propuštěno do celního režimu vývozu, aby se uplatnilo osvobození od daně při vývozu. Již dřívější rozsudek SD EU v roce 2013 konstatoval, že vývoz zboží nemůže záviset na propuštění předmětného zboží do celního režimu vývozu s tím, že jeho nepropuštění by mělo pro osobu povinnou k dani následek ztráty nároku na osvobození od daně při vývozu.

Současně ale bylo otázkou, jak se SD EU vypořádá s článkem 131 Směrnice, který umožňuje členským státům stanovit podmínky, za kterých osvobodí od DPH vývozní operace za účelem zajištění správného a jednoduchého uplatňování osvobození a zamezení veškerých daňových úniků, vyhýbání se daňovým povinnostem či zneužití daňového režimu. Členský stát ale při výkonu své pravomoci musí dodržovat obecné právní zásady unijního právního řádu, mezi které patří zásada proporcionality. A právě v souvislosti s touto zásadou SD EU poukázal, že vnitrostátní úprava jde nad rámec toho, co je nezbytně nutné pro zajištění správného výběru daně, protože podmiňuje nárok na osvobození od DPH dodržením formálních povinností. Taková podmínka, jakou máme v § 66 odst. 1 zákona o DPH, která brání osvobození od DPH u dodání zboží, které nebylo propuštěno do celního režimu vývozu, ačkoliv je nesporné, že toto zboží bylo skutečně vyvezeno, splňuje podmínky pro vývoz a splňuje tedy podmínky pro osvobození stanovené čl. 146 směrnice, není v souladu se zásadou proporcionality. Pouhá skutečnost, že vývozce nezajistil propuštění předmětného zboží do celního režimu vývozu, neznamená, že k takovému vývozu skutečně nedošlo. Toto tvrzení ale neplatí ve dvou případech, kdy nedodržení formálního požadavku má za následek ztrátu nároku na osvobození od DPH. Jde o účast na daňovém podvodu nebo nemožnost předložení spolehlivého důkazu o splnění věcných požadavků. V projednávaném případě ale nic nenasvědčovalo tomu, že jde o daňový podvod a skutečné odeslání zboží mimo území Unie nebylo zpochybněno.

Z toho plyne, že za takových okolností, jaké nastaly v daném případě, nemůže nesplnění formálního požadavku propuštění zboží do celního režimu vývozu vést k tomu, že vývozce ztratí nárok na osvobození od daně při vývozu, pokud bylo prokázáno, že předmětné zboží skutečně opustilo území Unie. Tento závěr SD EU nemůže být vyvrácen tvrzením české vlády, že vývozce měl v každém případě na základě celního kodexu zajistit propuštění zboží do uvedeného celního režimu, což mohl plátce provést také dodatečně/ex . Takové propuštění, ať je provedeno před vývozem nebo po něm, představuje formální povinnost, která navíc nespadá do společného systému DPH, nýbrž do celního režimu. Nesplnění této povinnosti tedy samo o sobě nevylučuje, že věcné podmínky odůvodňující přiznání osvobození od daně jsou splněny.

Soudní dvůr EU dal za pravdu panu Vinšovi, když konstatoval, že Směrnice brání tomu, aby vnitrostátní právní úprava podmiňovala osvobození od DPH vztahující se k vývozu zboží mimo území Unie tím, že toto zboží musí být propuštěno do celního režimu vývozu, je-li prokázáno, že věcné podmínky pro osvobození od daně, zejména skutečné opuštění území Unie, jsou splněny.

Dle mého názoru SD EU uvedl, že náš zákon o DPH nemůže stanovit podmínku, že výstup zboží mimo území Unie je nutné prokazovat jedině rozhodnutím celního úřadu o výstupu zboží. I když od 1. 4. 2019 došlo k novele ustanovení § 66 zákona o DPH, lze očekávat úpravu tohoto ustanovení.